Lidská stonožka 2

Původní verze je spíš nízkorozpočtový kousek se zajímavým a řádně nechutným ústředním nápadem. Druhá verze (nepoužívám raději pojem druhý díl, však zjistíte...), není již tak zajímavá, ale v obsahu a zobrazení nechutnosti a brutality je na míle daleko od první. Celé je to ale jiné, takže se nenechte zaskočit formou, jakou je film vyprávěn. Je to úplně jiné, ale ve výsledku je to mnohem lepší. Lepší je to ve vypracovanosti obrazu, kamery, vizuálu apod. Vizuál mi připadal jako nějaký starý černobílý dokumentární film. Desítky minut stonožku neuvidíte, ale budete sledovat život jednoho zneužívaného úchyláčka, opravdu špičkově vybraná a zahraná postavička. Jeho shánění "článků" do stonožky, rodinné trable s máti a nerudným sousedem, spíš takové odporné drama než horor... Poslední třetina je pak ale již orgastickým "náserem a výstřikem" brutality, zvrácenosti, humusu a nechutnosti toho nejtěžšího kalibru!! Tom Six si prostě servítky nebere. Masakr!!! /95% + FILM ROKU/ (06.06.2024)

S velkým překvapením musím konstatovat, že dvojka překonala jedničku, a to ve všech ohledech. Jen se divák musí připravit na to, že je prostě jiná. Místo nacistického doktora tu máme postavu Martina - malého, upoceného tlouštíka, o jehož vztahu s matkou a osobních pohnutkách by šla sepsat kvalitní slohová práce. Jako fanoušek prvního dílu si poctivě střádá tucet obětí, aby vytvořil dílo estetičtější než jeho filmový vzor. Když však pochopí, že to nepůjde tak čistě chirurgicky, volí osobitější, o dost drastičtější metody. V závěrečné třetině pochopíte, proč Tom Six zvolil tentokrát černobílou formu. Abnormální množství krevních a fekálních tekutin se tu dá měřit na litry, až se slabším povahám budou obracet žaludky. Vidět tenhle masakr v barvách by bylo předimenzovaným prožitkem. (29.10.2011)

První díl byla krásně učesaná, umírněná příručka pro začínající psychopatické proktology. To v díle druhém už nechal Tomík Šestka naprosto volný průchod své psychóze, naprudko a bez obalu vizualizoval své romantické masturbační fantazie a výsledkem je žhavý kandidát na extrémní fekál roku. Citlivého, empatického chirurga vystřídal nádherný, katalogový úchyl, jenž místo skalpelů dává přednost standardnímu kuchyňskému vybavení a jako anestetikum používá klíč na kola. No, prostě dokonalá kulisa k tomu, otevřít si po namáhavém dni archivní láhev ranní moči a s koulí v hubě se přitulit ke svému milovanému protějšku, stopadesátikilovému, zpocenému, pokerovanému skinheadovi v latexové masce, který to strašně něžně umí s análním kolíkem omotaným žiletkovým drátem. Z důvodů zachování zbytků duševní rovnováhy se opět zdržuji hlasování! (30.11.2011)

S odhalením závěrečné pointy naprosto extrémní obhajoba existence sama sebe. Ideologicky sporné, filmařsky stejně tak. Každopádně to záměrně vyvolává zásadní otázku, tedy "jak moc je v dnešní době důležitá přítomnost podobných filmů a jestli náhodou zvrácené jedince netvoří právě ony?" - což je na druhou stranu vlastně to jediné, oč ve filmu jde a navíc se tohoto sdělení dá dosáhnout jednoduše zhlédnutím prvních a posledních pár minut. Zbytek rychloposuvem, pokud nepatříte právě mezi ty zvrácené jedince. (02.11.2011)

Yo ty voe, tenhleten ooooooMy Gááád prostě baví - kontro-introverzní náhled na nemravnej film , jako takovej (že ty voe) a jako bonus vesele komentovaný reverz...boom - komu chutná , komu ne ! ( že yo ty voe ) Jinak ale faynová Víděnská káva v Britské mlze - voe. Na šálku jsem shlédla sliz - za 5 červených. Když neopícháš všechny náznaky a přidrblí pocitty, tak to dostaneš do źil . že yo ty voe...tak popojedem ? ( a vlastně , proč se na to nepodívat, z té druhé stránky voe ) (21.11.2012)