Skandál v Belgravii (S02E01)

Druhá série začíná přesně tam, kde skončila první a tvůrci nijak neubírají na tempu. Skandál v Belgravii je osudovou a osobitou jízdou, kdy se divák podívá hloub do nitra duše oblíbeného Sherlocka. Jak jsem si říkal, že mě tenhle díl nijak nezaujme, tak opak je pravdou. Ponurá, osudová jízda, plná perfektních scénáristických kliček. Britové mě překvapili v plné síle, spolu s Velkou hrou zatím to nejlepší. 9\10 (12.09.2016)

Doposiaľ najintenzívnejší epizóda z hľadiska emócií, ktorá dokázala citovo pohnúť i samotným Sherlockom. Bolo to velice emotívne, vášnivé, horlivé i chladné. Malo to vskutku ten pravý impulz, harmóniu a chvenie. Dynamika medzi Sherlockom a Irene bola neuveriteľná exaltácia. Iskra medzi nimi preskočila ihneď a až dokonca si ich výdatná chémia udržala úchvatný chorál, ktorý bol nepretržite rytmický, melodicky bohate ozdobený a s vynikajúcim taktom. Bol to príbeh o láske, vzplanutí, ale i o žiali, zármutku a sklamaní. Príbeh plný zrád a zlomených sŕdc. Je velice krásne, ako starostlivo si Sherlock stráži svoj kruh blízkych. A je mi veľmi ľúto Molly, jej situácia je vážne nezávideniahodná. A John a Mycroft boli takisto skvelý. Moffat jednoducho vie písať postavy, ktoré ihneď prírastu k srdcu. (26.10.2021)

Možná je to tim, že neznám originální literární předlohu, takže se nemůžu kochat jak tenhle příběh tvůrci převedli do 21. století, ale při sledování jsem se fakt nudil. Malou porci napětí, nudný scény s "Ženou všech žen" a zmatěnější příběh se šnečim tempem vyprávění aspoň trochu vyvážilo pár dobrejch hlášek (který jsou však standardem každýho dílu), dvě silnější hvězdy. (27.07.2016)

2. série Sherlocka je vrchol scenáristické geniality. Skandálem v Belgravii to všechno začalo:) "The Woman", Dominatrix, Irene Adler. Johnlock. Vznik Sherlocked. Vatican cameos. Buckingham Palace funny scene. Punch me in the face. John is having bad days. John declaring "not" being gay. Again:) Brainy's the new sexy. Sad Sherlock playing on violin on Christmas evening. When I say run, run! (21.01.2017)

Patrně jsem čekala na epizodu tohoto rázu. Á! zařvala jsem. To odsud pocházejí všechny ty hlášky! Jsem upřímně zhrozena. ------ Radovat se z cizí krve je údajně hřích - budu tvrdit, že fingované krve se to netýká a vychutnám si násilí, které jsem tak dlouho postrádala (samozřejmě je od detektivky neočekávám, pouze v ně doufám). Začíná to ovšem být poněkud tristní (= trapné a skličující, leč skličující je výhodou, zatímco trapné, ano, trapné je mínus). Mé vnitřní hlasy se totiž neshodly v otázce (ne)chtění Sherlockovy smrtelnosti a lidské slabosti a místy si ta nejistota vybírala svou daň. ------ Napětí! Tenhle díl nenudil, přinejmenším ničím po desáté minutě. Deprimujícnost atmosféry kopla do vzpomínek na poslední řadu House M.D., kterýžto s Sherlockem zase tolik nesdílí... Jednou si diagnostikuji sklony k psychomasochismu. ------ Lara Pulver je dobrá, Irene Adler se však vyvinula směrem, který mne trochu zklamal; škrtám kecy o křehké dívce v poznámkách k minulé epizodě. ------ All hail Mrs. Hudson! Vztah mezi herkyní Stubbsovou a hercem Cumberbatchem tomu údajně napomohl, ale i kdyby šlo o matku a syna, hrát umí oba výborně. (Třebaže Khan ve mně takový dojem nezanechal.) ------ Marku Gatissovi věřím všechno. Je skvělý. ------ První epizoda, kde kašlu na hudbu! Hurá! Byla jsem asimilována! (24.04.2016)