J. Edgar

Proč?! Leo jako buzna? To je vrchol všeho a ještě ke všemu s Armiem Hammerem. To snad Clint nemůže myslet vážně. Ovšem až na tohle zklamání, jelikož mám Lea opravdu hodně oblíbeného a mám ho za charismatického muže, je to skvělý snímek! Vše výborně propracované. Nechápu, jak maskéři nebo počítačoví grafici docílili starého vzhledu obou hlavních hrdinů, hlavně na těle, na obličeji se to dá zvládnout, ale tohle? Naprosto detailně propracováno. Bohužel musím dát pouze 4*, jelikož jsem se i chvílemi nudila, ale to je tím tématem, jinak vše vynikající. (18.02.2012)

Ač už poslednímu kovbojovi pomalu dýchá na záda Bledý jezdec, řemeslně precizní filmy pořád točit umí. Je jen trochu mrzuté, že tématicky střílí do vzduchu. Lidí se zajímavými životopisy je jako much, takže je docela škoda, že poté, co udělal z jihoafrického teroristy pigmentovaného Krista, si teď pro změnu vybral zaoceánského Goeblse, jenž celý život seděl na prdeli a jen nudně, navlečen v červenách tangách, ostopéro pletichařil, až z toho vznikl "naprosto apolitický" moloch kapitalistické STB, který nám teď vypíná stahovací servery. Navíc ten Rocco Siffredi v hlavní roli je stejně šťastnou volbou, jako by na zábradlí potápějícího se Titaniku visel Schwarzenegger a s jednou ze svých nepřeberných mimických kreací vmetl slečně Winsletové do uslzeného obličeje "I'll be back". Za povšimnutí určitě stojí i vynikající práce maskérů, kteří si odskočili na melouch při pauze seriálu Walking dead. Oba zestárlí hošššani totiž vypadají jako čerstvě exhumované mrtvoly, které narychlo vycpali tampóny a trochu si na nich zařádili sekunďákem, aby jim náhodou neupadl xicht, než odemelou své party. No a co teď s tím jako mám jako dělat? Perfektně natočené, nezáživné náborové video s krutým castingovým errorem si dvě rudé hvězdy za všechny ty "ubohé", neprávem perzekuované komunisty určitě zaslouží. (15.02.2012)

Scénárista Dustin Lance Black. Režisér Clint Eastwood. Vzácná symbióza dvou naprosto odlišných tvůrčích osobností přinesla zcela výjimečný kinematografický počin, který však žel nebyl divácky doceněn. Přitom se jedná o dílo mimořádně promyšlené do sebemenšího detailu, ovšem vyžadující aktivní diváckou spolupráci. Jinými slovy - J. Edgar není filmem na zaplnění sobotního večera. Velkou výhodou je, pokud o J. Edgaru Hooverovi a jeho období něco víte už dopředu. Právě tohle totiž scénárista předpokládá, film se nezatěžuje nějakými explicitními vysvětlivkami. Máte-li rádi snímky, kde dominuje tzv. nespolehlivé vyprávění, u J. Edgara budete v sedmém nebi; u řady pasáží si nebudete jisti, zda se staly přesně jako ve filmu nebo zda tvůrci nadsazovali. Ne, to není zápor, naopak to přesně koresponduje s Hooverovou osobností. Herecké výkony jsou výjimečné. Každý pohyb, každá replika, všechno je přesně rozvrženo a ve snímku tak nezaznamenáte ani jednu zbytečnou pasáž. Často se J. Edgarovi vyčítají údajně nepovedené masky herců. S tím není možné souhlasit, jelikož herci jsou namaskováni přesně tak, jak vypadaly jejich předobrazy. Díky tomu se J. Edgar pohybuje na přesně vybalancované hraně uměleckého filmu a hraného dokumentu. Pokud jde o Hooverovu údajnou homosexuální orientaci, tak je nutné si uvědomit (a Dustin Lance Black to potvrzuje v dokumentu "J. Edgar: Nejmocnější muž světa" vydaném jako bonusový materiál na Blu-rayi), že něco jako veřejný coming out v Hooverově době jednoduše neexistovalo a zůstávají tu jenom spekulace. Homosexuální orientaci prvního šéfa FBI a jeho údajný milostný vztah ke Clydu Tolsenovi implikují některé skutečnosti (např. skutečnost, že Hoover se nikdy neoženil) a film postupuje úplně stejně. Staví na promyšlených náznacích (vzájemné pohledy obou mužů na sebe sama, dotyky rukou...), žádnou explicitní homosexuální scénu (natož sex) neuvidíte. Velkou pozornost si též zasluhuje minimalistický hudební doprovod, jemuž dominují klávesy, a pozoruhodná kamera Toma Sterna. Eastwoodův a Blackův snímek se českým a slovenským kinům vyhnul. Osobně to považuji za velkou škodu, na druhou stranu je to pochopitelné, možnost komerčního úspěchu by byla mizivá, což ostatně potvrzují tržby z amerických kin, kde J. Edgara zaznamenal málokterý návštěvník. Nelze se tomu ovšem divit, protože J. Edgar Hoover svou kontroverzní osobností v očích veřejnosti dodnes vyvolává nepříjemné rozpaky. 10/10 (29.01.2014)

Inteligentní film pro inteligentní publikum. Ani mě nepřekvapuje, že se nedostal do oficiální české distribuce - když si pročítám některé zdejší komentáře, vidím, že by na něj neměl kdo jít. Mít dopředu nějaké znalosti o americké historii se vyplatí, ale není to podmínkou - alespoň se něco nového dozvíte (s tím, že všechno, co divák vidí, se na závěr dost zrelativizuje). Je to vynikající životopisné drama o jedné z nejzajímavějších postav dějin USA a je extrémně dobře a poctivě udělané. Snaha o maximální fyzickou podobnost historických postav s těmi filmovými je už jen takovým očekávaným bonbonkem. A je třeba vyzdvihnout i stařecké masky DiCapria a Hammera. Čistě za sebe můžu říct, že mi ve filmu chyběly dvě věci - třeba konfrontaci Hoover x Nixon (alias syčák a ještě větší syčák). A pak hlavně ještě další hodina stopáže (třeba o mccarthismu). Protože 137 minut bylo zoufale málo. Chtěl bych mnohem víc. (09.03.2015)

Nepříjemné zklamání mi to Clint nachystal. Odmítám ho vinit z nějaké stařecké senility, ale i jeho pevný rukopis se utápí v dramaturgicky rozbředlém filmu, který ví, co chce, pouze tehdy, když se dotýká nějaké historicky významnější události, s níž byl Hoover spojen. Ve zbytku filmu, ač jsem nečekal nějakou lacinější bulvární kontroverzi, kdy se chce koukat pod ředitelovu kůži, je unylý a matný, jako ta stařecká maska, která podtrhuje mrtvolnost hereckých výkonů, a je dokonalým repelentem diváckých empatií. Bůhvíproč je to u mě stejný fail, jako Scorseseho Shutter Island. (16.02.2012)