Neviňátka

Film je sice stylizován jako horor, ale jeho podstata tkví ve viktoriánském potlačování sexuality, jíž propadli oba dva mrtví milenci (a jíž se tolik bojí nová vychovatelka). Jiní autoři ovlivnění psychoanalýzou a surrealismem by byli odlehčenější a vtipnější, tvůrci Neviňátek jsou bergmanovsky temnější. (11.11.2010)

Rozjezd sice pomalejší, ale postupně atmosféra houstne a v závěru jsem se dočkal velmi silného mrazení v zádech, ve třech momentech to se mnou dokonce vyloženě fyzicky zatřáslo. Bez lekaček, bez explicitních bubáků, jen díky hudbě, kameře a skvělým znepokojivým hereckým výkonům. Na duchařinách neulítávám, ale tahle se mi pod kůži dostala. A dvojznačnost příběhu přijímám s vděčností. 9/10 Horror movie of the Year (16.11.2010)

V USA 60. let žilo asi až příliš mnoho dětí, tak se filmaři rozhodli divákům vsugerovat, že dělat potomstvo není dobrý nápad. Jinak se ty kultovní tituly o zlých andílcích neumím vysvětlit. Neviňátka ale oproti třeba Městečku prokletých mají něco navíc - kvalitní provedení. Film netáhne kupředu jen silný námět, ale i na poměry žánru silná režie ještě zvýrazněná širokoúhlým formátem. Od Claytona jsem zatím viděl jen rutinního Gatsbyho, tak jsem se docela bál, ale tentokrát mi jeho precizní a zcela nebéčková režie v kontrastu s typickým hororovým námětem velmi sedla. Co vadí, je scénář, který je nejenže poněkud roztahaný, ale myšlenkové pochody hlavní hrdinky (jež celou duchařskou konspiraci odhaluje na základě... vlastně ani nevím na základě čeho, prostě najednou "ví věci"), jsou mi navíc záhadou. Celkem 3 a 1/2, bohužel. PS: Martina Stephense díky této roli + roli s Městečku prokletých řadím mezi nejlepší dětské herce. (13.10.2013)

Vyloženě áčkový horor, s vypečeným scénářem, pevnou režií a skvostnými herci (s veškerou úctou k Deborah Kerr, prim tu hrají ta dvě malá neviňátka, hlavně ten kluk je hotovej brácha Damiena :-). Film, co děsí tak nějak vnutorně, nesnaží se vás šokovat nebo znechutit, naopak, pomalu se vám zadírá pod kůži a na konci už si vás vodí, jak jen on chce. K tomu mu, kromě výše zmíněného, pomáhá i ten obrovský barák se spoustou temných koutů a ústřední vyloženě creepy písnička. Jo jo, proč jen už se dneska takto vkusné horory netočí... (hluboký povzdech) :-) (29.03.2015)

Neviniatka stoja na atmosfére, pokiaľ niekto očakáva skutočnú hrôzu založenú na ľakačkách či zdeformovaných tvárach duchov a príšer, musí si pustiť niečo omnoho aktuálnejšie. Scenár sa snaží udržať všetko v rovine nejednoznačnej čitateľnosti, a tak si "pravdu" budete musieť zložiť sami a u viacerých divákov sa bude líšiť. Claytonovi, Archibaldovi a Capotemu ale išlo o vyjadrenie pomocou metafor skutočných vzťahov medzi deťmi a dospelými v reálnom svete, ktoré nie sú ani zďaleka tak polarizované, ako si možno mnohí rodičia nepriznajú. V tom, ako sú tieto dve deti vo svojom stále útlom veku vyspelé, bez ohľadu na to, či sú, alebo nie sú ovládané mŕtvymi, je film neuveriteľne nadčasový. Posadnutosť bývalými zamestnancami nám oznamuje taktiež nie príliš jednoducho prijateľnú pravdu, a to, že naša výchova sa skladá aj z kopírovania našich negatívnych vlastností našimi deťmi. Mimochodom film atmosférou a pomalým tempom, ako aj ženou v hlavnej úlohe a dvoma deťmi, pripomenie The Others, Aménabar sa v Neviniatkach asi husto inšpiroval. (21.03.2020)