Oddělen

Asi neznám osobnější film. Nejde ani tak o to, že by mluvil přímo k mé osobě, jako spíše o to, že promlouvá ke mně jako k člověku který žije na zemi v roce 2013. Poukazuje bez skrupulí na fakta před kterými mnozí z nás zavírají oči... Ano, můžete namítnout, děj se odehrává v USA, né tady v Evropě, né tady v Čechách. Je tomu ale opravdu tak.? Je tu ještě pořád takový rozdíl? Dejme si ruku na srdce a zamysleme se nad tím, co nám chce film říci. Já to právě teď dělám a je mi z toho do breku... ani né proto, že by mě film jako takový dostal do nějaké deprese, ale že mi tenhle snímek pootevřel oči, já se jimi podíval na naší společnost. Na naší mládež, která by měla být naší budoucností, na jejich rodiče, na to jak všichni žijeme, co nás ovládá a nutí dělat rozhodnutí, které děláme aniž bychom v podstatě věděli, proč takovéhle rozhodnutí děláme. Když se na to podívám jen trošku pootevřenýma očima je mi z toho do breku, budoucnost totiž nevidím nijak valně... Už někde v polovině filmu mi proběhlo myslí taková analogie, nebo přirovnání naší minulosti a přítonmosti potažmo budoucnosti. Před stovkami let, ve středověku, byly čest, odvaha a hrdinství připisovány hlavně rytířům, ti o ně celý život usilovali, žili pro svou čest, byli na ni pyšní a bránili si ji. V dnešní době můžeme tyto vlastnosti připisovat rodičům, kteří se opravdu a se zájmem věnují výchově dětí, snaží se jim vštěpovat morální zásady a sami se podle nich chovají. Můžeme je připisovat i dětem ve školách které se NENECHAJÍ zlákat (teď to přeženu když řeknu "gangy") nebo snadným postupem s naprosto špatnými známkamy bez jakéhokoli učení, bez jakékoli disciplíny, bez jakéhokoli zamyšlení se nad budoucností. Tyto rodiče a děti můžeme považovat za odvážné hrdiny, protože, žít v dnešní době život zodpovědně a čestně, na to je potřeba pořádná porce osobní odvahy. Myslím že tenhle film by měl vidět a zamyslet se nad ním každý člověk. Za mě 100% a okamžitě do mé Topky. (27.03.2013)

Sice se jedná o těžkotonážní drama, což není něčím, nad čímž bych si hladíval bradavky, ale zde nejde o lacinou citovou vydíračku,takže pro mě bylo dost velkým překvapením, že jsem čuměl s otevřenou hubou. Adrien Brody, ač ho nemám zrovna mezi oblíbenýma hercema, prostě hrát umí skvěle, zde osamělého učitele na střední škole. Ostatně celý snímek je zasazen díky svým postavám i prostředí do školsko-vzdělávací tématiky, což samo o sobě stačí na hlubší filozoficko-morální zamyšlení. Přidáte-li k této pevné kostře takzvaný "american poor district high school stájl" se všema parchantama a pro nás nepředstavitelnou drzostí a bordelem, dostanete dost nepěknou podívanou, ze které čpí pouze pocit zbytečnosti, beznaděj a deprese. Asi takto: zábava 0%, humor 0%, optimismus 0%, emoce 100%, beznaděj 100%, deprese 100%. sebevraždy - několik, herci 100%. Ti herci jsou s puntíkem, protože samotná postava Sami Gayle mně tam připadala zbytečná, nereálná a místy i mizerně zahraná. Ale jako snažila se, holka, takže kvůli ní hodnocení srážet nebudu, ale co si budem povídat, na takovou Ellen Page nemá ani náhodou. Závěrem - na filmy tohodle typu se má cenu dívat, protože pak si třeba člověk uvědomí, že není zas tak špatně, jak se může zdát, protože dycky může být ještě hůř! Paradox, že? Doporučuju! (05.02.2014)

Presne takéto drámy zbožňujem. Z časti mi to pripomínalo Americkú krásu, z časti som mala pocit, že sa pozerám skôr na niečo severské ako americké. O výkone Adriena Brodyho ani netreba hovoriť, ale všimli ste si Sami Gayle? Pre mňa doposiaľ neznáma tvárička, ale jej počin ma nadchol a dúfam, že s ňou čoskoro uvidím aj iný film, keďže talent v nej určite je. (05.02.2014)

