Co kdybychom žili společně?

Pět důchodců v jednom domě, to už je slušná přehlídka zdravotních i jiných problémů. Přestože po sociální stránce to vypadá, že francouzští senioři jsou za vodou. Daniel Brühl jim tam trochu snižuje věkový průměr, tedy klasická úlitba německým koproducentům. Postavy jsou uvěřitelné, dobře zahrané, také většina dialogů působí přirozeně (70%). (01.10.2015)

,,KDYBYCHOM ŽILI SPOLEČNĚ, TAK BYCHOM TYHLE PROBLÉMY NEMĚLI..…“ /// Když se důchodcům zdá, že jsou víc mrtví než živí, nastal čas začít přemejšlet, co udělat s rokama, který jim zbejvaj. Tihle vytvořej kamarádskou komunitu a všech 5 spolu tak nějak žije. Vo zajímavý situace se stará hlavně P.Richard, kterýmu v hlavě začal bydlet ten divnej chlápek. Sympatická je J.Fonda, ale vlastně všichni tvořej celkem ucházející filmovej spolek, kterej by mohl napravit reputaci důchodců, který nás vobouchávaj v Kauflu. Lehce úsměvná, ale vlastně víc smutná výpověď vo jedný etapě života. Víc nemá smysl řešit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nadešel čas, abych se povohlídl(a) po nějakým veselejším modelu rakve. 2.) Neláká mě domov důchodců (ani Michala, Markétu, Olina, Ilonu…). 3.) Zabejvám se studiem starců. 4.) Thx za titule ,,jvps“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.10.2013)

Neskutečně příjemný a citlivý film o stárnutí a o přípravě na smrt. Nikoliv morbidní ani tragický, nýbrž civilní a úsměvný pohled nabízí skupina perfektně zahraných staříků, kteří už nemusí řešit ambice, mladické nerozumy a hrůzu ze stárnutí, ale pouze to jak strávit poslední chvíle vesele, společně a u dobrého jídla. Všechny stařecké rozmary a choroby jsou podány s takovou lehkostí až diváky příliš netrápí a přes mnohá chvíle dojetí jde o zábavný a veselý film, který vám zpříjemní celý den. :) (28.11.2012)

Senioři, pětasedmdesátníci - přestože se k tomuto věku taky pomalu blížím, takové řešení bych si nevybral, ani bych vlastně nemohl. Čeští důchodci by si po 24 hodinách nejspíš vyškrábali oči. Ve Francii to asi možné bude. Když jsem byl mladý jako Dirk, prožil jsem 14 dní s důchodci (60 - 70 let) v Toulouse. Každé ráno jsme se scházeli a něco podnikali. Když jsem chtěl jet do Alby na výstavu kreseb Toulouse-Lautreca, muselo se nejspíš zajít na víno, pak podiskutovat u kafe - a teprve pak kultura. Ale k filmu - především příjemné překvapení (prvnostní nedůvěra k tématu); protože se nedívám na francouzské veselohry, viděl jsem poprvé Pierra Richarda (a moc se mi líbil, a líbila se mi i Jane Fondová). Přesto ale doufám, že seniorské filmy tohoto typu v kinematografii nepřevládnou. Ještě se chystám na Michaela Hanekeho - a pak už dost... Ono i pro stáří se spíš hodí, a to nejen ve Francii (i když Georges Moustaki je Francouz na baterky): Non, je ne suis jamais seul / avec ma solitude (se svou samotou nejsem nikdy sám). (16.04.2014)

Celý film je přednášen s určitou francouzskou noblesou :) A to se mi na tom líbilo nejvíc. Lehkost, nadhled a klid, který z něj vyzařoval - a autentičnost, která se týkala skupinky přátel ve starším věku :) Dlouho jsem neviděla takhle "odlehčený" a nenáročný film a to, že se tam objevila známá jména a dům, ve kterém bydleli, bych brala všemi deseti okamžitě :) - a to bylo pro mě nejdůležitější. Ukázka toho, že i ve stáří při sobě přátelé drží a určitá ukázka mentality francouzů a jejich věčné vysedávání nad vínem :) ;) Taky bych chtěla mít takové stáří jako oni :) Myslím si, že si herci natáčení užili, jelikož nemuseli zbytečně nic předstírat a jejich "hraní" bylo vlastně nehraní :) Závěr, který je částečně smutný, ale dost silný, se mi moc líbil. (10.12.2013)