3

Tom Tykwer se blíží do mé oblíbené desítky režisérů. Jeho poslední počin byl pro mě velkým zážitkem. Objevuje se tam takové množství témat k zamyšlení, ale nejdůležitější je samozřejmě trojice hrdinů. Jsou to v podstatě normální lidé, nejsou to žádní krasavci, jsou víc uvěřitelní, mě byli sympatičtí. Příběh je neotřelý, místy se člověk pousměje, ale smích nehrozí. Cílovou skupinou pro film jsou spíš starší lidé, kteří se budou umět líp ztotožnit s hrdiny, kteří prožívají krizi středního věku a řeší stereotyp ve vztahu i v životě. I když do této skupiny nepatřím, film jsem si užila. (09.05.2011)

Vlastně se mi tyhle Tykwerovy „malé filmy“ líbí víc než hvězdně obsazené mezinárodní produkce. Autor opět povolal svoji oblíbenou náhodu a nechal dva dlouholeté partnery zamilovat se do stejného muže. Zápletka jak z tuctové romantické komedie u něj ovšem nabývá větší hloubky. Doporučuji brát spíš jako vztahové drama, u kterého se občas zasmějete, čistá komedie to určitě není. (20.04.2011)

Tom Tykwer má za sebou žánrově pestrou řadu filmů, od podařeného akčního experimentu Lola běží o život a tradičnějších dramat Princezna a bojovník a Nebe, přes vybroušený historický Parfém: Příběh vraha a do současnosti zasazený thriller International. Přes různorodost svých děl se Tykwer rád opakovaně vrací k několika motivům, především pak k tématu osudové determinace, a nejinak je tomu i tady. Co se týče žánrového zařazení, Tykwer se tentokrát pustil na nevyzkoušené pole komediálního dramatu. _____ Co na snímku nepřekvapí je technická zručnost, povedená vizuální stránka a celkově zvládnuté formální postupy díla. Samozřejmostí jsou Tykwerovy působivé stylistické hrátky. Ale největší předností filmu je jeho vybroušený scénář. Nápady nabitý příběh nechci moc rozebírat, abych neprozradil příliš, stačí jen zmínit, že se jedná o originální studii milostného trojúhelníku, což má film ostatně již v názvu, ale toto poněkud otřepané téma je zde pojato nesmírně inovativně, samozřejmě s patřičným důrazem na ironii osudu. Kromě nejrůznějších možných vztahových spletenců se film dotýká velkého množství aktuálních otázek (nejen) evropské společnosti – ať už se jedná o integraci muslimů a nošení závojů na veřejnosti, výzkum kmenových buněk, výstavu plastinovaných těl Gunthera von Hagensa, kolektivní vinu Německého národa za druhou světovou válku nebo tradiční rozdělení lidstva na muže a ženy. _____ Film přesto nepůsobí tematicky roztříštěně, naopak všechny tyto myšlenky se více či méně dotýkají zápletky a tří protagonistů, a snímek je celkově natočený tak, že poměrně dobře vypovídá o současnosti roku 2011 - velmi vkusně, a zároveň s určitým nadhledem. Prostě tak, jak asi chtěly vypadat poslední dva Hřebejkovy filmy - Nevinnost o nařčení z pedofilie a Kawasakiho růže o spolupráci s STB. Při sledování Tykwerova filmu 3 jsem se nemohl ubránit právě myšlenkám na téměř zoufalý stav české kinematografie, která se pro patetické utápění v minulosti téměř ani nepokouší o reflexi současného dění. _____ Film až zázračně drží pohromadě, jak zásluhou například použité hudby (kde Space Oddity Davida Bowieho je jen třešničkou na dortu), tak především díky Tykwerově režijnímu umu. Není úplně běžné, aby všechny ty provokativní a občas vyloženě šokující scény sexu, úmrtí v rodině či operace varlat byly natočené na takové úrovni a vkusně, aby divák neměl chuť utéct z kina hanbou nebo znechucením. Tykwer to dokázal a předkládá dokonale moderní snímek, který stojí za zhlédnutí, jako už dlouho nic. (06.06.2011)

Rychlokurs bisexuality v německy chladném manuálu...Osudy izolované, osamocené a nahodilé stejně jako mozaika dělených a roztříštěných filmových políček...Pokus o globální lidskou i společenskou reflexi na pozadí jednoho vyhořelého vztahu, která bohužel z každého záběru polopaticky křičí o tom, že je hlubokou uměleckou výpovědí, a bere si do úst Shakespeara, muslimské šátky i buněčná dělení...Já v tom shledávám jen prázdnou intelektuální podbízivost a necílený chaos... (02.08.2011)

Open space - open mind - open days - open and blind! Další Tykwerova pohádka o světě, kde se lidské (erotické) představy mohou stát skutečností pouhým mrknutím oka a v konečné fázi pak může ke slovu přijít i ten smířlivě osvobozující intimní kýč. A pak, že z trojky nemůže nikdy vzejít nic dobrého. Tupé úhly se mnou pohly. PS: nejlépe vystihnuto Marigold-em. (18.04.2011)