Oddělen

Taková zvláštní směska, kde mě otravovalo: 1) neustálé filozofické voice-overy 2) hrozné zobecňování (všichni žáci jsou problémoví a hlavně všichni učitelé jsou podivné samotářské existence, huh) 3) kreslené předěly. ___ Holt asi tenhle film má prostě vyšší umělecké ambice, na které k mému překvapení mnoho lidí slyší. Ale abych jen nekritizoval - Brodymu jsem s přivřeným okem toho citlivého drsňáka uvěřil, a tak mě pak bavilo ho sledovat, jak se potýká s těmi šílenostmi kolem, jako nezletilá prostitutka u něj doma či umírající děda s pochybnou minulostí. Podobně tak i mnoho vedlejších postav bylo nakonec hodně fajn. Celkově však na můj vkus příliš nahodilý (o nějaké kritice školního systému nemůže být řeč) a za každou cenu ártový. (6/10) (22.08.2012)

Coby učitel s více než desetiletou praxí mohu očitě potvrdit, že režisér Tony Kaye natočil naprosto přesnou zprávu o stavu západního školství a o pocitech vnitřně vyhořelého člověka - učitele, byť tu řada komentujících vytýká filmu právě tento aspekt. Ano, tohle je zcela reálná sonda do učitelské řehole, do všednodennosti tohoto stavu, do profesního života bez zpětných vazeb a se silným generačním odcizením. Člověk, který tuto řeholi neokusí, zpravidla ani netuší, jak moc je celý školský systém v krizi, své vědí leda příbuzné obory, v nichž je interakce s lidmi také profesním gró, a tak nezbývá než nezasvěcenému člověku reflektovat tuto smutnou zkušenost třeba prostřednictvím umění, literatury anebo právě filmu. A ať už je reflexí těžké povolání učitele (jako kupříkladu ve vynikajícím francouzském snímku Mezi zdmi), nebo třeba podobně vysávající profese záchranáře (Scorseseho sugestivní Počítání mrtvých) či další podobná zaměstnání, vždy jde o filmy hluboce depresivní, navýsost bezvýchodné a pro vnímavého diváka skličující. Detachment se však netýká jen školství, je to film mnohovrstevnatý, skrývající v sobě další roviny a nuance mnohých závažnějších sdělení - vše, co v člověku je, je z rodiny, dysfunkce je dána dysfunkční výchovou, škola je jen lakmusovým papírkem stavu společnosti, jejímž vývojovým stadiem je aktuálně dezintegrace, rozpad, tápání. Západní civilizace je v krizi a není to krize ekonomická, ale zjevně krize hlubší, krize mravní, krize hodnot, krize systémová, jež ohrožuje celé další její směřování a hrozí kolapsem celého systému. Problém naší současné civilizace je vyprázdnění obsahu, ztráta smyslu, hloubky, kořenů, rozmělnění ideí (kupříkladu ve výkladu hlavního hrdiny zajímavě použitý termín ,,marketinkový holocaust") a zrelativizování hodnot, hypertrofovaný individualismus i univerzální liberálnost, což je primárně detekováno v oborech, kde se především pracuje s lidmi, jako je třeba právě povolání učitele. Tam také nejčastěji hrozí burning-out syndrom, tedy vyhoření. Zajímavý je nápad propojit symbolickou rovinu krize systému a společnosti s krizí ryze soukromou, exponovat hlavní postavu s velice nešťastným životním osudem. Režisér Tony Kaye svůj film ozvláštnil i po formální stránce - použil konceptu vypravěče, glosátora, který uvádí v kontext svůj příběh a komentuje (interpretuje) ho, často je použito flashbacků, snímek je navíc rámován animovanými předěly, které umocňují umělecké vyznění filmu, vynikající je kamera, výtvarná stránka (úžasné černobílé fotografie), naprosto excelentní Adrien Brody... Detachment je jeden z nejsilnějších snímků, které jsem za poslední dekádu viděl...zoufalé volání o pomoc ve světě, který na volání o pomoc nereaguje... (05.09.2012)

Celkem depresívní film. Vlastně hodně depresivní, skoro po celou dobu trvání, ale i přesto krásný. A Adrien Brody v roli středoškolského učitele naprosto exceluje. Jeho učitel, stěhující se nestále z místa na místo a hlavně odmítající jakýkoliv kontakt nebo sblížení s nějakou osobou a přesto někdo, kdo dá svým žákům daleko víc za pár týdnů, než někdo za celý život, ten prostě neměl vůbec žádnou chybu. A asi bych musel dlouho vzpomínat, kdo mě naposledy svým herectvím tak nadchnul. Ale i bez jeho skvělého výkonu je Oddělen drama ze školního prostředí, kterému k dokonalosti chybí opravdu jen málo. (10.12.2014)

Myslel jsem si, že to zase bude jeden z těch filmů, jak novej učitel začne učit na nějaký příšerný škole, naučí tam ty asociály z ghetta číst a psát a probudí v nich nějakej zájem o vzdělání. Tenhle film je spíš tak nějak obecně o životech, který stojej za hovno, o nějakym tom syndromu vyhoření a tak podobně. Je to celkem depresivní podívaná, ale postrádá to nějakej příběh. Jsou to jenom takový střípky poslepovaný nějakejma monologama hlavní postavy. Čekal jsem aspoň nějakou pointu, ale ta nepřišla. Jako má to něco do sebe a za vidění to určitě stojí, ale zároveň to taky neni takovej zázrak, jak by se podle hodnocení a nadšenejch komentářů mohlo zdát. (16.05.2015)

And never have I felt so deeply at one and the same time so detached from myself and so present in the world. Film otvára tento výrok Alberta Camusa, ktorý patril medzi existencialistov – skupinu, ktorá hľadala odpovede na otázky o zmysle ľudskej existencie a jediné východisko nachádzali v smrti. Celý film pripomína také novodobé existencialistické dielo. Sme svedkami mnohých úvah o živote, ktoré nie sú práve najoptimistickejšie. Drobným nedostatkom je pre mňa len práca s kamerou. Inak skvelý herecký koncert Adriena Brodyho a už len preňho sa oplatí film vidieť. Bolestná snímka, ktorá ma od začiatku do konca hypnotizovala svojím pútavým rozprávaním natoľko, že som sa od nej nevedel odtrhnúť. (03.08.2012)