Šťastný Nový rok

Obří reklama na Niveu, New York a dvojku Sherlocka Holmese. Jiný důvod pro vznik tohoto snímku než nahrabání z kapes diváků v průběhu svátku neexistuje. To stejné by se dalo říct i o předchozím Marshallově Na sv. Valentýna, ten však splňoval jakási kritéria romantické komedie - byl vtipný, více nápaditý, v mnoha příbězích i vypointovaný, možná i trochu dojímavý. V New Year's Eve není nic - jakoby si někdo řekl, že když to fungovalo jednou, bude to fungovat podruhé. Zbyla ale jen trapnost (souboj o to, kdo dřív porodí o půlnoci), křeč, banální historky (celý film někde poběžím a přesně o půlnoci toho dosáhnu) a prvoplánové dojímání na americký způsob (umírající člověk, který chce naposledy vidět novoroční oslavy). Zkrátka, jestli existuje lepší případ označení filmu jako výrobku nebo komerčního produktu pro masy, je to právě Šťastný Nový rok. Film umělohmotný jako Katherine Heigl, sloužící jen k tomu, aby si vycházející hvězdička Glee mohla střihnout svůj sladký song. Dělá se mi špatně, a to mi podobné kýče většinou nevadí.. P.S. Muže být film, na němž jsou nejlepší závěrečné titulky, vlastně dobrý? (11.12.2011)

Působilo to na mě tak, že se tvůrci velmi snažili, ale často zbytečně a bezvýsledně. Je zde vidět i snaha o vtip, který také mnohdy nevychází. Někdy však naštěstí ano. Nejvíce se mi líbila Sofía Vergara, která se svým přízvukem musí pobavit většinu lidí. Závěrečné titulky se mi líbily asi nejvíce. Nejen díky písni od Pink. (14.12.2011)

Pojď se taťko Roberte „beru všechno“ De Niro naposledy podívat na po žerdi klouzající křišťálovou kouli na Times Square, vyzve nemocného otce dcera Hilary „neumím si vybírat role“ Swank. Garry Marshall jede posledních dvacet let na náhody a doufá, že s mizerně napsanými postavami a dialogy zopakuje kouzlo nesmrtelné pohádky Pretty Woman. Měli jsme Valentýna, konec roku, teď může přijít třeba Den nezávislosti nebo Halloween. Je to jedno. Pokud si herci „jen“ odvedou svůj nudný standard, jejich osudy nás neosloví, za srdce už vůbec nechytí, tvůrci nezapomenou připojit několik vyložených nesmyslů (matka permanentně sledující svou dceru) a vynášet pitomá poselství, bude to špatné. Úchvatně nasnímaný New York toho moc nezachrání, tempo je kolísavé, první polovina prakticky otravuje, zajímavější obrysy jednotlivých příběhů přinese až půle druhá. A divák se může hádat, zda je horší oteklá Heigl, mizerný Bon Jovi nebo stále stejná S. J. Parker? (29.12.2014)

Garry Marshall by neměl točit pokračování svých filmů! Šťastný Nový rok je vyžilá parodie na komedie, která znásilňuje romantiku a nechá si k tomu hrát Goo Goo Dolls. Garryho malý zločin proti lidskosti a americký výplach, který se točí snad jenom kolem té jedné jediné stoupající / stagnující / padající koule. Ale co všechny ty hvězdy? (12.04.2012)

Americká verze Lásky nebeské, která jako by si propojením rozdílných dějových linek v průběhu filmu chtěla vzít příklad z Crashe. Úrovně ani jednoho ze zmíněných nicméně zdaleka nedosahuje. Chybí tomu vtip, chybí tomu jistá esence nepředvídatelnosti, chybí tomu šarm, chybí tomu silné scény, chybí tomu nápaditý scénář. (Ne, pod slovem "nápaditost" si nepředstavuju, že se do děje zakomponují lidé rodící se i umírající nebo že se své malé vsuvky dočkají i hrdinní vojáci bránící Spojené státy v zahraničí.) Nehledě na to, že jak (ne)dělat product placement zjevně tvůrci odkoukali od českých filmařů. (09.12.2011)