Armadillo
Armadillo
Armadillo
Obsahy(1)
V únoru 2009 přijíždí na základnu Armadillo v jihoafghánské provincii Helmand skupina dánských vojáků v doprovodu dokumentaristy Januse Metze. Ten zde společně s kameramanem Larsem Skreem celých šest měsíců sleduje, jak probíhá život mladých vojáků necelý kilometr od tálibánských pozic. Výsledkem jejich práce je strhující a navýsost autentické válečné drama, které bylo na letošním festivalu v Cannes po zásluze odměněno hlavní cenou v Týdnu kritiky. V Dánsku vzbudil snímek bouřlivé reakce ohledně kontroverzního chování některých vojáků během přestřelky s bojovníky Tálibánu. Při natáčení této napínavé, brilantně sestříhané a vizuálně vytříbené sondy do psychiky mladých mužů uprostřed nesmyslné války, jejímiž oběťmi jsou především místní vesničané, tvůrci nejednou riskovali svůj život. Ještě znepokojivější než scény, kdy kulky tálibánců sviští kolem jejich kamery, jsou však záběry mladých vojáků, snažících se každý po svém vyrovnat se situací, při níž jde o holý život. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (99)
Pozorná sonda do rutiny dánské posádky v Afghánistánu. Režisér Janus Metz sáhl po moderní formě, nahlíží do intimity svých hrdinů, naslouchá jejich dialogům, rekonstruuje motivace a jako třešničku na dortu přidává skvěle sestříhané záběry z nasazení v boji. Metz nehledá kontext, ale spíš obyčejnost, válku očima jedince (tady se blíží Maozovu snímku). Díky výbornému technickému zpracování Armadillo představuje moderní a nekompromisní dokument. ()
Naprostá fantazie! Armadillo je svým způsobem naprosto perfektní film, i když se tu považuje za dokument. Já jsem totiž čekal všecko možný a především jsem tušil, že hlavní kamera si zahraje pokra o to, která akční scéna se bude víc klepat, abych z toho jako divák měl větší hovno, a ono kuloví. Režisér to natočil s citem, natočil to naprosto přirozeně a já na ty dánský vojáky koukal s naprostým nadhledem, který jsem v žádném případě nečekal. Armadillo je prostě nářez. Představí Vám válku opět z jiného úhlu v rámci jiné země, která se zapojila do protiiráckého tažení a především Vám ukáže obyčejné lidi, obyčejné arabské pastevce, obyčejné elektrikáře co mají v Dánsku rodinu a především obyčejné city, se kterými se tu každý z nás setkává každý den. Ta tuna myšlenek Vás zaručeně rozlomí vejpůl. Výborný nápad ještě líp natočený. Překvapilo mě to, hodně. Dokonce jsem nedokázal zpustit oči aniž bych se bál, že se mi kolikrát rozkočí nad zblázněnou kamerou. Prostě to samotný režisér dokázal. Dokázal natočit autentické záběry tak, abych si myslel, že tam s nima jsem a přesto jsem z toho měl kulturnější zážitek než dědek s babkou na koncertu Evy a Vaška. ()
Hodně slabé tři hvězdy. Příběh mne nezasáhl, nevtáhl mě do děje. Záběry nejsou moc zajímavé, stejně jako kamera a vyprávění. K tomu navíc celkem otravní dánština, která se nedá moc dlouho poslouchat. Čekal jsem, že to bude stejné, případně ještě lepší než Restrepo, avšak tomu tento snímek nesahá ani po kotníky (teda za mě). ()
Tak takhle si představuju dokument, který jde až na dřeň a dokáže bez jakýchkoli manipulativních praktik zprostředkovat svému divákovi realitu války ve vzdálené zemi, a to tak, že i člověk bez znalosti hlubších souvislostí, kontextu a historie afgánského konfliktu se dokáže dobře orientovat v pozici evropského vojáka, který má napravovat 20 let omylů dvou supervelmocí. Teprve tady si člověk uvědomí, jak absurdní je představa, že se podobný konflikt dá řešit silou. Je to srážka dvou naprosto odlišných civilizací a konflikt, který nemá konce. Při potlačování partyzánské války jsou těžké zbraně a ultramoderní vybavení často naprosto k ničemu. Tanky a automobily ničí pole rolníků, jejichž zájmy chtějí vojáci hájit. Stejně tak jakékoli vojenské akce dopadají na vrub civilního obyvatelstva, které obvykle dá přednost místním bojůvkám, jejichž jazyku a kultuře rozumí, před cizími vetřelci. Dokument ukazuje dánské vojáky jako normální kluky, kteří mají myšlení odpovídající jejich věku a životním zkušenostem. Chtějí zažít nějaké dobrodružství, touží po akci, mají normální lidský strach a projevují běžné emoce. Armadillo je cenné právě tím, že si na nic nehraje, a jestli je něčím šokující, pak spíš tím, jak hystericky reagovala média a veřejnost na chování vojáků v dokumentu. Mně přijde chování vojáků v daných situacích naprosto logické a soudnost schází spíš na té opačné straně. Celkový dojem: 95 %. ()
Nebezpečné domácí video ~ Tenhle snímek mě nějak moc nezasáhl, jak bych dle hodnocení očekával. Skupina mladých blbých kluků si jede zastřílet, nevědouc, kam vlastně budou vysláni. Pošlou je do "Afghánu", některé to zabije a nebo zmrzačí, na druhé straně stejně tak, a civilové uprostřed to stejně odprdí nejvíc. Oni a jejich krávy a hlídací psi. A ke konci se dozvíme, že si tu "Afghánskou ruletu" někteří dají ještě jednou a pak zas a zase, dokud to prostě bude vycházet. Smysl to ale moc velký nemá, perou se o jedno políčko a jedni jak druzí se postřílí a stáhnout zpět. Asi mi nějak unikl smysl tohohle dokumentu. Záběry z akce a pár slz. Tady alespoň nezaznělo, jak je tam přišli osvobozovat, to a hudba v titulcích jsou jedním z velmi mála plusů. ()
Galerie (14)
Photo © TrustNordisk
Reklama