Borgiové

Kostýmní drama na pokračování, aneb třetí řada Říma, posunutá hodně do budoucnosti. The Borgias je seriál kterému toho chybí docela dost. Postavy jsou trochu ploché, intriky občas průhledné, a vyprávění nepřehledné, ale i tak funguje víceméně uspokojivě. Trochu jsem se bál že se ztratím v množství linek a osudů, ale stačilo soustředit se na nejvýraznější individuality a neměl jsem problém pochopit všechny záludnosti. Herci jsou skvěle vybraní, nejvíc mi asi učarovala Lucrezia a z těch vedlejších francouzský král Karel a Niccolo Machiavelli. Slabé čtyři hvězdičky, přesto však čtyři. (09.06.2012)

Borgiové jsou seriál, který má všechno, co má úspěšný titul mít, velkolepou výpravu, kostýmy, především však perfektně vybrané herecké obsazení a vysoce zajímavý příběh z historické látky pozdně renesanční Itálie, kde se tvrdě bojovalo o moc a Borgiové nebyli o nic horší ve své touze o moc, než ostatní. Seriál je tak dobře scénaristicky zpracován a má tak vysokou úroveň herectví, že má obrovskou působivost i při repríze. Všichni mě i po letech stále baví, Holliday Grainger jako Lucrezia, Francois Arnaud jako Cesare, David Oakes jako Juan, navíc i vedlejší role jsou dobře obsazeny (hvězdná camea jako Emmanuelle Chriqui nebo David Bamber). Všemu vévodí charismatický Jeremy Irons jako papež Alexandr/Rodrigo Borgia. Seriál vypadá jako oživlé renesanční obrazy, práce kamery, mizanscéna, interiéry, vše je úchvatné, propracováno do geniálních detailů. Charaktery nejsou ploché, ani černobílé a vyvíjejí se. Seriál je krásnou ukázkou reál politiky a toho oč v historii běží, mocenský boj ve všech podobách, náboženství, ani rodina nemůže touhu po moci zastavit. Nelze ani opomenout působivý opening, a především geniálně napsaný OST Trevora Morrise. V této dekádě je to nejpovedenější historický seriál, který jsem viděl. (29.11.2020)

Skvělé to není, ale pěkné ano. 1) Slovo, které vystihuje devět dílů seriálu, je pěkný. Pěkné kostýmy, pěkné historické reálie, pěkně vypadající herci, několik pěkných kluků, pěkně (pro masového diváka) napsaný scénář, pěkné zobrazení faktu, že politika byla a je svinstvo za všech období a za všech režimů. Ano, bylo to pěkné. 2) Úsměvné je použití korunovační hymny Sádok kněz jako doprovod k instalaci papeže roku 1492. Hymnu složil čerstvý anglický občan George Frederic Handel v roce 1727 ke korunovaci Jiřího II. Dnešní fotbaloví fanoušci její upravenou verzi patrně znají jako znělku Ligy mistrů. 3) Historické nepřesnosti nejsou příliš závažné. Snad jen bych dodal, že ottomanský princ pobýval v Římě 5 let a zemřel v bitvě u Neapole po boku Karla VIII, kterého doprovázel spolu s Cesarem. Giovanni Sforza nepředváděl svou potenci před kolegiem kardinálů. Cesarova milenka Uršula Bonadeová dokonce vůbec neexistovala apod. 4) V seriálu vystupuje řada pěkných kluků. Především papežovi synové Cesare (26letý Francois Arnaud) a převelmi přitažlivý Juan (28letý David Oakes). Lukrezin podkoní (22letý Luke Pasqualino) stejně jako neapolský princ Alfonso (24letý Augustus Prew) rovněž stojí za hřích. Pěkný je i ottomanský princ Djem (28letý Elyes Gabel) i nájemný vrah Micheletto (39letý Sean Harris). Jinak řečeno, pořád bylo na co koukat. (24.08.2011)

Přesně takový snímek mi chyběl. Seriál nebo film, který ukáže křesťanskou církev takovou, jaká je a jaká vždy byla. Co na seriálu obdivuji je ta nenucená snaha církev jako takovou a fungování papeže nějak pošpinit. Seriál ke všemu přistupuje velmi přirozeně, nenutí diváku špínu schovanou pod církevními koberci, stejně jako shovívavost a lidskou povahu papeže Borgi. Kdyby tu byla snaha církev pošpinit a ukázat její zvěrstva v dějinách lidstva, pak by na to tenhle seriál nestačil a jestli i proti tomuto snímku církev vystupuje negativně, pak by měla být ráda, že to někdo nevzal opravdu hodně skutečně a syrově. Církev jako největší zlodějská a vraždící organizace fungující legálně několik stovek let, je jedinou organizací, která kradla, podplácela, znásilňovala a zabíjela naprosto legálně a s tím vším funguje naprosto bez problémů dodnes. Špinavci, vrazi, pedofilové schovaní pod církevním oděvem. BORGIOVÉ nenásilnou podobou ukazující církevní špínu a stejně tak její sílu a milosrdnost. Papež Borgia ač zlý a nemilosrdný vůči chamtivosti a korupci, se díky stejně špinavým praktikám dostal na papežský Svatý stolec . Pro církev kontroverzní, pro mě osobně ještě hodně milosrdné pojetí. Jeremy Irons zahrál papeže Rodriga Borgiu naprosto dokonale a vůbec si neumím představit ve stejné roli někoho jiného. Tenhle již dnes trochu opomíjený herec ukázal v čem je jeho síla a to v reálném pojetí role. Po J. Ironsovi mě dostal Sean Harris jako zabiják Micheletto, podobné ztvárnění role jsem dlouho ve filmu nezažil. BORGIOVÉ nám tedy ukazují pravdivou stránku církve, nesnaží se jí pošpinit ani chválit, ale ukazují nám běžný svět církevního života. Snad je tu spíše než touha pošpinit viděna mírná obava a seriál je spíše k některým momentům shovívavější, než by bylo milo. Za mě tedy určitě patří tenhle počin k těm nejlepším historickým snímkům jak mezi filmy, tak seriál dohromady. (22.09.2012)

Špičkový seriál, jak už zejména historické seriály HBO umí. O skutečných osudech a jejich drobných epizodách rodiny Borgiů se zase neví tolik, aby na tom, co je známo, autoři nemohli vystavět skutečně zajímavý příběh - a scénárista i režisér toho nadmíru využili. Vyprávění nechybí nic - napětí, překvapivost, humor. Je radost sledovat, jak se dá podat příběh, tradičně interpretovaný jako odstrašující příklad zhýralosti a dekadence, jako vyprávění o tom, že člověk je člověkem, i když je zrovna papežem, že žádným rouchem se nestane svatým, a docela mu přitom dží palce. Dokonalá výprava je u HBO téměř samozřejmostí a Jeremy Irons, můj oblíbenec, snad ani nemohl zklamat. Nenašel jsem důvod, proč ubírat cokoliv ze sta procent. (19.08.2011)