Poslední případ (S04E03)

Jak jsem si hlavní postavy tohoto seriálu a frenetickou dynamiku celého vyprávění včetně jeho vizuální a hudební stránky (což vše odkazuje na tvůrčí a velmi nadšený a výkonný autorský i realizační tým) oblíbil, toto finále už je opravdu posledním stádiem... V této fázi se chování starého člověka vrací zpět do dětství, ochrnutý mimický sval Sylvestera Stalloneho zabraňuje artikulaci kompletně a Clintův ostrý výzor proměňuje se v pohled kapra. Kdybych neznal předchozí díly a série, sledování tohoto parodického "finále" bych jednoznačně ani nedokončil. No dobře.. Když ale při hodnocení necháme setrvačně zapůsobit dojem z celého seriálového díla, dojdeme k nemalé kompenzaci těchto partikulárních rozpaků. A takový přístup oproti nějakému uvolňování proudů znechucení považuju za spravedlivější. (25.01.2017)

Tenhle díl byl jeden z nejhorších. Nedokázala jsem udržet pozornost, trapný rámec experimentu a hry se neskutečně táhl a všechny ty rodinné a vztahové záležitosti mě neskutečně iritovaly. Vše, co vytvořilo z první série kultovní záležitost, už je dávno pohřbeno pod nedostatkem tvůrčí invence a schopnosti říct NE dalším sériím. (19.01.2017)

Solidní finále celého seriálu. Patřičně osobní, fatální, epické a ponuré, s návratem tam, kde to celé začalo, respektive před to, čímž to - i s ohledem na britské reálie - připomene SKYFALL. A plné provařených žánrových rekvizit i zvratů, které jsou sice ohrané, ale máme je rádi, takže se nad nimi usmíváme napůl shovívavě a napůl spokojeně. Tedy aspoň já. Díky za Molly, závěrečnou rozlučkovou montáž a za všechno. (24.01.2017)

Ten odklon je dobře patrný už od začátku 3. série, ovšem TEĎ je ještě o něco zřetelnější. Víc nežli na dílo sira Arthura Conana Doyla autoři zaměřují pozornost na TOHO Sherlocka, kterého stvořili - přičemž (povzbuzeni předchozími úspěchy a možná i trochu opojeni vlastní kreativitou) žijí v bludu, že mají detailně zmapovanou hranici, kterou v žádném případě nesmějí překročit, aby ho přemrštěným zájmem o jeho osobu nezdiskreditovali. Jejich přístup je ovšem dle očekávání KOMPLEXNÍ, takže ho prostřednictvím "posledního" případu (nebo PRVNÍHO - podle toho, jak se to vezme) nechávají zúčtovat se vším, čím prošel ... se vším PODSTATNÝM, co formovalo jeho osobnost. Konfrontace s vlastní minulostí je přitom procedura nanejvýš bolestivá, neboť nemilosrdně obnaží staré, nikdy nezhojené rány a bez slitování vytáhne na denní světlo pečlivě uklizené a nejméně na dva západy uzamčené vzpomínky. Ale když už se s ní jednou začne, je svým způsobem NEZBYTNÁ, neboť symbolicky uzavírá pomyslný kruh, jehož obvod křižují cesty ústředních hrdinů. Ať je to jak chce, pokud má TENHLE případ představovat opravdu POSLEDNÍ zfilmovaný příběh o excentrickém detektivovi, pak se jedná o finále, které mi přes zjevně vykonstruovaný, iluzorní základ prostě imponuje - je adekvátně dramatické ... i nadmíru osobní - takové, s jakým se s trochou dobré vůle pořád ještě můžu ztotožnit. Zaručeně neobjektivních 5* ... protože (co si budu nalhávat) dobrá vůle je tady vždycky ... z mé strany - pokud se jedná o Sherlocka. (19.01.2017)

Tohle byla epizoda, která měla konečně atmosféru první série. Byla vážná, opičky se dělaly jen minimálně a byla nesmírně napínavá, třeba, že se neřešil detektivní případ v pravém slova smyslu. Drama mezi klíčovými postavami, absence halucinogenů a osudovost udělaly z The Final Problem nejlepší epizodu Sherlocka od The Reichenbach Fall a to už je hodně dávno. Pokud byl tohle skutečně poslední díl Sherlocka, pak je škoda, že Moffat a Gatiss udělali z třetí série, z viktoriánského speciálu a z prvního dílu čtvrté série, vědomě stupidní parodii, protože se ukázalo, že by na kvalitní detektivku/thriller pořád měli. Jen tu patetickou Mary na konci si mohli odpustit a místo ní nějak lépe dořešit moji oblíbenou Molly Hooperovou. PS: Mimochodem, kdo taky zaznamenal zjevnou inspiraci hororovou "Saw" sérií? (15.01.2017)