Borgiové

Jak si udržet moc a moc se při tom nezacákat krví - Příručka pro začínající papeže. Stejně jako hrdinové Jordanových filmů, musí také Rodrigo Borgia skrývat, kým ve skutečnosti je. Pod třpytivým povrchem, pod líbivými maskami, skrývá své pravé zájmy. Aby nevypadl z role, nechá sem tam zabít nebožáka, který ho prokouknul. Stejně tak ostatní členové jeho prohnilé, krve a smilstva lačné famílie. Role jsou rozděleny jednoznačně: ženy svádí, muži vraždí. Téma těla a tělesnosti v menší či větší míře zpracovávají všechny epizody. Odosobnění tělesné schránky dosahuje vrcholu v samém závěru, kdy je lord Sforza během neskutečně ponižujícího procesu (spravedlnost v pojetí Borgiů = nástroj osobní msty) přinucen použít vlastního těla coby důkazu. S Tudorovci, jejich seriálovými příbuznými z britských ostrovů, pojí Borgie upovídanost. Postavy promlouvají i tehdy, kdy by neškodilo mlčet, a o tom, co by stačilo vyřknout/vyjevit jednou. Špetka cynismu, vlastní postavám i nakládání s nimi, Borgie nad Tudorovce povyšuje: těžko je vnímat jako rodinné drama, nevyjímaje idylický, ve svém jádru vrcholně cynický poslední záběr. Není-li uším vinou naivity dialogů (a s tím související naivity postav, měnících svá stanoviska s lehkostí, s jakou sfouknete svíci) dopřán dostatek chutné krmě, oči budou díky pompézní výpravě zaručeně nasyceny. Nádherné, vždy, žel bohu, čistočisté kostýmy a vyblýskané podlahy rozlehlých interiérů strhávají pozornost k mizanscéně. Stejně tak figury, jež se v záběr vynořují a ze záběru mizí dle významu, jež jim v zostra rozjeté hře pro pokročilé intrikáře náleží. Zvlášť v kombinaci s náboženskými chorály působí interiérové scény majestátněji než exteriérové boje tisícihlavých, očividně digitálních armád. 75% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Nefarie (15.08.2011)

Obecně považuji tyto historické seriály za přínosné a to i přes určitou bulvarizaci historie. Pořád zde však existuje vyšší infromační dějinná hodnota a oheldně oné skandalizace, ono to zase nemusí být od pravdy až tak daleko. Asi tím nejdůležitěšjím je samozřejmě scénář a právě ten považuji za nejsilněšjí stránku seriálu. První série je poměrně nadupadná událostmi a je zde hodně málo druhořadé vaty. Téměř všechny pasáže nějak rozvíjejí děj a i přes některé nadbytečbé scény má celá série tah. Dalším kladem je určitá „erudovanost“ dialogů, které tak nějak souznějí s duchem doby, ve které se děj oderhává. Až si myslím, že to může být někdy k nevoli některých diváků. No a samozřejmě film zdobí to, že se nešetřilo. Tj. na seriály slušná výprava, hudba a kostýmy jsou snad na nejvyšší možné úrovni. (15.03.2012)

Borgiové jsou seriál, který má všechno, co má úspěšný titul mít, velkolepou výpravu, kostýmy, především však perfektně vybrané herecké obsazení a vysoce zajímavý příběh z historické látky pozdně renesanční Itálie, kde se tvrdě bojovalo o moc a Borgiové nebyli o nic horší ve své touze o moc, než ostatní. Seriál je tak dobře scénaristicky zpracován a má tak vysokou úroveň herectví, že má obrovskou působivost i při repríze. Všichni mě i po letech stále baví, Holliday Grainger jako Lucrezia, Francois Arnaud jako Cesare, David Oakes jako Juan, navíc i vedlejší role jsou dobře obsazeny (hvězdná camea jako Emmanuelle Chriqui nebo David Bamber). Všemu vévodí charismatický Jeremy Irons jako papež Alexandr/Rodrigo Borgia. Seriál vypadá jako oživlé renesanční obrazy, práce kamery, mizanscéna, interiéry, vše je úchvatné, propracováno do geniálních detailů. Charaktery nejsou ploché, ani černobílé a vyvíjejí se. Seriál je krásnou ukázkou reál politiky a toho oč v historii běží, mocenský boj ve všech podobách, náboženství, ani rodina nemůže touhu po moci zastavit. Nelze ani opomenout působivý opening, a především geniálně napsaný OST Trevora Morrise. V této dekádě je to nejpovedenější historický seriál, který jsem viděl. (29.11.2020)

29/29 Nikdy jsem neměla v úmyslu sledovat všechny módní historické seriály, ale čas od času není od věci změnit dobu děje toho či jiného formátu a seriály ze Showtime vedu v patrnosti vždy jako lepší volbu. Co je ale skutečným překvapením, je tvorba Neila Jordana, který pro mě i nadále zůstává nevyzpytatelným tvůrcem. Dodnes miluju jeho Interview s upírem, ale většina jeho ostatní tvorby má úplně jiné přednosti, oslovuje jiné diváky. A do přehlídky takových titulů jako Dům veselých duchů, Hra na pláč, Snídaně na Plutu nebo Byzantium nyní patří i Borgiové? Pokud bychom toto analyzovali, zřejmě bychom došli k poznání, že neviditelnou nití těch prvních bouřlivých let papežství za Alexandra VI. je téma panchartů. A to už je téma pro Neila přímo tradiční, zpracovávat látky o těch na okraji společnosti, o jejich ambicích a pocitech. Skrze tuto optiku je to pak trefa do černého. A mohu tedy doporučit všechny 3 řady plné renesanční morálky, módy a touhy. (24.06.2019)

Vynikajúce spracovanie osudov a tragédií rodiny Borgiovcov. Druhá séria sa mi pozdávala viac. Aj vývin hercov je skvelý. Ich umenie sa stupňuje každou časťou a všetci si ma postupne veľmi získali. David Oakes by mal hrať len záporákov, proste si ho už ani neviem predstaviť v kladnej úlohe. Som síce trošku poznačená knihou Gordana od Zagorky, kde boli niektoré z postáv načrtnuté a moja fantázia si ich spracovala inak. Ale vo väčšine prípadov sa zhodujú moje predstavy s predstavami režiséra. A tie úvodné titulky? Mokrý sen grafika...krása... (08.12.2012)