Poslední případ (S04E03)

Člověk čeká několik let na návrat a teď si přeji, aby se tak nestalo. Tragické zklamání. Nemluvím o očekávání, které se zkrátka naplnit nedalo. Mluvím o zbytečném překombinování, vztazích a v neposlední řadě nelogičnosti. Sherlock se dostal do stejného bodu jako Doctor Who. Moffat zkrátka nedokáže udržet jeden seriál stabilní několik let. Bohužel ani Gattis mu k tomu nepomůže. Při příští návštěvě S+W se budu nejspíš hodně přemlouvat. _____ P.S. Nadhodnocovat kvůli vymodlenému comebacku v podobě flashbacku a emočně napjaté scény s "M" opravdu nemá smysl! (17.01.2017)

Spoilery! Problém úpadku tohoto seriálu vidím v tom, že se tvůrci zoufale pokouší, aby každý další díl byl ještě šílenější a ještě úžasnější než ten předchozí. Osobně ovšem vnímám kvalitu tak, že čím více se pokusí díl překombinovat, tím se stává divnějším a hůře stravitelným. Opravdu nevím, co bylo za problém v úvodních dílech, které se zaobíraly klasickými případy. Osobně mě tyto díly bavily nejvíce. Nebylo k tomu rozhodně třeba 10 tajných příbuzných. Dalším obrovským problémem je ta neustálá snaha o polidšťování asociálů aneb sbohem humore. Tohle je obecně problém snad všech seriálů, kde se taková postava objevuje. Jakmile dojde na polidšťování, tak takový seriál míří obvykle do sraček, neboť asociálnost a výstřednost působí právě vtipně a zajímavě. Polidštěný hrdina už tak zajímavý není a působí spíše trapně. Tento díl by měl být pro dobro seriálu dílem posledním. Začínám mít pocit, že tvůrcům už před touto sérií došly nápady. Seriál si vybudoval zvučné jméno a byla by škoda o něj přijít. Stále se jedná o materiál, který převyšuje většinu současné tvorby. Problém je v nárocích diváků, neboť si předchozími díly nastavil laťku brutálně vysoko. Tento díl se i přes neatraktivní a zbytečně šílenou zápletku táhl v poměrně slušném duchu. Dokonce se objevilo několik zajímavých případů. Ovšem vzhledem k tomu, jak dlouho se seriál připravoval, jaké dusno kolem něj autoři budovali a jak dlouho na tuto sérii museli diváci čekat, připravil pro diváky neskutečně trapné a totálně ubohé rozuzlení. Ve finále nešlo o nic většího než o sérii zločinů ze žárlivosti kvůli šrámům z dětství. To od tvůrců vnímám trošku jako ránu pod pás. Vlastně celou čtvrtou sérii vnímám jako takovou ránu pod pás. (22.01.2017)

Na Moffatovi určitým způsobem obdivuji dvě věci: Tou první je, že na začátku dílu někam nažene všechny postavy, pak si to ale rozmyslí a pár minut před koncem je nažene někam úplně někam jinam, aniž by komukoliv včetně něj bylo jasné, jak se tam vlastně ocitli. Tou druhou je, že vymyslí nějakou úplně novou postavu, třeba malou holku v letadle, vytvoří kolem ní nějaký charakter a pár minut před koncem z ní udělá úplně někoho jiného a dělá, že ta původní postava nikdy neexistovala a neřeší, že jakýkoliv pokus o vysvětlení je spíš jako z Doctora Who. Jinak je to ale naprosto fantastická epizoda, kterou jsem si nehorázně užil a ze čtvrté série je rozhodně tou nejlepší. Euros je překvapivě funkční postava, výborná, skvěle napsaná, perfektně zahraná a je vlastně docela i škoda, že se objevila až teď. Návrat Moriartyho (mimochodem v královském stylu) byl skvělý, jsem rád, že aspoň tohle se vyřešilo "normálním" pozemským způsobem. Děj dynamický, výborně napsaný, interakce postav je naprosto úchvatná, tempo je perfektní, vše je podbarvené skvělou hudbou. Ty hry s Sherlockovou genialitou tvůrcům vždycky šly a tady to k mé radosti opět vyždímali na maximum, jen je škoda, že kvůli tomu byly tak trestuhodně upozaděné postavy Lestrada, paní Hudsonové a Molly, která tady alespoň měla (doslova) tři minuty slávy. A nikdy bych neřekl, že mě potěší Mary Watsonová, ale ta její závěrečná řeč byla vážně perfektní a tím, že se tvůrci tak nějak symbolicky vrátili k první řadě se to celé vážně docela hezky zakončilo. A taky mě naštvalo to vysvětlení Rudovouse. Docela přehnané. Jako finálový díl (ať už série nebo celého seriálu) to už snad ani lepší být nemohlo, bylo to o postavách a jejich vzájemných vztazích a hlavně to dost prohloubilo vztah mezi Sherlockem a Mycroftem, který se z poměrně retardované postavy vypracoval až (skoro) na tu nejlepší - a tak to má být. Ty podivné mysteriózní sci-fi twisty a drogové experimenty v celé čtvrté sérii tvůrcům asi časem odpustím, ale za tuhle epizodu jsem jim skutečně vděčný. Udělala mi velikou radost. Děkuji všem, kteří se podíleli na tvorbě seriálu a stvořili fenomén a jednu z nejlepších adaptací Sherlocka. Děkuju hlavně hercům. Děkuju i Marku Gattisovi. A.... ach, Bože.... děkuju i Tobě, Moffate :). 100%. (25.01.2017)

Sherlock a emocionální kontakt. Tak to je opravdu poslední případ. Fanynky jasaji (on to řekl), psychoterapeutky mají úsměv na tváři (tolik potlačovanych emocí, ta hluboká voda), ale moje vzpomínky na dětství jsou jasné a nepřeprogramovatelné. Ze všech Doylovych povídek jsem nejvic miloval Musgraveský rituál (společně s Poeovym Zlatým skarabeem). A tohle emocionální novodobé zprzněni starého Sherlocka mě nadzvedlo ze židle. Vraťte mi hledání pokladů, vraťte mi mé tančící figurky (další z mých milovaných povídek je letmo vizualizovaná na konci dílu), vraťte mi starého Sherlocka, a nechte Mary už konečně odpočívat v pokoji. (17.01.2017)

Tohle už vlastně není výstřední, narcistní, ani překombinované. Tohle je... prostě stupidní scream fest. Prosím, už žádné další rodinné terapie, zapomenuté členy rodiny nebo čokly, co bývali lidmi. Doufám, že si Gatiss s Moffatem svůj incestní večírek užili a předají tvůrčí otěže někomu, kdo umí kombinovat i víc než dva totožné prvky a twist "já je někdo jiný". (16.01.2017)