Sherlock - Série 4

Pro mne klasický Moffat syndrom který jsem prožil u Doctora Who. Moffat začal Doctora a má na svědomí ty nejlepší díly z prvních dvou sérií a pak začal kombinovat a kombinovat a stala se z toho nekoukatelná sračka. Se Sherlockem udělal vlastně uplně to stejné. Tenhle díl jsem se opravdu přemáhal dokoukat. (04.01.2017)

Vidím, že čtvrtá série to má s hodnocením jako na houpačce a skoro to vypadá, že ji buď budete zbožňovat, nebo nenávidět. S nadsázkou napsáno. Já byla, až na ten opravdu slabší první díl spokojená. Vedle efektů a nereálností je tu totiž ta emoční linka a na to já většinou slyším. A.... budu si muset od A. C. Doyla fakt něco přečíst, strašně by mě zajímalo, jak moc se těch děl tvůrci drží. V téhle sérii si nedělám naděje. (21.08.2018)

U čtvrté série jsem naplno ocenil výhodu pouhých tří epizod na řadu. I tak jsem litoval, že jednotlivé díly nebyly alespoň o něco málo kratší, protože pokud se tvůrcům ve třetí sérii ten jejich vlak vymykal zpod kontroly, ve čtvrté se po celou dobu setrvačností pohyboval mimo koleje. Scénáristé byli zjevně bezradní, a tak nechali vyskakovat ze skříní kostlivce ve formě temných minulostí, případně zcela nových (ale přitom klíčových) postav, což bylo vskutku nablble laciné. Kdybych se podílel na scénáři k posledním třem epizodám, pociťoval bych zřejmě intenzivní svědění kolem kotníků, a v případě, že by mi nějaká žena oznámila, že je mou fanynkou číslo jedna, okamžitě bych upadl do bezvědomí. (17.04.2019)

Bohužel, tam kde byla dokonalá třetí série, tam čtvrté pokračování detektivního příběhu zcela padá. Žel, ze třech dílů je dobrý pouze jeden (04X02). 04X01 je pouze jakýsi pokus o ždímačku citů a spadá do holého průměru, finální epizoda je pak podprůměrným čímsi, které je i po filmařské stránce velmi chabé. (13.07.2017)

Rozhodně nepatřím mezi hatery - první dvě série Sherlocka považuji za geniální. Třetí byla ještě OK a Přízračnou nevěstu vnímám jako úlet, který se moc nepovedl. U ní jsem ale její "zdrogování" ještě chápal, protože byla snaha propojit (pro klasického Sherlocka) ikonickou viktoriánskou dobu s moderním pojetím. Takže jsem si trochu naivně myslel, že čtvrtá série bude alespoň relativně normální - vzhledem k standardu, který nastolil tento seriál. Inu, jak je vidět na mém hodnocení, trestuhodně jsem se spletl. První epizoda Šest Železných dam byla zpočátku celkem nadějná. Jenomže posléze přešel důraz na Mary. Tu samotnou považuji od předešlé série za nesmírně otravnou (a WTF) postavu, takže jsem byl "opravdu" radostí bez sebe, když se po celý zbytek dílu řešila její "epická" minulost, tak násilně a paraziticky nastíněná již v předešlých dílech. To by ale ani nebyl takový problém, kdyby se děj snažil být alespoň trochu realistický. Sherlock se sice nikdy nedal považovat za něco absolutně autentického, ale dříve tomu nechyběl vtip nebo nadsázka, což je nyní vynecháno zcela. Také pokusy o akční scény hollywoodského stylu působí přinejmenším trapně a směšně. Druhý díl byl pro změnu naprosto na drogách a raději se o něm nebudu více rozepisovat. Zmíním pouze všudypřítomnou schýzu (komunikace s "duchem" jedné postavy). Závěrečný Poslední případ byl relativně zpočátku nadějný. Ale scény na onom ostrově s věznicí začínaly vše postupně pohřbívat. Posléze nastala zcela idiotská kanonáda plot twistů, jíž byla nasazena koruna tuposti v okamžiku, když došlo na řešení sourozeneckých vztahů a připojila se k tomu všemu Sherlockem čerstvě nabytá emocionalita. Z této epizody (a koneckonců z celé série) vznikl překombinovaný patvar, který se snaží otevírat tolik linií, že nakonec žádné pořádně neuzavírá. Pokud tohle měl být konec celého seriálu (což tedy doufám, že byl), připadal mi neskutečně utnutý a především odfláknutý. (19.01.2017)