Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

V rodině dvanáctileté Jany Solničkové jsou všichni brýlatí a všichni potrhlí. Tatínek, maminka, babička Jana i její starší sestra Zuza. Jana má ještě tu smůlu, že každou chvíli leží s nějakým úrazem v nemocnici, kam ji všichni chodí navštěvovat. Po návratu domů si však Jana všimne, že mezi rodiči něco neklape, Tatínek má v pracovně nový gauč a z toho Jana usoudí, že rodině hrozí rozvrat. Nesmírně se bojí a proto se rozhodnou se Zuzou této hrozbě čelit. Dívky zjistí, že se maminka po praáci setkala s nějakým neznámým mužem. Všechno je však ve skutečnosti jinak, než jak to vypadá… Komedie režiséra Jana Valáška z roku 1968 vypráví příhody ze života jedné bláznivé a kompletně obrýlené rodinky, které vtipně komentuje její nejmladší člen, pubertální žabec Jana. „Nemyslím, že umění má lidmi otřásat, šokovat je. Rád bych lidi dojímal lidskými filmy, působil na ně citovostí, poetičností. Je to současný příběh čtyř dnů – milý, lyrický, všem blízký“ – tak charakterizoval svůj film Jan Valášek. Pod námětem a scénářem filmu je podepsán Jan Procházka a jeho jméno bylo důvodem, proč tato naprosto nevinná komedie ležela v archivu. V tomto milém filmu pro celou rodinu najdeme vedle Vladimíra Menšíka jména dalších vynikajících herců – Jiřiny Jiráskové, Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského. Malou Janu hrála Bohumila Houdková. (Česká televize)

(více)

Recenze (63)

Autogram 

všechny recenze uživatele

Dobrodružná výprava za záchranou manželstva svojich rodičov nemohla dopadnúť lepšie ako v réžii Kachyňu. Spočiatku vtipné, neskôr záhadné a nakoniec oslobodzujúce. Poviedka asi nebola materiálom na celovečerný film, skôr anekdotou, takže čo z toho vzniklo za účasti skvelých hercov, je výborné. –––– Maminka neřídí nejhůř. V Praze prý je jedna paní, která řídi hůř než maminka. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Jména předčasně zesnulých tvůrců tohoto předka bláznivých rodin, z nichž nejproslulejší je seriál podle předlohy Fan Vavřincové, jsou dnes neprávem zapomenuta. Jak Jan Valášek, tak zejména spisovatel a dramatik Jan Procházka patří poprávu k tomu nejlepšímu, co kdy naše kinematografie hraného filmu vytvořila. NAŠE BLÁZNIVÁ RODINA jakoby byla "černobíle" inspirována deníkem jiné skutečné dívky Anny Frankové. Světově proslulý deník tragického židovského dítěte jakoby inspiroval k opačné projekci, k šťastné rodině dojemně obrýlených počínaje babičkou a konče pisatelkou deníku, vlastně vypravěčkou díla. Vysoký nadprůměr přerůstající do vyšší úrovně - byť asi ne ne absolutní špička - dětské filmové tvorby šedesátých, kterým se toto civilismem a topografií pražských zákoutí prosycené dílo vyznačuje, si zaslouží naši pozornost i dnes. Zdánlivá nuda, ve skutečnosti hluboké pochopení psychiky a myšlení dorůstající dívky, propůjčily tomuto dílu mimořádné kouzlo. Kouzlo násobené skvělým obsazením jak dětských, tak dospělých rolí. Zvláštní ocenění zaslouží obě představitelky dívčích rolí: jejich spontánnost a přirozenost, kombinované s ženskou formou jinak spíše klukovské rozpustilosti, diváka RODINOU doslova pronesou. Tento příběh rodinného štěstí, v němž jeden podporuje druhého, je dnes jak vysněný. Ale tehdy - v mnoha případech v míře, kterou nedovedu jako pamětník doby dostatečně posoudit, ale jež v žádném případě nebyla zanedbatelnou - tomu tak opravdu bylo. Slunce poúnorového režimu žhnulo; jeho paprsky však tehdy útěšně hladily, prosyceny něhou a skutečnou láskou bližního k bližnímu. Láskou tak silnou, že k jejímu pochopení se propracovává i dospívající dvanáctiletá holčička. Jakoby dílčí epizoda babiččina zamilování a přivedení nevlastního dědečka do už tak početné rodiny, která se má navíc ještě rozrůst o nového potomka, tomuto citu propůjčuje ještě další rozměr. (Komicky působící tatínkův poněkud bezradný komentář "když se mají rádi" dokresluje jemný laskavý humor a shovívavý nadhled, se kterým je to moudré pučící ženství konfrontováno v celé své bezradnosti nejistých 12 let.) A to nejen na plátně, ale zřejmě i pro mnoho z těch, kteří ten film bezhlese a bezdeše, čas od času se smějíce, sledovali z hledišť tehdejších kin po celé republice od Aše až k Čierné nad Tisou. ()

Reklama

OG_Swifty 

všechny recenze uživatele

Tož ta Zuza byla pěkně rostlá socialistická děvčica (a po babičce koketa), zatímco její mladší sestra a protagonistka filmu Jana už byla slabší. Jinak celej ten film je jedna velká dobová a muzejní reálie, ve které dnes už vážně není o co stát. Není divu, že nám na západě za těch několik dekád o tolik utekli, když už po prvních deseti letech to bylo strašný... ()

viperblade 

všechny recenze uživatele

Neuvěřitelně chytrý scénář a přirozené výkony obou mladých hereček (a skvělé výkony "starých" pardálů v podání Menšíka a Jiráskové) mě přesvědčily o nadprůměrném hodnocení pro tuto sympatickou a (neprávem) zapomenutou komedii. Chvíli jsem byl v pokušení dát i plný počet, ale v pár místech jsem se stihl (při stopáži 74 minut) nudit. Nicméně jedno musím zopakovat - tohle je příjemná komedie, která má neuvěřitelně chytrý scénář a opravdu je ze života (o něco podobného se snaží moderní české filmy, ale téměř vždy selžou. Že by už vymřeli dobří scénáristé?) 80 %. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Menšík s Jiráskovou si krásně padli do noty. Herecké obsazení bylo výborné, hlavně teda trio dospělých herců. Ta nejmladší to měla v hlavě opravdu srovnané a její glosy neměly chybu. V dnešním provozu by maminka se svým stylem řízení nepřežila ani minutu. Čekala jsem, že to bude o něco více potrhlejší, přece jenom se vyskytuje v názvu výraz bláznivá, ale i tak jsem se příjemně bavila. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (7)

  • Jiřina Šejbalová zpočátku natáčení nesnášela Vladimíra Menšíka, protože jí vadil jeho „neuctivě bezprostřední“ hlučný humor. Během natáčení mu ale přišla na chuť a nakonec si Menšíka zamilovala jako herce i jako člověka. (raininface)
  • Režisér Jan Valášek zemřel 27. ledna 1968 při závěrečných pracích na tomto filmu. Snímek pak dokončil Karel Kachyňa. V úvodních titulcích je uveden pouze Jan Valášek. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (ČSFD)

Reklama

Reklama