Oddělen

Netuším, či je školstvo na Západe v takom marazme a beznádeji, ako ukazuje snímka Tonyho Kaye. Verím však, že ak nie, určite do takého stavu speje. Nič iné sa nedá čakať v spoločnosti, kde sa poprehadzovali priority, zrušili tabu a voľná hra síl sa v škole nastavila tak, že učitelia nemajú najmenšiu šancu. Nie je k dispozícii ani Sidney Poitier, aby kúzlom osobnosti dal všetko do poriadku a Adrien Brody so svojim permanentne trpiteľským výrazom predurčuje, akým smerom sa bude celý príbeh uberať. Film je dosť depresívny a neposkytuje ani záchrannú dávku optimizmu. Práve preto je potrebný, aby si tie tupé kapustné hlavy politikov uvedomili, že nikomu nie je správne priznať práva bez toho, aby boli vyvážené rovnakým dielom povinností. Zaujímavý a mimoriadny film nielen témou, ale i použitými vyjadrovacími prostriedkami. (15.12.2013)

V souvislosti s Detachment je opakovaně zmiňován francouzský film Mezi zdmi, který je rovněž deziluzivní sondou do hlubin současných školních poměrů. Rozdíl je samozřejmě v tom, že Cantetův film brilantně využívá stylu cinema verité, a působí proto dojmem nezprostředkovaného "okna do reality" - jde ale pochopitelně o pečlivý konstrukt, pokoušející se pokrýt všechny problematické aspekty školského systému formou případové studie jedné třídy a posléze jednoho žáka. Detachment je hlavně z formálního hlediska opakem - synkretickým dílem, které vystavuje na odiv svoji umělost a stylizovanost. Setkáváme se tu se zcela jednoznačnými dokumentárními prvky (opakované prostřihy na "interview" s Barthesem/Brodym, zrnité záběry z ruční kamery, jakoby intuitivní přerámování kamery atd.), ale také s postupy uměleckého vyprávění (vysoce stylizované subjektivní flashbacky, střídání formátů, animované vsuvky apod.), což jsou dvě zdánlivě neslučitelné oblasti filmařského spektra. Detachment se dá nejlépe charakterizovat jako frustrovaný výkřik se snahou apelovat na diváka prostřednictvím emocí - ty jsou tu vytvářeny rychlým střídání vyhrocených situací, které by se v tak krátkém časovém období na jednom místě (jedné škole) v reálu nikdy nemohly stát, ale tady jsou nám strkány pod nos v jejich nejvypjatější podobě. Film navíc hojně využívá rychle stříhaných (v jedné scéně chytře matoucích) detailních záběrů, které ještě více zvyšují působivost odehrávající se situace či dialogu. Je to svým způsobem frontální útok na divákovy smysly, který ovšem nachází ospravedlnění v bezvýchodnosti, o níž pojednává. Snímek je odrazem chaosu jedné, nebo snad kolektivní mysli, která neví, jak napravit systém, ale zároveň bohužel ví, že je ten systém naprosto zkurvený a nefunkční. Jde se tady za hranici vzdělávacích institucí a například v linii s Henryho nemocným dědečkem se film obouvá i do zdravotnictví. "Překvapivě" vyjevuje řadu podobností: pro obě prostředí je typická byrokratická odosobněnost spočívající v papírování vznášejícím se nad čerstvě zemřelými, případně v komerčně zaměřených marketingových prezentacích nahlížejících na školství jako na korporaci mající za úkol plnit finanční a jiné plány a vytvářet profit. Hodně dokumentů si dnes hraje s prvky fikce, a stává se tak jakýmsi hybridem, který přiznává svoji manipulativnost nebo stylizovanost - Detachment je postmoderně roztěkanou fikcí s prvky dokumentu a jednoznačně apelativním vyzněním, které nachází jistou ideovou podobnost s agitačními filmy Michaela Moorea. A kinematografie se tak dále propadá do ještě více fragmentarizovaného prostoru, v němž rozdíly mezi uměním a kýčem, popkulturou a avantgardou, dokumentem a fikcí, skoro přestávají existovat. (03.11.2012)

Sice se jedná o těžkotonážní drama, což není něčím, nad čímž bych si hladíval bradavky, ale zde nejde o lacinou citovou vydíračku,takže pro mě bylo dost velkým překvapením, že jsem čuměl s otevřenou hubou. Adrien Brody, ač ho nemám zrovna mezi oblíbenýma hercema, prostě hrát umí skvěle, zde osamělého učitele na střední škole. Ostatně celý snímek je zasazen díky svým postavám i prostředí do školsko-vzdělávací tématiky, což samo o sobě stačí na hlubší filozoficko-morální zamyšlení. Přidáte-li k této pevné kostře takzvaný "american poor district high school stájl" se všema parchantama a pro nás nepředstavitelnou drzostí a bordelem, dostanete dost nepěknou podívanou, ze které čpí pouze pocit zbytečnosti, beznaděj a deprese. Asi takto: zábava 0%, humor 0%, optimismus 0%, emoce 100%, beznaděj 100%, deprese 100%. sebevraždy - několik, herci 100%. Ti herci jsou s puntíkem, protože samotná postava Sami Gayle mně tam připadala zbytečná, nereálná a místy i mizerně zahraná. Ale jako snažila se, holka, takže kvůli ní hodnocení srážet nebudu, ale co si budem povídat, na takovou Ellen Page nemá ani náhodou. Závěrem - na filmy tohodle typu se má cenu dívat, protože pak si třeba člověk uvědomí, že není zas tak špatně, jak se může zdát, protože dycky může být ještě hůř! Paradox, že? Doporučuju! (05.02.2014)

Myslel jsem si, že to zase bude jeden z těch filmů, jak novej učitel začne učit na nějaký příšerný škole, naučí tam ty asociály z ghetta číst a psát a probudí v nich nějakej zájem o vzdělání. Tenhle film je spíš tak nějak obecně o životech, který stojej za hovno, o nějakym tom syndromu vyhoření a tak podobně. Je to celkem depresivní podívaná, ale postrádá to nějakej příběh. Jsou to jenom takový střípky poslepovaný nějakejma monologama hlavní postavy. Čekal jsem aspoň nějakou pointu, ale ta nepřišla. Jako má to něco do sebe a za vidění to určitě stojí, ale zároveň to taky neni takovej zázrak, jak by se podle hodnocení a nadšenejch komentářů mohlo zdát. (16.05.2015)

Veľká pravda ľudského života, príbeh o samote a pocite márnosti, o neschopnosti vytvárať putá, alebo vidieť a udržať si tie vytvorené. Pokus priblížiť učiteľskú profesiu a dovoliť nahliadnuť pod povrch. Vážim si učiteľov čím ďalej viac, som si istá, že toto poslanie vyžaduje celú osobnosť človeka, nejde robiť polovičato, ak má splniť svoj účel. Myslím si, že často krát učitelia zastanú aj funkciu rodičov, pretože im jednoducho nič iné nezostáva. Ako sa dá toto zvládnuť a nezblázniť sa? Netuším a nemyslím si, že to dokáže ktokoľvek. Ako byť osobný, ale udržať si odstup a nadhľad? Adrien Brody zase raz absolútne exceluje. Pohľad do jeho tváre dokáže spojiť city a inteligenciu v neuveriteľný herecký koncert. Nádherný film, ktorý dokáže kultivovať aj vedomie najzarytejšieho cynika. (07.03.2014)