Můj týden s Marilyn

Po zhlédnutí tohoto filmu, už vím, proč se filmaři zdráhali takovou dobu natočit snímek o jednom z největších sex symbolů minulého století s iniciály MM. Poznat tak komplikovanou osobnost, jakou božská Marilyn Monroe bezpochyby byla, za pouhý týden prostě nelze, a už vůbec ne za 90. minut času věnovanému tomuto filmu. Stejně tak není snadné najít herečku, která by jí byla dokonale podobná a disponovala tak nezaměnitelně fotogenickou tváří, jakou měla ona. Michelle Williams, která ji ztvárnila tohle všechno neměla, ale bylo od ní velmi odvážné, že do toho nakonec vůbec šla. A tak tady máme MM zbavenou jejího pověstného dráždivého sex appealu a ikonické jiskry, ale naopak MM schopně vystiženou v jejích gestech, intonaci hlasu a pohybech. Nutno však podotknout, že při záběrech zdálky to bylo mnohem lepší, co se fyzické podoby s jednou z nejslavnějších blondýnek týče. Ale pozor, při sledování filmu málem padl můj mýtus o blbých, naivních a jednoduchých blondýnách. Svůj předobraz zřejmě našli právě v Marilyn, která tady vlivem strohého scénáře tak opravdu působila. Ten ji zachycuje v roce 1956, kdy byla na vrcholu své kariéry a přijíždí na britský venkov natáčet svůj film Princ a tanečnice, který je tady ještě veden pod pracovním názvem. Při natáčení se setkává s tehdy proslulým sirem Laurencem Olivierem a také s mladým asistentem produkce Colinem Clarkem, se kterým prožije letmé vzplanutí citů, a o kterém právě Colin sepsal svůj deník, z kterého tento film čerpal. Marylin v té době byla potřetí vdaná, neštastná, bez antidepresiv nedokázala vůbec fungovat, a tak u mladíka, i přes mírný věkový rozdíl a především rozdílné sociální postavení, nalezla pochopení a uvědomila si, že on by jí byl schopen milovat jako obyčejnou ženu, a nikoliv jako slavnou celebritu. A tady vzniká zádrhel v celém pojetí filmu. Nevím totiž, čím chce být, a jak MM prezentovat. Marylin je chvílemi veselá a pak zase smutná, aniž bychom blíže znali příčiny jejich stavů, a většinu jsem si musel domýšlet. V tomhle film nebyl ani trochu vstřícný. Aby to nevypadalo tak unyle, je Marylin obletována fanoušky, to když mimo natáčení projde ulicí, ale štáb ji zrovna v oblibě neměl, pro její nedochvilnost, psychické stavy a mizerné herecké schopnosti a natáčet s ní bylo pro ně peklem, snad až na výjimky, jakou tvořil Colin. Bylo pochopitelné, že jako velká hvězda byla v hledáčku ostatních, a tak scéna, kdy se jde koupat s Colinem do rybníka, působila asi nejautentičtěji, nejintimněji a nejnitěrněji, protože jsem spolu s postavami prožíval skutečnou obavu z odhalení jejich milostného vzplanutí a ostych políbit se, i přes vzájemnou přitažlivost. Takových podobných scén tady moc nebylo, ale tahle byla opravdu dojemná a Marilyn jsem vnímal poprvé jako zranitelnou osobnost. S psychologií ústřední postavy si film neuměl anebo nebyl schopen si poradit a dostatečně se do ní vpravit. A tím vznikl podstatný neduh celého filmu, který není až tak dramatický, jak by mohl být. A navíc se z něj nedozvíme nic navíc, co by o božské blondýnce nebylo všeobecně známo. Že to byl uzlíček nervů, co se na veřejnosti snažil působit sebevědomě a důstojně, je přece známá věc, a v tomhle případě to chtělo nějaký posun. Je na škodu, že některé scény působí dost uměle, stroze a neživotně. Taky vím, že film nadhodnocuji, ale chtěl jsem vidět film o ní a nedá se napsat, že by mě nebavil, ale jak se mluvilo a psalo o něm v superlativech, je vážně přehnané. Je to film, který dokonale evokuje atmosféru padesátých let výpravou a kostýmy, chybí mu ráz a a přidaná hodnota, kterou ale většinou životopisné filmy postrádají, a tenhle je přece jen maličko výjimečný, oproti ostatním. Je v něm snaživě ztvárněná MM, a kdo by si nepřál být milován ženou, která má ve svých iniciálech alespon jedno M. Já tedy ano. 60% (18.03.2012) (méně) (více)