Tajemství starého hotelu

Ti West, mladý režisér, ktorý sa v mäteži hollywoodskych hororov snaží profilovať ako tvorca autorských hororových filmov s dôrazom na budovanie napätia podľa klasických princípov hitchcocka a kubricka a na odkaz hororov zo 70-tych rokov urobil od predošlého filmu (house of the devil) výrazný posun a to tak po stránke formálnej ako aj obsahovej a vytvoril naozaj pozoruhodný nezávislý horor. (02.04.2013)

To byl teda zas jednou nesmysl a blbost ... Jako vizual a kamera úžasná, za to dávám 2*. Ale jinak celý pojetí filmu do ztrapňující se hororové "parodie"/komedie?? O co tady vlastně komu šlo? Rozesmát diváka, nebo ho postrašit? Utahaný trapný, s jednou opravdu úžasnou lekačkou/záběrem (dědek ve sklepě). Jinak naprostej propadák u mě bez nutnosti to jakkoliv dál a víc komentovat ... (10.02.2012)

Ti West je borec, který umí napínat a strašit pěkně postaru, minimalisticky, především prostřednictvím promyšlených obrazových kompozic (a v podstatě bez jakéhokoliv viditelného CGI a trapně předvídatelných lekaček). Tajemství starého hotelu je ale bohužel jen ucházejícím odvarem jeho vynikajícího předchozího Domu ďábla. Trpí to strašně dlouhou (minimálně hodinovou!) expozicí, která sama o sobě mnoho zajímavého nenabídne. Velmi funkční poslední půlhodina celkový dojem hodně táhne nahoru, ale silnou pachuť zbytečně rozvleklé a natahované banality už nemá šanci přebít. Tohle opravdu nemělo mít 100 minut, ale maximálně, maximálně tak 80... 60 % (18.11.2017)

Absolutní průměr absolutně ve všem. Nespoléhala bych na to, že to utáhnou herci (neutáhli) ani příběh (nuda), pochvalu zaslouží snad jen zvládnutě podaný budování napětí, který ale kazí jakási lehce komediální poloha či co (nevhodnej charakter hlavní hrdinky). Upozorňuju, že je to přesně ten typ filmu, kde se hodinu a čtvrt střídá nic s pár scénama detektivního pátrání po duchách pomocí magneťáků - samozřejmě s občasným mírným polekáním - aby v posledních patnácti minutách nastoupilo jakýs takýs strašení a byl konec. To jen tak na okraj, abyste od toho nečekali snad něco intenzivnějšího. Dá se to, pokud člověk přistoupí na "pravidla hry". Jo a opět pokus vyděsit Chopinovým legendárním nokturnem. Copak to jde? (11.03.2012)

HORROR s velkým P. (P jako píčovina). Znáte ten typ filmu, kdy při sledování ležíte a neustále se nudou převracíte na pravý bok, pak levý bok, na záda a břicho. Pak Vás začíná bolet hlava. Jste nevrlí, začíná Vám vadit každá maličkost a nakonec se modlíte, aby ta sračka skončila. Tak to je přesně ten typ filmu. Hrůzou mi stály vlasy jen ze samohrajicího piána. MEGASHIT! (29.01.2012)