Banáni

Několik málo geniálních fórů v umaštěném a osoleném obalu? Ale nakonec proč ne. Ultimátní scéna s Novým zákonem ke konci jak vystřižená z České sody a soud slibovaly mé odpuštění, kdyby se celý film tak trochu nepohnojil závěrečnou částí v posteli, která měla nevyužitý potenciál jako ostatně dost dalších poslepovaných scének. (22.08.2007)

Pokud jsem Woodyho předchozí komedii dal čtyři hvězdy, tak tady (chtě nechtě) musím jít výše, protože jsem se bavil mnohem více. Takhle, zpočátku to vypadalo všelijak, ale nejdřív mě potěšil mladý Stallone a potom, jakmile Woody odjede do San Marca, film začíná nabírat na obrátkách a vrchol přichází ve scénách Woodyho tréninku do odboje. To jsem se smál opravdu každou scénu. Nicméně konec polevil a to dost (na jeden opravdu vtipný fór člověk čekal několik minut) tak jsem přemýšlel, zda si Woodyho Bananas zaslouží pět hvězd, ale kdybych mu je nedal, tak bych mu přeci jen trochu křivdil, protože po většinu filmu jsem se smál a to dost často. Co si myslíte, že se s vámi stane, když se někde vynoříte? Dá vám podříznout hrdlo a někde zakopat. - Podříznout mi hrdlo? A jak budu potom kloktat? 90 %. (25.07.2012)

Davem shromážděným před parlamentem se prodírá člověk a tvrdí, že je z americké televize (mimochodem jde o skutečného sportovního komentátora Howarda Cosella). Právě byl spáchán atentát na El Presidenta, jenž leží na schodech parlamentu a Woody nás „šokuje“ hned v úvodu, jelikož muž-reportér do mikrofonu říká: „Budu se snažit prodrat se k němu davem a dostat z něj poslední slovo.“ Když zjistí, že na otázky již neodpoví, obrátí se k osvícenému vůdci Vargasovi. Ten vyjádří svou radost nad svržením tyranie a slavnostně slibuje, že zakáže noviny a nemilosrdně potlačí jakýkoliv odpor. „Hodně štěstí, excelence,“ dodává Howard. Začátky Allenovi režie stojí za to. Byl neomylný i tehdy – je vidět jistější ruka a další postava věčného smolaře. A zcela apolitického. Zamiluje se do sličné politické aktivistky („Nejde o to, že jsi malý a ne moc chytrý. A že máš zkažené zuby.“) a satira Banáni se více blíží k realističnosti v Allenově tvorbě. Prostor dostávají i další klasická témata – problematika manželství, profese, kariéry.. a rovněž i další z nastupujících Allenovských zbraní – brilantně zvládnutý dialog (dvě postavy, obě mluví či mlčí zároveň). (08.01.2006)

Při vší lásce k Woodymu, Banáni jsou nejslabší film z jeho crazykomediálního období. Ze všeho nejvíc dělají dojem pásma skečů na témata, která zpracoval dřív nebo později i jinde a většinou líp. Takže některé scény jsou tady nejspíš proto, že už se nevešly do Seber prachy a zmiz (přepad rychlého občerstvení, proklatě vtipná sekvence u soudu) nebo Allen ještě nepřišel na lepší způsob, jak s nimi naložit (s diktátory si to vyřídil líp ve Spáči, s úlisností televizní zábavy ve Všem, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat, se vztahy intelektuálních neurotiků v Annii Hallové). Ale ne že by to nebyla legrace! Kdo, komu v žilách koluje krev, by nevyprsknul smíchy třeba při pohledu na dámu, která u soudu pateticky přísahá, že bude vypovídat pravdu a nic než pravdu, načež se představí jako J. Edgar Hoover? :-) 70% (24.10.2005)

Zlatý věk politické satiry a film, jehož kvalitu ověřuje to, že neztratil nic na své aktuálnosti (ať už směrem k moci a otupělosti médií nebo směrem k velmi koncepční zahraniční politice USA). Natlakovaná burleska se sice rozpadá na fragmenty skečů, ale baví pythonovskou absurditou i vyhraněnou allenovskou sebeironií a kritičností k čemukoli ideologicky konzervovanému. Báječné jsou i reminiscence na němé grotesky. (07.04.2012)