Insidious

Nač ten povyk. Horor, který dokáže sem tam chytit za svěrač, ale jinak je až příliš nudný, často připomíná takový ten laciný videoklip, no a namísto strašáků předvádí spíše trapáky (pan blackmetalák, čertovský ještěrčák, vysmátá rodinka... jediná dobrá byla záhrobní babizna). Face-your-fears závěr to všechno jen a jen podrthnul. Takže mě to nijak nevzalo, level děsivosti zůstal daleko pod očekávanou hodnotou, škoda. (19.06.2011)

První čtvrt hodiny to bylo blaho. Pěkně (hodně) jsem byla napnutá a sem tam jsem se i bála. Wan má výbornou schopnost využití klasický scény jako lekačka při vejití do pokoje tak, že to znovu člověka překvapí a lekne. Stačilo i obyčejný mumlání v dětský chůvě. Jenže pak se začaly objevovat první "zdroje strachu" a já jsem nestačila žasnout, že se fakt mám bát černě pomalovanýho domorodce s chlupatýma kozačkama po kolena, co nejvíc připomíná bojovníka kmene Samburu, chyběl mu jen ošťep. Rozpočet možná nebyl největší, ale snad by se daly pořídit lepší masky nebo duchové. Neoslnila mě ani ta babka, kterou si zřejmě vypůjčil z Dead Silence. Ke konci se sice ještě objevilo pár fajn scének jako ta s tou rodinkou na gauči, ale film nabral naproti začátku jinej směr, kterej mě právě moc nebral. Já radši stupňující se náznaky, než natvrdo prolejzat jinou dimenzi, málokdy to funguje. Asi jsem po Dead Silence od dalšího Wanova kousku čekala mnohem víc. (20.05.2011)

Nedávno jsem sjížděla první tři díly Paranormal Activity a byla jsem trochu zklamaná z toho, co si asi tvůrci myslí o inteligenci diváků a jakým scénářem a jakými lekacími tríčky je hodlají mordovat hrůzou. V několika komentářích u těch filmů jsem četla doporučení na Insidious, že to je úplně jiná liga. Těšila jsem se na parádní zážiteček, připravila si noc, prázdný byt, unavené tělo, rozjitřenou psychiku. No, jinou ligu jsem tedy dostala. Ale asi tak o tisíc procent horší. Až ve srovnání s tímto filmem dokážu docenit, jak je série Paranormal Activity stylově čistá. Sice někdo může argumentovat tím, že největšími esy v rukávech tvůrců PA jsou houpající se lustry a otevírající se skříňky v kuchyni, ale v rámci nastaveného stylu a žánru všechno sedí a díky principu found footage se dočkáme i pár docela chytrých vychytávek, díky periodickému opakování stejných záběru se nastolí skvělý rytmus, vynikne gradace, a tak dále. No. A oproti tomu Insidious je ostudně nekonzistentní snad po všech stránkách, které jsem schopna vnímat. Přepálená děsivá hudba v "bojících" momentech mě zbavuje jakéhokoliv strachu. Styl kamerového snímání se mění snad s každým obrazem a velmi to ruší pozornost (nejprve jakože roztěkaný styl ruční kamery, potom dlouhé komponované záběry, stejné záběry na dům zvenčí, které jako by vypadly ze sitcomu typu Krok za krokem, ...) Strašně divně působí scéna z nemocnice. Je takovým způsobem nasvícená a stylizovaná, že jsem si prvně myslela, že si otec ve chvíli, kdy nemůže syna probudit, představuje, co se asi bude dít potom, a že až scéna z nemocnice skončí, film se vrátí k otci v dětském pokoji a děj bude pokračovat snahou probudit synátora. Děsivé momenty a strašící strategie jsou taky každý pes jiná ves a ve výsledku působí velmi nepravděpodobně a tudíž neděsivě. Například když matka odhrne přikrývku a najde na synově prostěradle otisk krvavé ruky, chtělo se mi křičet, že to si ze mě snad dělají prdel. A mělo být hůř. Mezi astrálními katastrofami se řeší partnerská nedůvěra až krize, alarm a dveře se spouší a otvírají, aniž by se někdo vyděsil, staří metaláci se prochází po balkóně, pak tam pobíhají děti, a dál je to ještě horší a absurdnějí, ale už to nebudu říkat, páč to zavání spoilerem. Všechno je to nějaké podivně vypointované a hlavně každá věc působí, jako by byla z jiného filmu a všechny dohromady nefungují ani náhodou. (02.03.2012)

Učebnica efektívneho strašenia. Pritom to po scenáristickej stránke nie je žiadna sláva a riadne na tom vidno, že rozpočet bol smiešnych 1,5 milióna. Možno je to ale dobre, šikovný Wan aspoň neutráca za digitálne efekty a drahé masky, ale láduje do nás len zdanlivo jednoduché a občas predvídateľné, ale zakaždým stopercentne fungujúce hororové finty. Napätie trhá nervy, ľakačky prečisťujú črevá. Nevymkne sa mu to z rúk ani v závere, kedy už je tá bizarná grotesknosť na hranici sebaparódie... ale nikdy neprepadne na druhú stranu. Najstrašidelnejší filmový zážitok od finále prvého REC. (02.05.2011)

Nejdřívě bych shrnul pár negativ, aby nedošlo k dojmu, že považuju Wanovu novinku za geniální filmové dílo. Pár scén je docela nešikovně sestříhaných, herci občas nepůsobí úplně přesvědčivě a i scénář by mohl být trochu důmyslnější, jednu malou pointu jsem rozuzlil hned, když se na ni snímek začal připravovat. Ale čert vem tyhle malé chyby na kráse, protože od REC (2007) jsem se u filmového hororu takhle strašně nebál. Co se týče vzbuzování strachu, pak opravdu platí "INSIDIOUS is insidious". Už v úvodních titulcích je pomalu víc atmosféry a paranormálních jevů než v celém Paranormal Activity a už v první klidnější půlhodince jsem sebou u dvou lekaček tak trhnul, že mi bylo jasné, že tenhle film v zapomnění neupadne. A pozor, tohle nejsou žádné laciné lekačky, kdy bubák vybafne za zvuku o hlasitosti milionu decibelů. Tady bubák prostě tiše stojí v koutě a vy se ho leknete až tehdy, když si ho všimnete (společně s postavami). No a v druhé polovině se to pak rozjede pořádně - seance a astrální cestování - to už jsem sebou nervózně škubal takřka nepřetržitě. Saw mě svého času šokovalo a nadchlo, Dead Silence příjemně překvapilo, ale pravý hororový klenot natočil Wan až nyní. Insidious není žádným módním videoklipovým hororem 21. století, nýbrž pravá křišťálově čistá hrůza jak od starého mistra. Jako horor 10/10. Horror movie of the year (25.04.2011)