Coby učitel s více než desetiletou praxí mohu očitě potvrdit, že režisér Tony Kaye natočil naprosto přesnou zprávu o stavu západního školství a o pocitech vnitřně vyhořelého člověka - učitele, byť tu řada komentujících vytýká filmu právě tento aspekt. Ano, tohle je zcela reálná sonda do učitelské řehole, do všednodennosti tohoto stavu, do profesního života bez zpětných vazeb a se silným generačním odcizením. Člověk, který tuto řeholi neokusí, zpravidla ani netuší, jak moc je celý školský systém v krizi, své vědí leda příbuzné obory, v nichž je interakce s lidmi také profesním gró, a tak nezbývá než nezasvěcenému člověku reflektovat tuto smutnou zkušenost třeba prostřednictvím umění, literatury anebo právě filmu. A ať už je reflexí těžké povolání učitele (jako kupříkladu ve vynikajícím francouzském snímku Mezi zdmi), nebo třeba podobně vysávající profese záchranáře (Scorseseho sugestivní Počítání mrtvých) či další podobná zaměstnání, vždy jde o filmy hluboce depresivní, navýsost bezvýchodné a pro vnímavého diváka skličující. Detachment se však netýká jen školství, je to film mnohovrstevnatý, skrývající v sobě další roviny a nuance mnohých závažnějších sdělení - vše, co v člověku je, je z rodiny, dysfunkce je dána dysfunkční výchovou, škola je jen lakmusovým papírkem stavu společnosti, jejímž vývojovým stadiem je aktuálně dezintegrace, rozpad, tápání. Západní civilizace je v krizi a není to krize ekonomická, ale zjevně krize hlubší, krize mravní, krize hodnot, krize systémová, jež ohrožuje celé další její směřování a hrozí kolapsem celého systému. Problém naší současné civilizace je vyprázdnění obsahu, ztráta smyslu, hloubky, kořenů, rozmělnění ideí (kupříkladu ve výkladu hlavního hrdiny zajímavě použitý termín ,,marketinkový holocaust") a zrelativizování hodnot, hypertrofovaný individualismus i univerzální liberálnost, což je primárně detekováno v oborech, kde se především pracuje s lidmi, jako je třeba právě povolání učitele. Tam také nejčastěji hrozí burning-out syndrom, tedy vyhoření. Zajímavý je nápad propojit symbolickou rovinu krize systému a společnosti s krizí ryze soukromou, exponovat hlavní postavu s velice nešťastným životním osudem. Režisér Tony Kaye svůj film ozvláštnil i po formální stránce - použil konceptu vypravěče, glosátora, který uvádí v kontext svůj příběh a komentuje (interpretuje) ho, často je použito flashbacků, snímek je navíc rámován animovanými předěly, které umocňují umělecké vyznění filmu, vynikající je kamera, výtvarná stránka (úžasné černobílé fotografie), naprosto excelentní Adrien Brody... Detachment je jeden z nejsilnějších snímků, které jsem za poslední dekádu viděl...zoufalé volání o pomoc ve světě, který na volání o pomoc nereaguje... (05.09.2012)

Vezměte si prostředí filmů Mezi řádky a Half Nelson, přidejte k tomu atmosféru a kameru totožnou s American History X a psí kukuč Adriena Brodyho, který je tady ještě smutnější než jinde a vyjde vám Detachment. Frustrující a depresivní snímek o pomoci druhým, učení a dalších věcech. "Všechno je na hovno", jak řekl Adrien Brody a to se vám tady snaží víceméně ukázat. Pravděpodobně nejlepší "učitelský" snímek, co jsem za dlouhou dobu viděla a navíc s dramatickým zakončením (ne tak dramatickým jako u AHX,ale..), což jen potvrzuje Kayův rukopis. Podobnost s AHX je skutečně znát, přestože je Detachment stále o několik úrovní níž. Brody hrál skvěle, ale jeho promluvy do kamery mě moc nebraly. A poprosila bych pana režiséra, aby to trochu rozjel a natočil toho víc:) (20.06.2012)