Kůže, kterou nosím

Veľmi silný film s pre mňa dovtedy neznámou herečkou a vhodne obsadeným Banderasom, to je ale Almodóvarov favorit a pre mňa to je jediný jeho film, čo viem oceniť na 100%. Mysteriózny obsah totiž privedie až k šokujúcemu záveru, hoci film šokuje len na prvýkrát, na ďalšie pozretia si ale človek všimne tých režisérských detailov, ktoré pointu odhaľujú oveľa skôr. Záver úplne zapadne do seba ako skladačka a mladým chlapcom treba dať nádej, že aj vďaka tomuto filmu to s dievčatami, do ktorých sa zahľadeli, nikdy nemusia zabaliť. Vďaka chirurgii sa vždy dokáže nájsť riešenie. (25.12.2015)

Nejlepší Pedrův film? Pro mě určitě. Jeho styl mi nikdy nebyl a není nijak blízký, ale tímhle filmem si mě určitě získal. Kůže, kterou nosím stojí především na Antoniovi, který na mě působil ve rodném jazyce trošku úsměvně a potom také a Eleně, kterou jsem si zapamatoval z Pokoje v Římě. Zajímavý příběh s několika dějovými zvraty, které sahají o několik let zpátky a jsou postupně v průběhu filmu vyprávěny očima obou hlavních hrdinů. Příběh, který hodně šokuje a působí místy i dost úchylně. (26.05.2015)

Pedro Almodóvar, dávno vybouřený rebel, který vystoupal z madridského undergroundu na festivalové výsluní, si dovolil být trochu výstřednější než v posledních filmech, a protentokrát vzal doslovně myšlenku Barbary Creed (z knihy The monstrous-feminine) o ženách coby hororových monstrech. Jak se na postmoderního autora sluší, máloco je jednoznačné a zřejmé, ze všeho nejméně, kdo tenhle multižánrový souboj (s) pohlaví(m) nakonec vyhraje. Kůže, kterou nosím představuje vzorový příklad otevřeného textu. Některé otázky jsou ponechány bez odpovědi, jiné zodpovězené s takovou přímočarostí, že to vyvolává podezření. Od vážných témat voyerismu a sebeidentifikace se odbíhá k přízemním laskominám pro diváky znalé italských giallo filmů (k jejichž vizuální opulentnosti měla Almodóvarova tvorba vždy blízko). Vyprávění je mnohem utlumenější než chování postav a jako celek působí Kůže i díky „jemným“ přechodům mezi scénami radikálně odlišného obsahu a pozvolnému tempu vyprávění překvapivě vyrovnaně a sevřeně, bez prostoru pro skutečně znepokojující obsah. Bohužel i bez prostoru, který by nám umožnil dostat se postavám pod kůži, udělat si jasno v tom, nakolik zaslouženě kdo trpí. Zůstává na nás, koho budeme litovat, což může být součást hry bez jasných pravidel. Ale taky nemusí. 80% Zajímavé komentáře: J*A*S*M, FlyBoy, Vančura, Vencisak, tomtomtoma, frbulka (12.10.2012)

|| Scenár: Pedro Almodóvar / Based on Tarantula by Thierry Jonquet | Hudba: Alberto Iglesias | Produkcia: Agustín Almodóvar, Pedro Almodóvar | Distribúcia: Warners Espana, Sony Pictures Classics (US), 20th Century Fox (UK) | Štúdio: EL Deseo | Rozpočet: 10 miliónov € | Tržby: - $ || Umelecký film z iného sveta, ako sme už na to celkom zvyknutý od Almodóvara. V krátkosti by sa to mohlo definovať takto: Telo možno človek oblbne, ale dušu nie. (07.09.2011)

Po pár dnech se mi to rozleželo v hlavě a dám jen 3 hvězdičky. Prostě to ve mně nezanechalo stopu. Almodóvar není režisér pro mě, nikdy mě ničím neoslovil a jeho pojetí filmu mě nudí. Je sice pravda, že tento film nemá vůbec špatnou myšlenku, je fantasticky odehraný, ale nebavil jsem se. Ty dlouhé záběry a nevýrazná hudba...achjo...no Almodóvar no. 65% (04.11.2013)