Horalka

Film mě příliš nenadchl, což je dost v kontrastu s hodnocením většiny uživatelů. Samotný děj je až do proslulé scény v kostele naprosto nezajímavý, takže jsem se chvílemi nudil. Druhým negativem je pro mě fakt, že většina postav děsně křičí a to i v situacích, kdy to zcela postrádá smysl, včetně Sophie Loren. Ta předvedla velmi dobrý výkon, ale občas mi její bezdůvodné pořvávání trochu vadilo. Jean-Paul Belmondo na mě v roli osvíceného pacifistického „rebela“ působil spíše rozpačitým dojmem. Bohužel klíčové scény ve mně nevzbudily takové emoce, jaké by byly na místě. Kde se v Itálii vzal ruský dezertér a další nelogičnosti v ději i jednání postav raději neřeším. Pro mě je to na hraně dvou a tří hvězdiček, za herecké představení Sophie Loren zvyšuji na tři hvězdy. Zub času má podle mě právě tady výrazný podpis, téma je sice nadčasové, ale forma zpracování u současného mainstreamového publika neobstojí. Vysoké hodnocení připisuji na vrub nízkému počtu diváků a jejich specifickému zaměření. (28.08.2012)

Strádanie a život civilistov talianskeho vidieka počas druhej svetovej vojny je v poriadku, no neodpustím si poznámku. Odvaha matky, putovať s dcérkou krajinou sexuálne vyhladnutých chlapov rôznych strán frontu sa mi zdala trúfalá. Hrdinka neobsedela v Ríme, kde mala mužskú záštitu a ani neskôr, kedy ju čertovský oheň hnal rýchlo z vidieka. V čase, keď oblasťou valili rôzne vojská. Dve osamelo putujúce ženy pôsobia vždy na vojakov ktorejkoľvek strany ako med na osy. Symbolická scéna v kostole (strata Božej opory) a následné scény piety, upriamujúcej na nezničiteľnú materinskú lásku neprebili pocit neuváženého konania vdovy. Navonok ukazovaná odvaha bola v jej prípade skôr náhlym emočným rozhodnutím, víťaziacim nad racionalitou, spočívajúcou v zabezpečení základného bezpečia. (28.08.2012)

Horalku, knihu Alberta Moravii mám v povinné četbě. O letošních prázdninách jsem ji přečetl. Musím říct, že se mi líbila. O nějakou dobu později jsem se dozvěděl, že existuje stejnojmenný film. A abych získal další inspiraci a nezapomněl o čem kniha vlastně byla, rozhodl jsem se, že film zhlédnu. A neudělal jsem chybu. I přes své staří je tento film nesmírně zajímavý. Samozřejmě nepopisuje válečné těžkosti tak jako kniha, spíše se zaměřuje na putování (ne přežívání) Cesiry a Rossety. Tím pádem má celkem příjemný spád. To po dílech jako Brazil nebo Andrej Rublev přijde jako nesmírné osvěžení. Jediné co mě malinko zklamalo byl popis vztahu Michela a Cesiry. O motivaci Michela a jeho životním názoru jsem měl poněkud jinou představu. I když Belmondo v hlavní roli mě vůbec nerušil. Spíš naopak. 85% (14.12.2011)

Drásavě realistický pohled na to, co válka dělá s osudy obyčejných lidí. Krásná vdova Cesira se z bombardovaného Říma vydá zpět do rodné vísky, kde, jak doufá, dokáže lépe ochránit svou dceru před nebezpečím. Rodinná náruč a společnost starých přátel ale přinese jen chvilkovou úlevu. Obyvatelé venkova sice nejsou tak často vystaveni náletům, zato je jejich denní realitou hlad a tvrdá práce pro zajištění alespoň základní obživy. A nebezpečí je tu stále, jen už nemá podobu letících bomb, ale konkrétních lidí. Pozvolna plynoucí příběh neúprosně graduje k tragickému konci... Životní výkon Sophie Loren v archetypální postavě matky, kterou Vittorio De Sica místy staví do až biblických póz. Mě ale nejvíc dojal křehký idealista Michele (netradiční poloha Jean-Paula Belmonda) a také potvrzení toho, o čem jsem se nedávno bolestně přesvědčila, že své blízké někdy nedokážeme uchránit toho nejhoršího, ani když se moc snažíme. (01.10.2012)

Strhující drama o údělu matky - a o válce, která nerozlišuje mezi vojáky a civilisty ani mezi nepřáteli a spojenci. Zpočátku se zdá, že tvoří pouhou kulisu pro dokreslení příběhu - ve skutečnosti jen trpělivě čeká na příležitost, aby ukázala svou pravou tvář, k čemuž nepotřebuje velké bitvy ani nadbytek padlých. (28.08.2012)