Borgiové

Scénář Neila Jordana kopíruje obecně příjímanou představu historie jako dobu temna, ovládanou přízemními lidskými choutkami. A tak se tu vraždí, souloží, intrikuje a vše se topí ve špíně, protože taková je dnešní představa o středověku. Jenže tohle nemá s historií nic společného, to je pouze představa současníků o ní a vypovídá jen o neschopnosti pochopit delikátnější aspekty duchovního života středověku. Borgiové jsou taková moderní soap opera naruby. Místo sentimentu protěžuje přihlouplý nihilismus, ale pracuje na stejně primitivních principech. (09.01.2012)

--- PRVNÍ SÉRIE --- Pomalý rozjezd, docela dlouho mi trvalo, než jsem do seriálu pronikl. Postavy slibovaly mnohé, ale stále jsem měl pocit, že se seriál teprve rozjíždí, což se v dalších sériích i potvrzuje. Hodnocení série: 3,5/5 --- DRUHÁ SÉRIE --- Dojmy jdou strmě nahoru. Za herecký výkon Jeremyho Ironse bych dával Oskara, ten chlápek mě svými gesty a herectvím neuvěřitelně baví. Příběh se začíná více a více zamotávat, Borgiové začínají pořádně intrikovat. Hodnocení série: 4,5/5 --- TŘETÍ SÉRIE --- Třetí závěrečná série byla zároveň sérii nejlepší. Svatý otec Rodrigo Borgia ustupuje do pozadí a hlavní slovo tentokrát dostává chladnokrevný Cesare, který nadobro přestává motat se kolem a začne využívat svého potenciálu zděděnému po otci - vrhne se do války. Největším nedostatkem této série je tedy fakt, že seriál dostal z ničeho nic stopku a tak již tak nějak tradičně končí v tom nejlepším. Poslední epizoda 3. série byla ovšem více než důstojným zakončením - typicky Borgiovsky mrazivým. Hodnocení série: 5/5 (26.07.2012)

Kostýmní drama na pokračování, aneb třetí řada Říma, posunutá hodně do budoucnosti. The Borgias je seriál kterému toho chybí docela dost. Postavy jsou trochu ploché, intriky občas průhledné, a vyprávění nepřehledné, ale i tak funguje víceméně uspokojivě. Trochu jsem se bál že se ztratím v množství linek a osudů, ale stačilo soustředit se na nejvýraznější individuality a neměl jsem problém pochopit všechny záludnosti. Herci jsou skvěle vybraní, nejvíc mi asi učarovala Lucrezia a z těch vedlejších francouzský král Karel a Niccolo Machiavelli. Slabé čtyři hvězdičky, přesto však čtyři. (09.06.2012)

Splněný sen milovníků historických „intrikáren“, které se nebojí používat filmovou řeč a nedělají z diváka hlupce, kterému je vše třeba polopaticky sdělovat (snad jen popisky s uvozením období by se hodily, působí to dojmem, že se to vše semele během týdnů a nikoli let) a navíc přecházejí od intrik i k činům. A vůbec nejlepší na tom je, že stále je to především o prokreslených živoucích postavách a emocích. Úvodní tři epizody jsou docela utahané, nic moc se v nich vlastně ani ne(u)děje a navíc je do nich necitlivě a násilně naroubovaná „propojovací“ postava žoldnéře. Ne, že by to bylo špatné, to ne, ale přeci jen jsem si říkal „do čeho si to Neile Jordane duši dal“. Takto si nechat utíkat mezi prsty tak silnou látku jako jsou osudy Apeninského poloostrova za vlády Borgiů je trestuhodné. Jenomže od čtvrtého dílu (a to ještě slabý odvar kvalitativních výšin, do kterých seriál zavítá během druhé série, která patří mezi to vůbec nejzdařilejší v žánru) se Borgiové stávají přesně tím čím měli být od samotného počátku, tedy ukázkovým kouskem na poli intrikářských historických seriálů, byť pravda, že s historií nakládají poněkud "hodně po svém"; a je to mnohdy spíše volně na motivy historie více než co jiného. A byť se autoři „ducha postav i událostí“ drží, tak pro věrný zážitek je potřeba zamířit jinam. Z herců by za zmínku stáli snad všichni (i „kontroverzně“ pojatý znuděný Ironsův papež), ale v čele tohoto nebývale kvalitního hereckého peletonu šlape Arnaudův Cesare. Třetí série je rovněž zdařilá, ale ve své první polovině bez tahu na branku. Ovšem jakmile se rozjede tak opět stojí za to. A i nadále platí, že Cesare je jednou z nejlépe napsaných a soustavně se vyvíjejících kontroverzních postav televizních obrazovek. Největším záporem celého seriálu je ovšem zrušení v momentě, kdy se k nejzajímavější pasáži osudů a činů Borgiovic famílie teprve schyluje; grr… (09.06.2011)

Těšil jsem se na seriál podobný Tudorovcům a popravdě jsem dostal ještě o něco lepší. Seriál má oproti nim daleko intezivnější a nahuštěnější děj, což je sice místy na úkor historický faktů, ale to se dá omluvit. Tvůrcům se podařilo navodit skutečnou atmosféru renesanční Itálie, k čemuž přispívá i povedená hudba. Herci jsou všichni bez výjimky na jedničku a to dokonce i Jeremy Irons, kterého mám sice rád, ale jako papeže jsem si ho nedokázal představit. Ale byl jsem vyveden z omylu. Edit: Už dlouho mě předčasné ukončení seriálu nenasralo tak jako tady. Ukončit seriál, který je naprosto skvělý a navíc s každým dílem ještě lepší a lepší, to je vážně na zabití. Alespoň že posledním dílem byly uzavřeny některé příběhové linie a neskončilo to žádným cliffhangerem. K dokonalosti už chyběl jen Ezzio Auditore da Firenze. A když už jsme u toho: Young Cesare, I heard him say / he could not be killed by man. / So I tossed him through the air / to see where he might land. .... Cesare, Oh, Cesare / A man of great depravity / He thought himself immortal / 'til he had a date with gravity. .... Fair Lucrezia could not sate / her appetite for lovers / But I suspect she would be fine / with two or three more brothers. (Copyright - Ubisoft) (16.10.2012)