Šest Železných dam (S04E01)

To se mi jenom zdá - při pohledu zvenčí, nebo velký detektiv opravdu pro stromy nevidí les, tudíž dělá školácké chyby ... a podle toho to posléze dopadá !?! Nicméně ... nejspíš je to autorský záměr, poněvadž do vlastních schopností zahleděný, leč citově zaangažovaný introvertní génius si počíná přece jenom maličko jinak nežli tentýž génius osobně nezapletený do tenat případu - a Sherlock urazil velký kus cesty ... od onoho památného dne, kdy se poprvé potkal s doktorem Johnem Watsonem. Nebo ... nebo jen není docela v pořádku - ostatně ... to už tady taky jednou bylo. I když ... tehdy dokázal zůstat plně koncentrovaný, odpoutaný od vlastní úzkosti a všech pochybností. Ale teď ? Jakoby po tvrdém střetu s Charlesem Augustem Magnussenem zůstal trochu otřesený ... jakoby se náhle ocitl na dávno zapomenuté, zapovězené cestě, kterou nelze opustit, ze které nelze sejít - na cestě do Samary ... v očekávání poslední výzvy Jima Moriatyho - zatímco osud rozdává karty po svém. Ať tak či tak, doširoka rozhozené střípky mozaiky do sebe postupně zapadají s přesností na setiny milimetru ... tak jako vždycky - a skrz emocionální kocovinu pootevírají dveře k dalšímu příběhu. (16.01.2017)

Jak totálně zabít tempo a dějovou přípravu z konce 3. série a vánočního speciálu, vyplácat celou třetinu série na nekoherentní píčovinky bez pointy, vypotřebovat očekávaný zvrat ještě před tím, než se vlastně cokoli rozjede, pojmout ho tím nejtelenovelovitějším, totálně významu prostým způsobem vůbec, a navrch to zastříknout vycucaným melodramatem, které popírá veškerou narativní logiku, předchozí vývoj i dosavadní charakterizaci. The Sign of Three bylo místy aspoň legitimně vtipný, tohle je Downův syndrom i mezi potraty a jo, tenhle můj vzteky vypocený dadaismus stoprocentně dává větší smysl než cokoli, co jsem právě přinutila starého zhlédnout. Neuvěřitelný. (02.01.2017)

Sherlockův návrat z čtyřminutového exilu a nový případ, který je možná předehrou Moriartyho záhrobní (?) pomsty. V každé řadě SHERLOCKA se našel jeden slabý díl a finální série se bohužel jedním takovým kostrbatě rozjíždí. Úvodní vtipkování kolem zfetovaného Sherlocka a Johnova rodičovství mi moc vtipné nepřišly a případ točící se kolem minulosti Mary mě nechal chladným, i proto, že těm přesahům seriálu do špiónských a zabijáckých vod moc nefandím a postava i představitelka Mary mi nikdy neseděla. A ani závěrečný zvrat smrdící dojením emocí u mě nepadl na úrodnou půdu. (14.01.2019)

Sherlock na psychoterapii? Z osobních důvodů se mi tento směr moc nelíbí. Chápu snahu autorů o posun dopředu, o hledání něčeho nového, ale kdo stojí o dospělého (či jen traumatizovaneho) Sherlocka? Co ovšem tuto epizodu sráží nejvíce dolů je pokus o osudovost. Závěr už připomínal besidku amatérského divadla. (03.01.2017)

Docela dobrý. Docela. Škoda, S03E03 měla takové napětí na konci, a pak v tom ten vánoční speciál pokračoval, tady se v podstatě nic nestalo. Teda kromě té lapálie s Mary. Dočkali jsme se víc Sherlockovské dedukce než za celou minulou sérii, což je asi plus. Dost přibyla akce, což se mi taky líbí. Velice kladně hodnotím Martina Freemana, který tenhle díl herecky vedl, zato (jindy skvělý) Benedict Cumberbatch vpodstatě pouze předvedl, že umí rychle mluvit, jinak nebyl moc výrazný. Ani kousíček Moriartyho, ani kousíček postavy Tobyho Jonese (na kterého se VELMI těším), nic. Netvrdil bych, že tvůrci vyplýtvali třetinu série, spíš ji nevyužili naplno. Dlouho jsem se rozhodoval mezi 3* a 4*, nakonec, ohromen Freemanem, dávám čtyři, s tím, že možná, časem, srazím hodnocení na tři. (03.01.2017)