Oddělen

Když Henry začne smutně koukat z autobusu a bez sebemenších emocí si vyslechne snůšku vulgarit od nejdrzejšího studenta, měl bych tendenci uvěřit, že sleduji nějakou paradokumentární verzi Nebezpečných myšlenek nebo absolutní art jejich nejrůznějších klonů. Jenže tam, kde se snaživí učitelé dostávají zatvrzelým žákům konečně pod kůži a slaví finální úspěch, tam Detachment teprve začíná. A pokračuje ve světě nalomených lidí, kde pro smutnou emocionální katarzi nemusíme chodit daleko. Na Kayeho dílku je nejzásadnější fakt, že nevezme depresivní premisu a nesveze se na ní rovnou čarou do tragického závěru. Některé linky si projdou skrz duševní dno, jiné v sobě schovají symbolickou naději. Díky téhle vyváženosti (a zásluhou několika dějových záměrně nezodpovězených otazníků) tak určitá neutěšená témata zůstanou v hlavě pěkných pár dní. (02.11.2012)

Celý film na mě dýchal tak zhmotnělá mlha existencionalismu, jako by to vyprávěl přímo Albert Camus a půjčoval si k tomu ještě tu tísnivou atmosféru E. A. Poea. Hlavní hrdina nevnucuje své emoce, neboť jich není příliš schopen, krom výbuchů vzteku vázaných na tragické události z dětství. Film zobrazí celou mizérii společnosti: od nefungujícího školství, přes pokroucené vztahy v rodině, mezi lidmi, partnery a ulicí. Naberte sílu před sledováním. Nedoporučuji při depresi. (08.03.2015)

Brody by pro mě vždy nudný "poker face", ale sem sednul výborně. Škoda pomalého, až trochu nudného, závěru, protože jinak má film co říct. Pravda, tempo není strhující, ale je to film o přemýšlení. Ukazuje, jak přistupovat k nezvladatelným dětem a že příběh z Pretty Woman je i není iluze, že je v životě běžné zažívat neldouhá euforická období, o kterých je důležité vědět, že skončí. Jsem rád, že jsem měl dnes tu správnou máladu, v nibém rozpoložení bych snímek tohohle typu možná sepsul. # [viděno: monitor, 5.1, EN sub] # příběh **** | hudba *** | humor - | akce - | napětí * | pustil bych si znovu *** (25.12.2013)

"Nejhorší na týhle práci je, že ti nikdo nepoděkuje.". Jo, učit tuhle neskutečnou verbež bez ideálů a nezlomit nad nimi hůl, to už je skoro na svatořečení. Jenže Adrien Brody si nehraje na mučedníka, prostě žije v té své prázdné skořápce jak nejlépe umí, což je v tomhle marketingovém holocaustu dost depresivní. Když to neudělá nikdo jiný, tak aspoň já děkuju .. za tenhle film a za tu naději, kterou jsem vnímal uprostřed všeho toho smutku. (08.01.2014)

Asi neznám osobnější film. Nejde ani tak o to, že by mluvil přímo k mé osobě, jako spíše o to, že promlouvá ke mně jako k člověku který žije na zemi v roce 2013. Poukazuje bez skrupulí na fakta před kterými mnozí z nás zavírají oči... Ano, můžete namítnout, děj se odehrává v USA, né tady v Evropě, né tady v Čechách. Je tomu ale opravdu tak.? Je tu ještě pořád takový rozdíl? Dejme si ruku na srdce a zamysleme se nad tím, co nám chce film říci. Já to právě teď dělám a je mi z toho do breku... ani né proto, že by mě film jako takový dostal do nějaké deprese, ale že mi tenhle snímek pootevřel oči, já se jimi podíval na naší společnost. Na naší mládež, která by měla být naší budoucností, na jejich rodiče, na to jak všichni žijeme, co nás ovládá a nutí dělat rozhodnutí, které děláme aniž bychom v podstatě věděli, proč takovéhle rozhodnutí děláme. Když se na to podívám jen trošku pootevřenýma očima je mi z toho do breku, budoucnost totiž nevidím nijak valně... Už někde v polovině filmu mi proběhlo myslí taková analogie, nebo přirovnání naší minulosti a přítonmosti potažmo budoucnosti. Před stovkami let, ve středověku, byly čest, odvaha a hrdinství připisovány hlavně rytířům, ti o ně celý život usilovali, žili pro svou čest, byli na ni pyšní a bránili si ji. V dnešní době můžeme tyto vlastnosti připisovat rodičům, kteří se opravdu a se zájmem věnují výchově dětí, snaží se jim vštěpovat morální zásady a sami se podle nich chovají. Můžeme je připisovat i dětem ve školách které se NENECHAJÍ zlákat (teď to přeženu když řeknu "gangy") nebo snadným postupem s naprosto špatnými známkamy bez jakéhokoli učení, bez jakékoli disciplíny, bez jakéhokoli zamyšlení se nad budoucností. Tyto rodiče a děti můžeme považovat za odvážné hrdiny, protože, žít v dnešní době život zodpovědně a čestně, na to je potřeba pořádná porce osobní odvahy. Myslím že tenhle film by měl vidět a zamyslet se nad ním každý člověk. Za mě 100% a okamžitě do mé Topky. (27.03.2013)