Goethe!

souhlasím s uživatelem butnot - myslíš si, že asi většina lidí ten film ani nepochopila. Byla jsem na projekci pro školy a byla jsem zhrozená chováním ostatních diváků. A teď zpátky ke Goethemu - velice se mi líbil kontrast mezi začátkem a zbývajícím dějem - v prvních patnácti minutách jsem myslela, že odejdu. Připadalo mi, že herci neumí hrát, hudba je rozčilující a ten film je nízkorozpočtový, ale velice mě to překvapilo. Po krizovém úseku se děj rozjel a herecké výkony mě ohromily. Dostala jsem až chuť přečíst si Utrpení mladého Werthera. A to, že tam mluvili německy - s tím se počítá, když je to německý film ;) (20.10.2011)

Vysloveně příjemné setkání s Goethem (mit oe) v době, která ho inspirovala k napsání Utrpení mladého Werthera. Není to tak zvláštní volba, v posledních letech se tvůrci často vzdávají ambice popsat celý život zvoleného génia. Hravý, něžný, romantický film, který nepokrytě vypráví o radostech i strastech života na počátku dospělosti. Hlavní dvojice Alexander Fehling a Miriam Stein je elektrizující, Volker Bruch (zde jako Wilhelm Jerusalem) se velkým teprve měl stát. Kéž by takhle mohla vypadat i naše setkání s českými velikány. Leč mi dáváme dodnes přednost patosu před radostí. Zajímavé srovnání přináší pak film Lota ve Výmaru pojednávající o tom slavném druhém setkání dávných milenců. (23.01.2021)

Goethe, psáno s "o-e", jednoznačně překvapil, měla jsem ho za vzdychajícího romantického zahloubance, co ve stavu morbus melancholicae bloudí hvozdy s pistolí proklatě vysoko u spánku a on to oduševnělý (romantický) rebel s dobrým srdcem, který při sexu in natura v lesním marastu, s podobně založenou Lotte, nehledí na nějaké to nepohodlí, škoda, že jim to nevyšlo... Lichotivé zpracování nedělá Johannovi ostudu, stejně jako sympatický výkon Alexandera Fehlinga, najde se i chvilka pro dojetí... a Goethův měsíc dál neměnně zhlíží na nás (to je ode mě) ... i nakažení múzou :-) (03.06.2014)

Pod pojmem Goethe si přestavuji muže, kterému jsou vzdáleny věci pozemské a vznáší se většinu svého času v těch nadpozemských, uměleckých sférách. A vida, on to byl i rošťák, který se umí bezhlavě zamilovat a jeho srdce v tomhle příběhu zahořelo velkým plamenem lásky. Není divu, že Lottka takovému působení a vlivu podlehla.....ach jo, ta láska, která je tak nádherná, ale mnohdy bolí...... tak moc bolí. Jsem ráda, že přes počáteční váhavost jsem měla možnost malinko proniknout do Johannova života a dostala chuť přečíst si po dlouhé době UMW. Jeden krátký úryvek z této knihy : "Na mou duši, že lidem nerozumím, že mohou být tak omezení a tak hloupě se blamovat. Ale všímám si den ze dne víc, můj milý, jak je člověk pošetilý, když posuzuje jiné podle sebe. A jelikož sám mám tolik práce se sebou a srdce i ducha tak rozbouřené, ach, milerád nechám ty druhé chodit, kudy se jim zlíbí, jen kdyby oni nechali mě" (27.08.2016)

Inspirace filmem "Shakespear in love" je zřejmá, ale přesto snímek ukazuje, že i Němci mají svoje kvalitní herce, režiséry a producenty (ehm, Warner Bros. zase až takoví Němčouři asi nebudou, co?:) No, přesto mi film příjemně utekl a až tak mi nevadilo, že jsem to už jednou viděl, byť v hlavní roli s Ralfíkem a Gvindou. Kdyby Stölzl dokázal jít víc do hloubky a třeba se maličko věnoval fenoménu "Freitod", mohli jsme se dívat na něco mnohem poutavějšího. Nestalo se, a tak dávám "jen" 60% :) (08.12.2013)