Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, a navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebníků, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky. Podaří se mu překazit kompozici pro šest lékařů, pacienta a operační sál, anebo se sám stane obětí války vedené pomocí hudby? Tvůrci filmu naplno zúročují svou fascinaci městským prostředím a ke zvukům, které nás obklopují, přistupují s obdivuhodnou kreativitou. Způsobem, jakým proti sobě staví hlavní postavy a jejich rozdílné postoje, bojuje snímek proti tichu, nudnému střednímu proudu i hudebnímu snobství, ale také ukazuje, že hudební moderna může být zábavná. Při tom všem ale film nezapomíná na své hrdiny a jejich touhu po naprostém klidu, či naopak hlučném vytrhávání z každodennosti. Zvuk hluku dokazuje, že hudba může opravdu měnit životy lidí. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (259)

easaque 

všechny recenze uživatele

určitě zajímavé a netradiční ztvárnění hudby. Příběh opravdu není nijak extra nosný, ale seděl mi tam - jen ho mohli rochu víc vyladit. Doporučuji taky se podívat na Music for One Apartment and Six Drummers, což je vlastně taková předehra k tomuto filmu. Kratší stopáž by se hodila,aby to nebylo občas tak utahané. V každém případě však nadprůměrné dílko. Původní krátký film jsem ohodnotil 5*, ted "jen" lepsi 3*. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Mám nezřízenou chuť zamlátit si do bubnů, zapreludovat si na lidské tělo, vydráždit bankovkami skartovačku, zajamovat si bagrem, lechtat smyčcem dráty vysokého napětí či si jen tak zadirigovat zvuk stříkající vody. K filmu samotnému mne sice napadá nejedna výhrada, ale ruce, nohy i uši byly po celou dobu sledování tak zaměstnané dodržováním rytmu, že mne vlastně nic jiného nezajímalo. ()

Reklama

Toj 

všechny recenze uživatele

Filmu asi hodně ublížilo moje očekávání... Geniální nápad, několik geniálních scén (skladeb), oslava umění a alternativy. Ale mimo to se jedná o docela normální komedii. Humor není nijak zvlášť rafinovaný, či jedinečný... Pro maximální divácky zážitek doporučuji nekoukat na trailer, který odhaluje většinu vrcholů divácké slasti... :) ()

C0r0ner 

všechny recenze uživatele

Seveřané filmy točit umí, to už nám mnohokrát dokázali. Jejich hlavní devízou jsou silné, netypické (oproti 80% Hollywoodu) scénáře, které úžasně kombinují komedii s vážnými tématy. Zvuk hluku je neuvěřitelně inovativní film, který člověk s radostí sleduje a s radostí dokouká. Kéž by bylo víc takových tvůrců. 85% ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Jsou hudební filmy o interpretech (které jsou často narativní a životopisné) a hudební filmy interpretů (které jsou primárně prezentací vybraných skladeb). Skoro vždy se pak dají řadit pouze do jedné z těchto skupin, jelikož se jejich výstavby výrazně liší a dohromady to jde jen těžko. Mixy ale existují - zařadil bych tam oba filmy Daft Punk, kde u Interstelly to funguje skvěle a u Electromy už se to žel začíná bít a mutovat v jakési (ne)podobenství. Zvuk hluku je taky mixem, avšak úplně jiným - výstavbu má jako kategorie č.1, jenže je z něj silně poznat, že chce být především kategorií č.2. V praxi to vypadá tak, že se to sice vyloženě nebije, zato se to ale podepisuje na scénáři, kde se rozpadají pravidla fikčního světa (nebo aspoň fungování Amadeova hudebního hluku - chvíli něco slyší, chvíli neslyší nic a při scéně na stanici, kde má zatčené všechny hudebníky z města, už vůbec nechápu jak to teda má...) a téměř neexistují charaktery postav, které jsou jen nositeli určitého přesvědčení, na základě kterého se dá očekávat jasný střet, ale ve finále přijde jen stav mající nejblíž k usmíření. To mi rozhodně vyhovuje víc, než pointa, které jsem se obával na začátku, tedy "náš hudební vkus je dokonalý a jediný dobrý, váš je odpad a neměl by existovat", prostě takový ten podivný toxický pohled (většinou) určitých subkultur, ale naštěstí ne, na tu zde chybí ten typický nejkonvenčnější "padouch", kterému tady může být nejblíž jen klasika a ta k němu má samozřejmě daleko. Jenže i tak je závěr poněkud nijaký, vlastně jen skončí a některé konflikty uzavře sice jasným, ale přesto nedostatečným pomrknutím. Hodně to tedy stojí na jednotlivých hudebních výstupech, která jsou sama o sobě dost nápaditá a nečekaná, hodně se mi líbila a stejně tak i další nápady typu hudební hluchoty (teď nehledě na to, že není propracovaná) a obecně postavy Amadea, protože jsem snad ještě neviděl film, kde by někdo nenáviděl veškerou hudbu a přitom mě zajímalo, jak by takový film s takovou postavou vypadal. Taky se to dá brát čistě jako absurdní komedie, což by mohlo eliminovat některé nedostatky, ale já to tak brát úplně nedokážu, vzhledem k tomu, že stačilo málo a mohla to být hutná polemika o významu hudby, co všechno se dá brát jako hudba a kde jsou hranice konvenčnosti, jelikož prvků tam na to všechno je dost, ale ono se to pak jaksi rozplizne. Co tedy zůstane? Poutavá, kreativní komedie, která má dost co dát a získat asi každého, koho aspoň trochu zajímá alternativní hudba (ať už tím, že ji poslouchá, nebo jen tím, že ho zajímá, jak se taková hudba tvoří), takže taky tak trochu nenáročný film pro (mírně) náročné. Tedy v tom, co to chce být, se jedná o povedený film a čtyři hvězdy mu určitě chci dát, ale mrzí mě, že svůj potenciál moc nevyužil. Slabé 4* ()

Galerie (51)

Zajímavosti (6)

  • Zvuk všech "skladeb" je originální - pořízen přímo při natáčení. Nebyly zapotřebí žádné dotáčky a remixy. (sluppka)
  • Filmový web indieWire označil snímek jako "Bonnie a Clyde na bubny". (Hepp)
  • Film vznikl jako celovečerní verze klipu „Music for one apartment and six drummers“ z roku 2001. Klip pochází od stejné skupiny. (sluppka)

Reklama

Reklama