Šest Železných dam (S04E01)

Sherlockův návrat z čtyřminutového exilu a nový případ, který je možná předehrou Moriartyho záhrobní (?) pomsty. V každé řadě SHERLOCKA se našel jeden slabý díl a finální série se bohužel jedním takovým kostrbatě rozjíždí. Úvodní vtipkování kolem zfetovaného Sherlocka a Johnova rodičovství mi moc vtipné nepřišly a případ točící se kolem minulosti Mary mě nechal chladným, i proto, že těm přesahům seriálu do špiónských a zabijáckých vod moc nefandím a postava i představitelka Mary mi nikdy neseděla. A ani závěrečný zvrat smrdící dojením emocí u mě nepadl na úrodnou půdu. (14.01.2019)

Slabší epizoda, která ale samostatně stále mírně nadprůměrně funguje, hlavně díky skvělému hereckému obsazení. Nicméně zápletka je tentokrát daleko nudnější, očekávaná s několika světlejšími momenty a odbočkami. K čemu to ale je, když po zhlédnutí zůstává jaká si pachuť toho, že první série toho dokázaly nabídnout více zajímavého a nyní tu máme jen stín dřívější slávy. Snad zbylé dvě epizody čtvrté řady napraví reputaci. 70% (07.01.2017)

Váhal jsem mezi tři a čtyři, ale nakonec podhodnocuji na tři. Proč? Jedno je můj subjektivní problém a druhé podle mě objektivnější věc, kterou zmiňují i komentátoři... Tedy, ten subjektivní problém je ten, že nemám rád tajné superagentky a jejich úžasné zabijácké výkony - úplně mě to kroutí a běhá mi z toho smích po zádech. A tou druhou věcí je naprostá překombinovanost, kdy se do jednoduché a jasné Doylovy povídky snaží naroubovat špiónské téma, nelogické zvraty a nepochopitelné vztahy postav atp. Čím dám tím víc mě ale uchvacuje Martin Freeman a jeho civilní herectví, hlavně kvůli němu je mi líto těch pouze tří hvězd, protože jinak u mě každý díl Sherlocka automaticky začíná vždycky na pěti už od první sekundy prvního dílu první série, kdy mě tenhle jinak skvostný seriál dostal. (04.01.2017)

Solidně krůček po krůčku budované ticho před bouří. Jenomže ve finále ani nezahřmí. Co nezahřmí, ono se sotva zablýskne. Ono to v zásadě i tak stačí; zvlášť když se to sympaticky krom několika mála minut drží v seriózní (v moffato-gatissovském smyslu) rovině na úkor komediální (jeden by skoro bál, že to bude sitcom Sherlock a mimísek). Jede se na "bondovské" vlně. Problematické jsou však do určité míry obě stěžejní roviny. Krimi linka se nadějně rozkomíhá do dobře šesti směrů (a se Šesti Napoleony si to pohrává v duchu úvodních sérií), aby vyústila v pointu jasnou od prologu a jakkoli osobní rovina hraje prim, tak tím že je celá z pohledu Sherlocka a čistě o něm, tak se dostatečného prostoru nedostává Watsonovi, který je trestuhodně upozaděn (a přiznejme si, že Holmes je bez svého Watsona poloviční i v předlohách; natož zde). Kvůli čemuž nemá finále ten správný náboj, jaký tvůrci zamýšleli. Má však potenciál, co se zajímavě rozjetých linií pro zbytek sérii týče. Rozhodně tedy zatím nejslabší epizoda, ale nikoli vyloženě slabá či marná, byť možná až moc na hraně toho, kdyby se již měla ozvat paní Hudsonová s "Norbury". (02.01.2017)

Obsahuje spoilery. A tak sa stalo, že režisérka Freddyho smrti – Poslednej nočnej mory nakrútila Sherlocka. Samotný prípad je hrozne nezáživný a nebavil ma do takej miery, až... no, proste ma fakt nebavil. Možno tvorcovia mali rozšíriť skôr „vedľajší“ prípad s chalanom v aute, to bolo dobré, na rozdiel od „hlavného“ prípadu. Lenže potom to príde. Koniec a s ním zvrat, po ktorom sa univerzum zatrasie to takej miery, že po ňom už proste nič nemôže byť také, ako pred ním. A kvôli tomu musím dať 80%. „Zložil si sľub. Prisahal si!“ (15.02.2017)