Modré z neba
Režie:
Eva BorušovičováKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Ivan KrálHrají:
Slávka Halčáková, Emília Vášáryová, Zita Kabátová, Milan Mikulčík, János Bán, Jan Kačer, František Kovár, Juraj Nvota, Aleš Votava, Tomáš Votava, László SzabóObsahy(1)
Hrdinkami tragikomického příběhu ze současnosti jsou tři ženy – dcera (S. Halčáková), matka (E. Vášáryová) a babička (Z. Kabátová). Ve starém domě na okraji venkovského městečka musí denně řešit problémy svého dobrovolného i nuceného soužití. Ubližují si, aniž by si chtěly ubližovat. Přece by nejradši jedna druhé snesly modré z nebe. Všechny tři touží po štěstí, každá si je představuje podle svého temperamentu a míry životní zkušenosti. Všechny tři touží po mužích, kteří sice procházejí jejich životem, ale zanechávají stopy, které se dlouho hojí – bývalý manžel a otec rodiny (J. Kačer), bratr a strýček alkoholik (F. Kovár) či dceřin přítel (M. Mikulčík). Pořád se ale čeká na toho pravého. Do života trojice však nakonec překvapivě vstupuje sympatický neznámý (J. Bán)… (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Tři různé generace a každá jiná a přeci vlastně naprosto stejné. Dvě herecké legendy, Emília Vašáryová a Zita Kabátová, se potkaly s mladou Slávkou Halčákovou a docela k sobě pasovaly. Všechny touží po štěstí, ale tak nějak po svém. Spojení různých hereček, vykreslení složitostí jejich osobností a vzájemného soužití, kdy se hádají, aby si pak řekli, že se stejně mají rády, se mi líbilo. Stejně jako prostředí zvolené k natáčení. Zaujala mě i hudba. Mezigenerační dialog fungoval a dohromady dal zajímavou mozaiku. ()
Zas dalsi krasny dokaz toho, ze vysiny 60. rokov su definitivne tatam aj so svojimi kultovymi filmami /Kladivo na Carodejnice ..../ a jedine, co slovenska porevolucna tvorba dokaze vyplodit, je PORIADNY HNOJ. Modre z neba nech sluzi ako krasny priklad. Len do rozboru tohoto sa nepustam, lebo na filmovej databaze sa podla mna nepatri rozoberat fyzikalno -chemicke vlastnosti hnoja. Hroza za 5 %. ()
Typicky slovenská představa o uměleckém filmu. Vezmeme tři ujeté postavy, které se chovají hystericky a bez jakékoliv logiky, zasadíme je do nějakého dějiště, vypreparovaného z konkrétního času a prostoru, děj vynecháme, ten není důležitý...a co ještě ? Jo, nějaké snové vize. A máme to. Autorky obšlehly Šulíkovu Zahradu a ani se nezačervenaly. K dovršení všeho režisérka do hlavních rolí obsadí herečky, které spolu neladí a každá hraje úplně jiným stylem. Vedle prvorepublikového zastaralého hereckého stylu Kabátové tu stojí křečovitost a netalentovanost Halčákové, a do třetice jediná slušná herečka Vašáryová, která ovšem zase působí dost nejistě. Sledování výkonů prvních dvou je utrpení. Třeba scéna, kdy Halčáková "spontánně" skáče po zahradě, je příšerná. A Kabátová, když se pouští do nějakých větších akcí, třeba do zpěvu, tak je rovněž k nevydržení. No a režie, bez smyslu pro poezii, to jen dorazila. Klady ? Dlouhá scéna, v níž Halčáková ukazuje prsa. Ta jsou za pět hvězdiček. ()
Nejhorší byly ty snové sekvence, kde tři hlavní ženské postavy byly oblečeny celé v bílém, pokaždé na různých místech a celé to mělo symbolizovat zřejmě život, i čáp tam musel být přítomen. Kýč jak bič! Celkově to působí pouze jako nějaká změť obrazů, chtěné poetiky a očividné symboliky. Bohužel to nefunguje jak by mělo. Zita Kabátová jako nejstarší žena podává suverénní výkon, Emília Vašáryová jako prostřední je v každém záběru okouzlující a s přehledem strčí všechny do kapsy, bohužel nejmladší Slávka Halčáková mě to celé svou amatérštinou kazila a nic nepomohlo, že ukázala i svoje mohutné dudy. Holt poetika je ta tam, věřím, že kdyby se režie ujal třeba Karel Kachyňa nebo Martin Šulík, dostalo by to úplně jiný šmrnc. ()
Tři ženské v jednom baráku, navíc umělecky zaměřené, to nemůže vyústit v normální film. Zita Kabátová hraje tradičně stárnoucí herečku, babičku. Jde jí to náramně. Emília Vašáryová je tu v pětapadesáti ještě pořád pohledná dáma. Jsme svědky dosti potrhlých situací, které nedávají mnoho smyslu, ale výstup to má jasný. Život se musí žít i kdyby nás moc nebavil. Nálev je sladkokyselý, takže optimismus střídá deprese a naopak. Hudba Ivana Krále film skvěle podbarvuje a dávám za ni hvězdu navíc. Osobně mám rád tenhle film kvůli druhé polovině, která je syrová a neúprosná. Slovenské nezávislé léto. 85% ()
Reklama