Banáni

Při vší lásce k Woodymu, Banáni jsou nejslabší film z jeho crazykomediálního období. Ze všeho nejvíc dělají dojem pásma skečů na témata, která zpracoval dřív nebo později i jinde a většinou líp. Takže některé scény jsou tady nejspíš proto, že už se nevešly do Seber prachy a zmiz (přepad rychlého občerstvení, proklatě vtipná sekvence u soudu) nebo Allen ještě nepřišel na lepší způsob, jak s nimi naložit (s diktátory si to vyřídil líp ve Spáči, s úlisností televizní zábavy ve Všem, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat, se vztahy intelektuálních neurotiků v Annii Hallové). Ale ne že by to nebyla legrace! Kdo, komu v žilách koluje krev, by nevyprsknul smíchy třeba při pohledu na dámu, která u soudu pateticky přísahá, že bude vypovídat pravdu a nic než pravdu, načež se představí jako J. Edgar Hoover? :-) 70% (24.10.2005)

Banáni sú mojim 17. pokusom pochopiť obľúbenosť Woodyho Allena. 16 z nich (okrem Match Pointu) bolo neúspešných. Svedčí to o mojej poctivosti a vytrvalosti, ale tiež aj o neschopnosti obľúbiť si jeho jednotvárnu sebaprezentáciu, nekonečné prepieranie svojich komplexov a fóbií. A pritom to vyzeralo dobre, osobitne prvé minúty priameho prenosu z atentátu na prezidenta boli skvelé. Ale potom sa na scéne objavil Woody Allen, ktorého považujem za vynikajúceho humoristu, dobrého scenáristu a veľmi mizerného herca, a znova som sa ocitol v jednom z jeho sériovo vyrábaných filmov, u ktorých ani neviem, kedy jeden skončil a druhý začal. Banáni sú označení ako komédia a ja som pri jej sledovaní zadriemal. Dopoludnia! A to by pri komédii stávať nemalo. (12.02.2016)

Pochabý Allenko natočil komédiu, v ktorej mohol naplno rozvinúť svoje herecké kreácie. V ,,týpkovských" okuliaroch s výrazom beznádejného primitíva s veľkosťou IQ pod bodom mrazu, snílek pseudointelektuálne-citových rozmerov sa naštval a všetkým dokázal, že davy môže okúzliť vo vojenskom prestrojení a dievča svojich snov si podmaniť svojím neutíchajúcim entuziazmom. Woody, znovu si ma presvedčil o tom, že pekný vizuál nie je zaručenou cestou do neba. (10.08.2009)

Absurdní ptákovina. Mé první posezení s Woody Allenem sice nedopadlo špatně, na další skleničku se ale hned tak nepohrnu. Vždy mi přišel jako neduživý chlapík, který své nedostatky ve věčné sebeobraně staví na odiv, aniž by o to posluchač stál či k tomu zavdal příčinu, cítí se pak bezpečněji a nad věcí. Ve společnosti takového člověka se cítím trapně a mám chuť mu tu masku rozdupat a nastavit zrcadlo. Ovšem to jsem trochu moc zabrousil do bahna svých vlastních nepodložených představ. Navíc si uvědomuju, že za a) tahle jeho sebestylizace může býti pouze záměrem a za b) vůbec se tak nestylizuje a já jsem úplně mimo. Nicméně Banáni , ač jsou především lehkým koktejlem všemožných tu více, tu méně vtipných scének a nejen na téma: Podívejte jaký JÁ a zase jen JÁ jsem idiot , mi tímhle stylem už trochu zaváněli. Shrnu-li to, mám rád idioty, na takového Pierra Richarda nedám dopustit, ale "idioti" s pečlivě promyšlenou sebepropagandou mi nesedí. Překvapivé čtyři hvězdy, opravdu jsem se často smál nahlas, a to i přes výše zmíněné. A na závěr slib, že u dalšího Allenova filmu už se nebudu vypisovat z vlastních předsudků. Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov (07.06.2015)

Skvělá komedie bavící pochopitelně především gagy Woodyho Allena. Často mě během filmu napadlo srovnávat ho s Monty Pythony nebo i s Chaplinem - třeba scéna se sportem v kanceláři mi velice připadala inspirovaná krmícím strojem z "Moderní doby". Na začátku a v závěru film paroduje dryáčnické televizní reportáže (viz. uřvaný reportér, který se snaží dostat nějaké dojmy z umírajícího člověka). Bohužel asi ve třech čtvrtinách filmu už jsem trochu zazíval a čekal konec, taktéž legrace v podobě poprav už pro mě byla v tomto případě přece jenom silné kafe. 7/10 (31.10.2005)