3

...v jednom společném loži. Klasickému vztahu ve dvou bylo odzvoněno. Berme v potaz rozpoznatelně přitažlivé, nepoznané trojspřeží sexuální magie. Vizuální konverzaci v milostné alternaci. Napravo pokládám tebe, nalevo tebe, uprostřed sebe. Vztahový kompromis bez limitů pro zúčastněné. Jsme tady, jeden pro druhého, druhý pro třetího. Omluvte naše těšení se. Útěšné hlazení dělené tělesné lásky, tradičnímu rámci vymezující se. Třívrstvý elixír pout hladovějící člověčí jednotky, souznící bod lidského souostroví. Neodvažujte se nás kritizovat, neopovažujte se nás pochopit. Přijměte fakt našeho rozhodnutí, zóny moderní rozložené doby. (08.01.2017)

Hodně zvláštní a divný film. Tykwer se tu tak nějak krotí a zvolil spíš komorní atmosféru. Na jednu stranu tu jsou zajímavé věci jako třeba občasné rozdělování plátna na několik částí, což mi přijde fajn a oživující. On ani celý ten nápad není úplně marný, jen by potřeboval být lépe uchopen. Tykwer totiž používá strašně moc symbolů, což je na škodu. Člověk se v tom ztratí a nenajde tak vlastně to úplně nejzákladnější poselství celého filmu. Ústřední trojice je trošku nešťastně obsazená. Sophie Rois je "v pohodě", ta se tam hodí, má určité charisma a ta role jí sedne. Ti dva chlapi, tam je to horší. Schipper je nevýrazný, Striesow vlastně taky, takže ani nevíme, co je k sobě táhne. Zamrzí taky to, že k ústřední zápletce filmu se dostaneme až za hodinu a sledujeme trošku zbytečnou scénu s umírající mámou. První hodina je dost nudná, pak se to ale zvedne, ale lepší jak průměr to není. Nejlepší je tak hudba. Promarněný potenciál. 50% (06.04.2011)

V německých recenzích se o filmu nezřídka píše jako o utopii. Těžko se dá ale říct, že Drei zobrazuje nějaké ne-místo vytržené ze světa. Realita se připomíná neustále a poměrně vtíravě (dlouhé záběry na novinové články a televizní zprávy). I závěrečný ostrůvek bílé postele v nekonečném prostoru se vzápětí ironizuje (mimochodem ironií je prostoupen celý film, což naštěstí zvládne vykompenzovat i fakt, že Tykwer je tak trochu... Streber, který se nebojí patosu - nicméně občas by se možná bát měl). Drei se navíc nesnaží prosazovat jakékoliv všeobecně uplatnitelné principy a normy; naopak si vybírá tři individuality a na nich demonstruje, kterak se lze z fungujících norem vymanit a zařídit se tak nějak podle sebe sama. Podle svojí touhy. Bez ohledu na kategorie, které se subjektu už poněkud zautomatizovaně přiřazují.// Úžasný scénář. Dobře promyšlený, přirozený, nezadrhávající (ač ne hladký), vtipný, s potenciálem oslovit širší publikum. (29.04.2011)

Zářez: Shakespearovy sonety v němčině. Filmařsky vybroušené dílko plné dokonalých obrazů, kterému téměř není co vytknout, Tykwer v plné síle - klasický a přesto jdoucí mílovými kroky kupředu. K tomu všemu nebeská a odzbrojující Sophie Rois. Přesto, přesto "jen" drei hvězdy, které spíš než kvality filmu vyjadřují můj dojem. Někde méně by bylo více (příliš mnoho postav), někdy příliš pomalé a výslovné, snad až překombinované. Zkrátka s vyhlazením filmových postupů se Tykwerovi bohužel nějak podařilo vyhladit i něco z té surovosti, dravosti, neokoukanosti, které jsme hltali u jeho starších snímků. (31.07.2011)

Rychlokurs bisexuality v německy chladném manuálu...Osudy izolované, osamocené a nahodilé stejně jako mozaika dělených a roztříštěných filmových políček...Pokus o globální lidskou i společenskou reflexi na pozadí jednoho vyhořelého vztahu, která bohužel z každého záběru polopaticky křičí o tom, že je hlubokou uměleckou výpovědí, a bere si do úst Shakespeara, muslimské šátky i buněčná dělení...Já v tom shledávám jen prázdnou intelektuální podbízivost a necílený chaos... (02.08.2011)