Zvuk hluku

určitě zajímavé a netradiční ztvárnění hudby. Příběh opravdu není nijak extra nosný, ale seděl mi tam - jen ho mohli rochu víc vyladit. Doporučuji taky se podívat na Music for One Apartment and Six Drummers, což je vlastně taková předehra k tomuto filmu. Kratší stopáž by se hodila,aby to nebylo občas tak utahané. V každém případě však nadprůměrné dílko. Původní krátký film jsem ohodnotil 5*, ted "jen" lepsi 3*. (21.09.2011)

V jedné písni britské kapely Bonobo se zpívá: "Music is the healer, no matter who you are." Chtělo by se dodat, i když jí nesnášíte...postupem filmu je však patrné, že Amadeova nenávist k hudbě jen odráží jiný, důležitější pocit v duši. A hudební teroristé "jen" přináší možnost podívat se na tento pocit s důležitým odstupem, díky tomu, že ho ukazují z druhé strany. Díky své hudbě, která je naprostým opakem té klasické se může Amadeus vypořádat se svými stíny které ho doslova škrtí. Ve finále se tak hudba stává tím čím podle mě vždy byla a čím by měla být, pokusem o vyjádření a předání svých pocitů, nálad..vyjádřením svého vnitřního já. Film naplněný hudbou, zvuky a hluky až po okraj, jehož ústředním motivem je nakonec ticho. Neb "Lidé nesnesou ticho, znamenalo by to, že snesou sami sebe." (Pascal Mercier - Noční vlak do Lisabonu) (23.05.2011)

A my jsme si bláhově mysleli, že Wiplash je nejlepší bubenický film :D .. Sound of Noise představuje skupinku subverzivně rytmických noisistů s plánem na jakousi sérii aktů vzpoury proti diktátu konvenčního pojetí hudby. V patách však mají zkušeného policejního důstojníka Amadea který jim v realizaci jejich radikálního manifestu musí zabránit. Musí, ale chce? ... Je to nápadité, rytmické, lehce a hravě podvratné. Je pravda, že ve finále to působí poněkud ideově nedotaženě a namísto skutečně invenční revolty nám to servíruje spíše konvenci takového toho punkově-anarchistického spektra, ale pořád je to veliká zábava a feel-good film. (13.05.2023)

Svěží, vtipný, originální film. Hudebním nástrojem může být skutečně vše, co vydává zvuk. Záleží pak na tom, jestli je člověk v duši hudebník, skladatel. A jak se ukazuje, i ticho může být hudbou - obzvlášť v dnešním teroru civilizačního šumu. Taková skladba reálně existuje - John Cage "4'33" (http://www.youtube.com/watch?v=hUJagb7hL0E) (09.05.2011)

Ne, žeby svérázní hudebníci vyplnili má postupně vybudovaná očekávání naplno, tedy třetí číslo mi ve finále připadalo jako menší, postavami nepřiznané fiasko (ale můžou za to i jejich zbabělí protivníci z orchestru uvnitř sálu, kteří kdyby pokračovali ve hře, dali by vzniknout teprve velkolepému prodlouženému dvojkoncertu :)), ale jinak... SUPER, VÁŽENÍ! U současné komedie se mi jen velmi zřídka přihodí, že by mě některá z nich takto nahlas rozesmála a přivodila chvílemi téměř nekonečný výtlem. Projekt neobyčejné hudební skupiny účinkující ve filmu hýří skutečně neobyčejnými nápady, zvláště první dvě nečekaná vystoupení v nemocnici a v bance představují jedinečnou performanci toho snad úplně nejlepšího vytěžení ze zdejšího námetu, který již sám o sobě dokáže snadno nabourat představu potenciálního diváka ve smyslu, že vše zajímavé na plátně už dávno spatřil. Jenže Švédové na poli komedie rozhodně nezahálejí už pár desetiletí, dokážou pořád kráčet o krok vpřed a vtipným způsobem rozehrát nápady vylovené z jinde nedosažitelných balíků ze studnice nesmírně originální invence a absurdity, tentokrát čerpající z hudebních rytmů, zvuků a neotřelé vzpoury proti konvencím, že prostě žasnu... a zároveň mám během toho filmu i po něm úžasně pozitivní náladu. Zvuk hluku zůstává nápaditou komedií až do konce a přizpůsobuje tomu i závěrečné vyústění, které naštěstí nekráčí v aktuálně populárním trendu proměnit téměř každou komedii dřív či později na drama. Tady se hraje (a doslova hraje) se stejně chytlavým nadhledem a rytmem až do konce. Většina herců je též sympatická a Bengt Braskered coby detektiv bez hudebního sluchu zajišťuje zábavu i mimo největších zážitkových (hudebních) atrakcí filmu, ke kterému se jistě budu rád vracet. [90%] (22.05.2023)