Armadillo
Armadillo
Armadillo
Obsahy(1)
V únoru 2009 přijíždí na základnu Armadillo v jihoafghánské provincii Helmand skupina dánských vojáků v doprovodu dokumentaristy Januse Metze. Ten zde společně s kameramanem Larsem Skreem celých šest měsíců sleduje, jak probíhá život mladých vojáků necelý kilometr od tálibánských pozic. Výsledkem jejich práce je strhující a navýsost autentické válečné drama, které bylo na letošním festivalu v Cannes po zásluze odměněno hlavní cenou v Týdnu kritiky. V Dánsku vzbudil snímek bouřlivé reakce ohledně kontroverzního chování některých vojáků během přestřelky s bojovníky Tálibánu. Při natáčení této napínavé, brilantně sestříhané a vizuálně vytříbené sondy do psychiky mladých mužů uprostřed nesmyslné války, jejímiž oběťmi jsou především místní vesničané, tvůrci nejednou riskovali svůj život. Ještě znepokojivější než scény, kdy kulky tálibánců sviští kolem jejich kamery, jsou však záběry mladých vojáků, snažících se každý po svém vyrovnat se situací, při níž jde o holý život. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (99)
Súhlasím s Malarkeym. Je to dokument, ale zhruba od polovice je tak adrenalínový, že skôr pripomína vojnový film. Sledujeme cestu niekoľkých Dánskych vojakov, ktorý prvýkrát okúsia misiu v Afganistane. Ich cesta začína rozhovormi s rodinami, oni ich rozhodnutie samozrejme nechápu. Chlapi očakávajú dobrodružstvo a nemalou motiváciou sú iste i peniaze. Režisér s nimi musel byť na misii asi celých 6 mesiacov. Určite sa tam natočila hromada materiálu, takže bolo z čoho vyberať. Vznikol tak výborný dokument z reálneho prostredia, kde letia vzduchom skutočné guľky. Roztrasená kamera nevadí, kameramanovi od strachu určite nevošiel do zadku ani zastrúhaný vlas a v pohode si na to zvyknete. Vrcholom je vydarený útok na 4 člennú skupinu Talibancov, ktorých na kusy roztrhá ručný granát. Ten masaker je tam nasnímaný, vrátene toho, čo to schytal najviac(úplne na sračky). Okolo tejto úspešnej akcie sa točí aj celý záver dokumentu. Severania ma už neprekvapujú. Na čo siahnu, to premenia vo "filmové zlato". Ako dokument si zaslúži plný počet. 100%. ()
Tak takhle si představuju dokument, který jde až na dřeň a dokáže bez jakýchkoli manipulativních praktik zprostředkovat svému divákovi realitu války ve vzdálené zemi, a to tak, že i člověk bez znalosti hlubších souvislostí, kontextu a historie afgánského konfliktu se dokáže dobře orientovat v pozici evropského vojáka, který má napravovat 20 let omylů dvou supervelmocí. Teprve tady si člověk uvědomí, jak absurdní je představa, že se podobný konflikt dá řešit silou. Je to srážka dvou naprosto odlišných civilizací a konflikt, který nemá konce. Při potlačování partyzánské války jsou těžké zbraně a ultramoderní vybavení často naprosto k ničemu. Tanky a automobily ničí pole rolníků, jejichž zájmy chtějí vojáci hájit. Stejně tak jakékoli vojenské akce dopadají na vrub civilního obyvatelstva, které obvykle dá přednost místním bojůvkám, jejichž jazyku a kultuře rozumí, před cizími vetřelci. Dokument ukazuje dánské vojáky jako normální kluky, kteří mají myšlení odpovídající jejich věku a životním zkušenostem. Chtějí zažít nějaké dobrodružství, touží po akci, mají normální lidský strach a projevují běžné emoce. Armadillo je cenné právě tím, že si na nic nehraje, a jestli je něčím šokující, pak spíš tím, jak hystericky reagovala média a veřejnost na chování vojáků v dokumentu. Mně přijde chování vojáků v daných situacích naprosto logické a soudnost schází spíš na té opačné straně. Celkový dojem: 95 %. ()
Janus Metz Pedersen poteší určite každého diváka, ktorý sa na tento film pozrie a ktorý má rád túto problematiku - Afganistan. K tomuto filmu som sa dostal prostredníctvom snímky Restrepo, ktorá nám podobnou formou približuje život amerických vojakov na svojom stanovisku v Afganistane a myslím si, že Dáni tentokrát prekonali Amíkov. Obdivujem všetkých aktérov tejto snímky a rád si pozriem znova niečo podobné, ajkeď teraz by to mohla byť už iná krajina... ()
Slabší dojem než Restrepo (x), nicméně i tady to dánský svědectví je zajímavá podívaná, která maluje ten stejný obraz - mylná představa o přestavbě, absence zápalu a víry boje za dobrou věc, nevyhratelný boj proti otrhaný guerillový armádě kdesi v pustý a nehostinný krajině, bez vůle tamních obyvatel. Neříkám nechat vznětlivý region úplně napospas Rusku-Číně, ale vysr*t se na strašáka terorismu a nechat také na svůj osud. ()
Armadillo se často pohybuje na hraně "dokumentárnosti" a připomíná svými postupy spíše narativní filmy, kde se veškerý natočený materiál uzpůsobuje režisérově vizi (která nutně nemusí korespondovat s realitou). Upozorňuje na to prolog, epilog i zvolená vizuální stránka a doprovodná hudba. U některých scén je jasné, že musely prostě být inscenované či zpětně vykonstruované až ve střižně (například časté střihy záběr-protizáběr nemohl v reálu jediný kameraman natočit). To samozřejmě nemusí nutně vadit při natáčení subjektivního uměleckého dokumentu, ale v tomto případě to působí příliš nepatřičně a zbytečně manipulovativně - přičemž to vlastně rozmělňuje samotné téma filmu. Obzvlášť v kontextu perfektního letošního dokumentu Restrepo, vynikne jeho omezenost. Restrepo nabízí přesah a mimo vykreslení vojenského života na bitevním poli navíc dokáže zachytit situaci v Afghánistánu obecně, věnovat se např. i jeho obyvatelstvu a problému komunikace mezi zdejšími obyvateli a armádními příslušníky. Armadillo sází spíše na emocionální efekt, než na rozšíření divákova obzoru o novou perspektivu či zajímavé informace. ()
Galerie (14)
Photo © TrustNordisk
Reklama