Můj týden s Marilyn

Óóó krásná Marilyn! Film jako takový mě zklamal, čekala jsem mnohem víc ze života Marilyn, když už se vůbec něco takového začalo točit, to že sme dostali týden depresí a nafoukané celebrity mě celkem mrzí. Co se musí uznat je výkon Michelle Williams, protože i přes to, jaké musela ztvárnit chování, to zahrála bravurně a naprosto bezprostředně a přirozeně, hrozně jí role sedla a fakt jí to moc slušelo. Otázkou je, proč se ten děj tak táhl a nic moc nového či zajímavého sme se nedozvěděli, než že hvězda si vedla život takovým způsobem, že chápu proč chodila pořád pozdě. Rozhodně bod za herečku, nadaného Eddieho Redmayna a vůbec za nápad tohle ztvárnit. (24.04.2013)

Môj týždeň s Marilyn nám poskytuje presne to, čo očakávame a čo väčšina chce vidieť. Okopírované pohyby, notoricky známe problémové chovanie a identifikácia filmových legiend prostredníctvom známych hercov. Aha, Branagh je Olivier, Ormond je Vivien Leigh. Ja len neviem, čo si mám teraz o Marilyn myslieť. Jej pravidelná nevera je tu ospravedlňovaná jej nešťastím a ako najväčšia svetová stár môže predsa všetko. Colin je mladý, túžbe po užívaní si každý deň s inou chápeme, ale osobne nechápem jeho citom, film sa totiž volá Môj týždeň s Marilyn a straty, ktoré týmto románikom utrpí, ho nijak zvlášť netrápia. Lokácie a casting sú takmer dokonalé a nájdu sa aj silnejšie momenty. (29.03.2016)

Pravděpodobně se léčím ze všech svých posedlostí různými femme fatale. --- Film sám je tak povrchní, jak to jenom jde - a já ani nemůžu přijít na to, jak dokončit tuto větu, natož si rozumně vysvětlit, proč jsem na film vůbec koukala. (Nerozumné vysvětlení - Eddie Redmayne, který zde funguje jenom jako fotka na krbu, ostatně jako všichni ostatní herci.) (09.01.2013)

Nejsem muž, takže mě hloupoučká, egoistická a sebedestruktivní osobnost typu Marilyn Monroe nechává chladnou, ať si má křivky dokonalé jak chce. Film je to příjemný, ale nevyvolal u mě žádné velké emoce. Více než Michelle Williams (nemám jí prostě ráda) mě spíše zaujal Kenneth Branagh v roli Laurence Oliviera, ten byl naprosto dokonalý. Jako celek v kategorii biografických filmů bohužel spíše podprůměr. (20.03.2013)

Zde dojde, tuším, k rozdělení diváků na dvě skupiny, nicméně obě budou na rozpacích: skupina nevědoucích bude očekávat mnohem víc ze života Marylin, hlavně co do pikantností, a možná bude z neznalosti odsuzovat její vystupování. Ti druzí, kterým není neznámá životní a profesní osa herečky z životopisných knih, budou chtít vidět své dojmy převedené na plátno tak, jak si je jejich paměť a představivost zafixovala. Obojí tak nemohou být zcela uspokojeni, jedná se o krátkou epizodu a není jen o Marylin, jsou v ní útržky vzpomínek mladého muže, nováčka ve světě filmu, který měl to štěstí osobně poznat dvě ikony své doby - jednu z nich osobněji :-). Spolu s ním tak nasajeme atmosféru Anglie padesátých let, pocítíme chlad a nehostinnost ateliérů Pinewoodu, ve kterých se Marylin cítila tolik stísněně a nejistě, poznáme lidi, kteří ji doprovázeli, vedli i ovládali. Marylin je nám představována z pohledů osob, které s ní při natáčení v Londýně přišli do styku - jako přirozený talent zářící hvězdným prachem, ale hned poté zmítaný pochybnostmi a strachem tak, že neodříká jednoduchou repliku - jako novomanželku, která už tuší, že opět nenajde onu jistotu a bezpečí, kterou podvědomě hledá jako bolestné za ztrátu šťastného dětství - jako sexsymbol žádaný veřejností i jako zranitelnou bytost, závislou na drogách a alkoholu, toužící prožít obyčejně šťastné chvíle. To vše nám v časovém rozmezí jednoho týdne zprostředkoval Colin Clark, který se světu svěřil se svým tajemstvím, ale především úžasná Michelle Williams, která svým výkonem dokázala na okamžik upozadit přesvědčení o neopakovatelnosti a jedinečnosti Marylin Monroe. (28.02.2012)