3

Neotřelá variace klasického námětu o milostném trojúhelníku, která se vyznačuje režijní suverenitou a rafinovaným scénářem, který činí z tohoto filmu vysoce sofistikovanou a komplikovanou podívanou. Závěr, k němuž snímek neodvratně graduje, na mě osobně zapůsobil až s katarzní silou, a výjev tří nahých postav uléhajících na jedno lůžko měl v sobě cosi až archetypálně důvěrně známého, jako nějaký erotický motiv z nástěnné fresky v Pompejích. (15.07.2012)

Záměrně povýšená intelektuální hříčka, která má za cíl nasrat za a) morální užvaněnce, kteří se navzdory svým morálním kázáním chovají vskrytu jak hovada; za b) stereotypně přízemní konzervativce, kteří nechtějí slyšet, vidět a uchopit ten volnomyšlenkářský proud a povznést se na něm; za c) "svaté", kteří věří v čistotu nejvyšší a nejjasnější nehomosexuální a nebisexuální lásky; za d) všechny, kteří nesnáší děsně duchaplné průpovídky o umění a vědě (a těch je dost). Inu netvrdím, že se s Tykwerovým pohledem na věc ztotožňuji, netvrdím, že se mě na některé scény dívalo příjemně; tvrdím však, že byly okamžiky, které mě rozesmály (ať už ze zoufalství, nebo skutečně od srdce); také mě velice rychle došlo, proč tento film vznikl a proč tu má své místo - má znepokojit a nutit člověka k zamyšlení a nejen nad tím, zda ona vykonstruovaná trojice je jen symbol něčeho víc, nebo nikoliv. (11.09.2012)

Tom Tykwer přišel s mnohovrstevnatým příběhem plným metafor a nastavovaných zrcadel. Přesto mě však tento film příliš nezaujal. Chyběla mu jiskra a šťáva. Hlavní hrdinové mi byli téměř jedno, během dvou hodin jsem si k nim nevytvořil žádný vztah. Navíc jejich propletený trojúhelník postrádal tolik potřebné jiskření. Velkým kladem filmu je jeho závěr. Ale to 110 minut dlouhé chvíle nezachrání. (25.10.2012)

Tom Tykwer se po deseti letech vrátil do německé kinematografie a opět uspěl. Jiní němečtí režiséři by z této látky natočili nudnou romanci a la Danielle Steel, ale to by nesměl být Tykwer, aby z toho nevytěžil něco víc. Nutno říci, že se mu to podařilo. U 3 si dost často vzpomenete na Dolanovy Imaginární lásky, ale tento film je mnohem vyzrálejší a celý milostný trojúhelník je životně zkušenější. 3 není jen o krizi v partnerských vztazích, ale především o uvědomování si své sexuality a skryté homosexualitě, přičemž hlavní postava Simon si to zpočátku vůbec neuvědomuje a nechce si připustit, že je gay. Ne proto, že by měl strach z reakce okolí, ale proto, že svou dlouholetou přítelkyni Hannu (která je Simonovi nevěrná právě s tím, který souloží se Simonem, aniž by všichni tři aktéři to tušili) skutečně miluje. Na první pohled kontroverzní film, ve skutečnosti jde o krásnou a niternou romantiku okořeněněnou četnými (homo)sexuálními scénami, které ale jsou natočeny velmi vkusně (a přesto živočišně), což není u Toma Tykwera nic neobvyklé - vzpomeňte na sexuální orgie v Parfému - příběhu vraha. A opět - tradičně - velkou roli hraje hudební doprovod, který na první poslech do mnoha scén nepasuje, ale tyto scény by bez hudby absolutně nefungovaly. 3 je naprosto ojedinělý zážitek, na který budu hodně dlouho vzpomínat. (21.07.2011)

Příběh muže a ženy, kteří jsou už téměř 20 let pár a o životě už si nedělají žádné iluze. Jednoho dne je ale oba chytne druhá míza a vášnivě se zamilují - do stejného muže. Tykwerovi se podařilo vytvořit neobvyklý film o neobyčejném milostném trojúhelníku, který se může pochlubit originálním a dynamickým zpracováním, několika hodně smutnými a několika hodně vtipnými scénami (při jedné jsem se smíchy skoro až počůrala). Z hereckého tria vyčnívá zde neuvedená Sophie Rois, která zaujme především svojí bezprostředností, nefalšovaností (některé její obličejové výrazy jsou fakt k popukání) a vyhuleným hlasem. Sebastien Schipper jako její partner je naprosto nevýrazný, Devid Striesow jako jejich osudový muž mi tam moc neseděl - jak herecky, tak vizážově. Jako celek je to ale hodně příjemné, neotřelé a hlavně povedené. Jen musím dodat, že neznám nic neerotičtějšího, než milostné scény mezi dvěma muži...a těch si tady užijeme docela dost. (06.01.2011)