Reklama

Reklama

Arrietty ze světa půjčovníčků

  • Japonsko Kariguraši no Arrietty (více)
Trailer

Mezi zdmi a pod podlahami našich domů se skrývá jejich svět. Japonský animovaný film volně vycházející ze známé pohádky Mary Nortonové. Japonské animační studio Ghibli představuje nejen v domácím prostředí, ale i na celém světě absolutní špičku na poli tvorby animovaných filmů pro celou rodinu. Společnost, k níž vzhlíží profesionálové z oboru včetně vedení studia Pixar, si vydobylo celosvětovou slávu okouzlujícími snímky, které převážně vyvěraly z autorské imaginace zakladatele Hajaa Mijazakiho, ale často také čerpaly inspiraci z japonských i světových knih pro děti a mládež. Jak napovídá název, Arrietty ze světa půjčovníčků vychází z mezinárodně populární série britské spisovatelky Mary Nortonové, jež česky vyšla jako Pidilidi. Do scénáře filmu ji adaptoval Mijazaki a režie se ujal animátor Hiromasa Jonebajaši, jenž se předtím podílel na většině produkcí studia počínaje legendární Princeznou Mononoke. Vyprávění filmu se soustředí na vykreslení fantaskního světa půjčovníčků. To jsou malinkatí lidé žijící v prostorech mezi zdmi či pod podlahami starých domů, kteří si vše, co potřebují k životu, půjčují od jejich obyvatel. Mladá Arrietty takto se svými rodiči žije v domě, kde bydlí babička mladého chlapce Šóa. V den, kdy Šó přijede, zrovna Arrietty čeká její první výprava s tatínkem pro zásoby do světa velkých lidí. (Česká televize)

(více)

Videa (18)

Trailer

Recenze (181)

Stanislaus 

všechny recenze uživatele

Arriety ze světa půjčovníčků mi svým zpracováním a celkovou atmosférou hodně připomínala Miyazakiho film Můj soused Totoro, ve kterém rovněž došlo ke střetu dvou světů, lidského a fantaskního, při nastěhování se do nového domu (v MST to byla děvčata s otcem, zde to byl mladý Šó). V prvním i druhém případě jde o mile natočený snímek s nádhernou animací a vcelku jednoduchým příběhem, ve kterém dojde ke konfrontaci dvou světů a navazování vzájemných vztahů. Zkrátka pěkně udělaný film z japonské produkce, ve kterém je velice jasně cítit otisk a nádech studia Ghibli. ()

Pitam 

všechny recenze uživatele

Nádhera! Jednoduchý, ale přitom velmi silný a dojemný příběh podpořený krásným soundtrackem. Už samotná úvodní skladba "The neglected garden" od Cecile Corbel mě zasáhla, a to nejen tím, jak její text trefně dokresluje atmosféru celého vyprávění. Arrietty je zkrátka přesně ten typ filmu, díky kterému tolik miluji anime od studia Ghibli. Jeho styl je zde velmi patrný a i když v tomto případě nebyl režisérem samotný mistr Miyazaki, má v sobě to magické cosi, pro něž se mi vždy při sledování na tváři objeví úsměv a nezmizí ještě dlouho po skončení, neboť má mysl se díky němu vrací zpět kamsi do dětských let a objevuje dávno zapomenuté představy, ve kterých je možné cokoliv. Zas a znovu žasnu, jak ta hravost a čistá radost z prostých věcí kolem nás dokáže zahřát u srdce. V tu chvíli se nechci ptát, zda to, co vidím ve filmu, má cokoliv společného s realitou či snad logikou, ale stačí mi jen propadnout se do podivuhodného světa fantazie a nechat se jím unášet s výrazem šťastného dítěte. Právě v tom je pro mě síla Arrietty – při jejím sledování se stávám zase dítětem a rád věřím všemu, co se odehrává před mýma očima. O to je pak těžší (a smutnější) návrat do reality. Ale za těch pár desítek minut dojemné a nepředstírané radosti patří tvůrcům můj velký dík... ()

Reklama

Dadel 

všechny recenze uživatele

Prostá, ale velmi milá a smutná pohádka o poslední (?) rodince malých lidiček žijících pod podlahou rodinného domu. Je dobré vidět, že studiu Ghibli dorůstá nová generace tvůrců - tento film, ač nerežírovaný Miyazakim ("pouze" produkce a scénář), je minimálně stejně dobrý jako jeho filmy, a mnohé z nich i předčí. ()

gumbo 

všechny recenze uživatele

Příjemné a pohodové. Miloučká animace spojená s uklidňující hudbou. Ale chtělo by to trošku více života, něco napínavého, nějaký hlubší prožitek, abych mohl hodnotit absolutně, takle je to "jen" 80% P.S. Právě poslouchám soundtrack a nemůžu se nezmínit, že toto kvalitní dílko bylo svěřeno francouzské skladatelce, zpěvačce a harfistce Cécile Corbel. ()

Emo-haunter 

všechny recenze uživatele

Jako velký fanoušek anime jsem měl od filmu velká očekávání, nicméně nakonec uděluji lepší tři hvězdičky. Ale jako kritik musím ovšem tento svůj názor obhájit. Po první polovině filmu jsem byl poměrně dost zklamán a uvažoval jsem o jedné až dvou hvězdách. Hlavní důvod bylo silné, nelogické chování postav, které bylo místy fakt dementní a bilo do očí- například chůze po hřebících, kdy si otec jde úplně v poklidu a vůbec se ani neohlíží, jestli náhodou Arrietty nespadla do velké hloubky a nezabila se. Druhým důvodem bylo pro mě až "robotické" chování některých postav, které připomínali humanoidy- tatínek Arrietty se skoro po celý film choval jak terminátor, což mě také dosti iritovalo. Animace bohužel místy také pokulhávala. Film byl také celkem předvídatelný.... Takže když shrnu tyto zápory, tak se prostě zatím nedokážu odprostit od takových nelogických chování postav. Toť vše k záporům, ale určitě je na místě uvést i některé klady. Druhá polovina filmu už byla pro mě dynamičtější a silnější, postavy se začaly chovat více jako lidé, než roboti, byl jsem pln očekávání, jak se nakonec vše vyvrbí, čekal jsem spíše to, že se půjčovníčci neodstěhují pryč, nýbrž se přestěhují do krásného domu pro panenky- ten byl co se týče animace skvěle vytvořený. Nakonec ale přišel velmi pěkný závěr filmu, který byl doopravdy kouzelný. I díky tomu jsem se nakonec rozhodl udělit hvězdičku navíc. Ta další byla za velmi pěknou hudbu, hlavně ta závěrečná byla celkem dost emotivní. Tu třetí uděluji Arriettě, která byla celkem dost kawaii :) Takže celkový závěr filmu? Určitě to není špatný snímek, ale podle mého názoru svého vysokého potenciálu nevyužil úplně na sto procent. Celkové hodnocení filmu: 70% ()

Galerie (56)

Zajímavosti (4)

  • Snímek v roce 2011 vyhrál cenu Japonské akademie v kategorii nejlepší animovaný film. (Rominator)

Reklama

Reklama