Teror

Schumacher má evidentně svá nejlepší režisérská léta za sebou. Pro Trespass ale naštěstí sehnal parádní hlavní dvojici, na které celý film stojí a pokud k tomu přičtu napínavou atmosféru (přeci jen je to pořád TEN Schumacher, který dal filmovému světu Telefonní budku nebo Volný pád), dá se tu mluvit o slušné žánrovce, která díky průběžným vysvětlovačkám a jakési závěrečné pointě dokonce dává i trochu smysl. (21.01.2012)

Když se dívám na film s otřepaným námětem (a námět Teroru je otřepaný asi jako předvolební sliby), čekám, co se v něm stane „jinak“, čím se odliší od těch tuctů starších sourozenců. Pokud se neodliší ničím, jsem většinou zklamaný. Přesně to se stalo i teď. Teror je klišé od začátku do konce, navíc nezábavné. Zvratů je v něm sice nepočítaně, ovšem buď jsou předvídatelné nebo zbytečné, jeden střídá druhý až s kulometnou kadencí… A divák z toho má guláš. Joel Schumacher očividně napětí stále umí a Nicolas Cage s Nicole Kidman jsou jako zazobaný pár dobří, jenže když jim všechno ostatní podráží nohy… Je to špatně. (25.06.2012)

Cage to tentokrát nemršil, ale jinak bylo špatně úplně všechno, pokud nepočítám Kidmanovic milfku. Především to byla parta zlodějů, kteří se do jednoho chovali jako kreténi a pokaždé, když jsem si myslel, že hůř bejt nemůže, posunuli svojí zhovadilost o další stupeň. To, že jsou to debilové ještě zdůrazňoval fakt, že se Schumacher po celou dobu prakticky nehnul z místa. Prostě násilníci vletí do baráku a jejich "Řekni kam jsi to schoval!" se v různých obměnách opakuje pořád dokolečka. O nějákém překvapivém zvratu snad nemá ani cenu mluvit. Myslím Schumacher, že už je čas na důchod. 30% (21.01.2014)

Ani vesměs hanebné komentáře mě neodradili od zhlédnutí toho filmu, ale nakonec jim musím dát bohužel zapravdu. Jako celek je to docela jalové a přestože se tu dá narazit na několik slibných momentů, nic extra se z toho nevyklubalo. Karl Gajdusek si zřejmě při psaní scénáře taky něco šňupnul, jenže filmů s podobnou tématikou už existuje tolik, že jeho výtvor mezi nimi doslova vyšumí do ztracena. Čtveřice mentálů kteří vrazí do baráku, by snad i měla úspěch, jen kdyby nebyli zahráni tak zoufale. Jejich nelogické chování a naprosto nezvládnutá situace spíš nejednoho diváka dožene ke škodolibému úšklebku, než aby snad začali soucítit s ubohou rodinou. Ta měla tolik příležitostí k jejich zneškodnění nebo útěku, že jen díky dementnímu scénáři a jejich vlastní tuposti se jim to nepovedlo. Nicole Kidman mi bylo skoro až líto, že se upsala takové blbině, ale asi dostala slušně zaplaceno. U Nicolase Cage jsem si na to v posledních letech už zvykl, takže mě to ani moc nepřekvapilo. Atmosféra až na pár výjimek absolutně nefungovala, po akční i psychologické stránce to rovněž skřípalo jako prase a v tomto případě prostě nemůžu dát ani průměr. (15.05.2018)

Nicolas Cage hraje obchodníka s diamanty, milujícího manžela a otce dělajícího si starost o svoji dospívající dceru. Jednoho krásného večera vtrhne do jeho honosné rezidence čtveřice násilnických, a ještě k tomu rozhádaných zlodějů požadující otevření sejfu, které ale jeho zpupný majitel odmítá provést. Vystaví tím však sebe i svoji rodinu teroru a bandě lupičů se vydá na milost a nemilost. Navíc zjistí, že je paroháč, protože jeho uvadající a zřejmě neukojená manželka se spustila před časem s jedním z lupičů a tento mladík, jak se později ukáže, trpí psychickou poruchou. Jeho starší bratr, který vede přepadení se svojí děvkou a nelítostným pohůnkem z jiné bandy, musí stůj co stůj vymámit nějaký ten dolar z troufalého obchodníka a troufalý obchodník zase stůj co stůj musí uchránit svoji milovanou rodinu před nebezpečím. Nepopírám, že v první polovině je tento psycho thriller velmi napínavý a ve svých postupech poměrně originální. Rozjede se asi po deseti minutách a nasazené tempo vydrží až do finále. Jenže pak to přijde. Asi v polovině se film přemění na vážně míněnou parodii u které nevíte, jestli se máte smát nebo se divit nad jednáním všech zúčastněných postav. Cage se tváří tak soustředěně, až vás jeho upřímná snaha o vážnou polohu herectví rozesměje a Kidmanová sice perfektně ječí, ale co je to platné, když se ke Cageovi vůbec nehodí. Hloupé bylo implantovat do filmu milostné vzplanutí mezi ní a nervově labilním mladíkem, které stejně jen narušovalo plynulost děje svými neustálými flashbacky, co spolu vedli za jalové rozhovory nebo, jak po sobě zamilovaně koukali před osudným přepadením. Lianu Liberato, která hraje jejich dceru bych chtěl vidět ještě někdy v jiném filmu, protože hrála celkem solidně. Banda násilníků ve které byl nejvýraznějším prostředníkem současný idol dívčích pokojíčků Cam Gigandet odevzdala spolu s ním odpovídající herecké výkony. A největší podíl, že je to mírně nadprůměrný thriller s připitomělým scénářem, má bezesporu režisérský veterán Joel Schumacher, který se prezentoval precizní a efektní režií s kvalitním technickým zázemím. Jeho režie naštěstí nepřipomíná křepčení vetchého starce na diskotéce a především v první polovině se svojí zručností blížila velmi sugestivnímu prožitku, což ovšem vinou scénáře se v druhé polovině rozdrolilo na méně chutnou psycho směsku s poctivými rodinnými hodnotami. Jenže existují o hodně slabší thrillery. 70% (25.10.2011)