Horalka

Strádanie a život civilistov talianskeho vidieka počas druhej svetovej vojny je v poriadku, no neodpustím si poznámku. Odvaha matky, putovať s dcérkou krajinou sexuálne vyhladnutých chlapov rôznych strán frontu sa mi zdala trúfalá. Hrdinka neobsedela v Ríme, kde mala mužskú záštitu a ani neskôr, kedy ju čertovský oheň hnal rýchlo z vidieka. V čase, keď oblasťou valili rôzne vojská. Dve osamelo putujúce ženy pôsobia vždy na vojakov ktorejkoľvek strany ako med na osy. Symbolická scéna v kostole (strata Božej opory) a následné scény piety, upriamujúcej na nezničiteľnú materinskú lásku neprebili pocit neuváženého konania vdovy. Navonok ukazovaná odvaha bola v jej prípade skôr náhlym emočným rozhodnutím, víťaziacim nad racionalitou, spočívajúcou v zabezpečení základného bezpečia. (28.08.2012)

Film je vojnovým príbehom z rokov 1942 až 43. Je to film, ktorý nám mapuje, čo ženy prežívajú vo vojne a ako tieto zážitky môžu ovplyvniť ich ďalší život. Prezentuje vzťah matky a dcéry v dobe úteku z Ríma cez vojnou zničenú krajne nebezpečnú krajinu. Príbeh je pomerne jednoduchý ale emotívne strhujúci. Po príchode na miesto určenia ich vojna čoskoro dobieha a tak nasleduje ďalší útek do severotalianskych hôr. Keď ich zastihne správa o zatknutí Mussoliniho a vylodení Spojencov nasleduje ich cesta späť do Ríma. Vojna ešte neskončila, zatiaľ čo Nemci sa stali novým nepriateľom a tu je obrovská neistota v tom, komu vlastne môžu veriť, vlastným vojakom, Nemcom, spojeneckým vojakov respektíve marockým vojakom? (15.04.2016)

Drásavě realistický pohled na to, co válka dělá s osudy obyčejných lidí. Krásná vdova Cesira se z bombardovaného Říma vydá zpět do rodné vísky, kde, jak doufá, dokáže lépe ochránit svou dceru před nebezpečím. Rodinná náruč a společnost starých přátel ale přinese jen chvilkovou úlevu. Obyvatelé venkova sice nejsou tak často vystaveni náletům, zato je jejich denní realitou hlad a tvrdá práce pro zajištění alespoň základní obživy. A nebezpečí je tu stále, jen už nemá podobu letících bomb, ale konkrétních lidí. Pozvolna plynoucí příběh neúprosně graduje k tragickému konci... Životní výkon Sophie Loren v archetypální postavě matky, kterou Vittorio De Sica místy staví do až biblických póz. Mě ale nejvíc dojal křehký idealista Michele (netradiční poloha Jean-Paula Belmonda) a také potvrzení toho, o čem jsem se nedávno bolestně přesvědčila, že své blízké někdy nedokážeme uchránit toho nejhoršího, ani když se moc snažíme. (01.10.2012)

Je možné, že můj dojem z filmu je asi zapříčiněn neznalostí literární předlohy, nicméně můj vztah ke knihám... no, opakování nemusí být vždy příbuzné s moudrostí, tudíž pomineme tuhle kapitolu. Osobně si myslím, že není o nic méně přínosné podívat se na zde zobrazené ve filmově-historickém kontextu, než z pohledu idejí či komparací (Tím nechci ale říci, že by se mi kolegův komentář nelíbil, částečně mě inspiroval i k mé trošce do mlýna). Oproti jiným neo-realistickým filmům jsem překvapen v prvé řadě civilním hereckým podáním, které současného diváka rozhodně více osloví než zbytečné vyzdvihování italského naturelu v negativním slova smyslu, jaké nacházím u De Sicových kolegů (včetně mého oblíbence FF). Toto ale vidím z pohledu cizince, který se s tímto setkává jen výjimečně, možná, že kdyby mě čáp přenesl o pár set kilometrů na jih, vnímal bych celou tuto generaci jinak. Účinkujícím zde kraluje po zásluze oscarová Sophia Loren, její rezervovanější nasazení mě nutilo s ní prožívat všechny životní vzestupy a především pády (ačkoli mi jako zapřísáhlému odpůrci spoilerování byla jedna často citovaná scéna vyzrazena předem, zasáhla mě stejně krutě, jako podobná sekvence v kontroverzním životopise "Caligula" - v komentáři k němu se o tom, proč mě tento jev zaujal, zmiňuji podrobněji - tudíž kolego, pokud toto čteš, nemusíš se vůbec omlouvat), přece jen, jsme ve válce, zajímavá je s odstupem času i intelektuálně zbarvená role Jean-Paul Belmonda, ovšem před půlstoletím tento part nebyl ničím překvapivým, jelikož se podobně jako pod patronátem Godarda teprve hledal. Do výše zmíněného pojetí díla zapadají i neherci, nejen proto tedy palec nahoru, v šuplíku signora De Sicy tvorbě kvalitativně srovnatelné s jeho vlastní sebeparodií. Jak totiž již přede mnou napsal Amarcord_1, dílo je jedním z těch, které nás nutí po projekci vyjít ven a přes případnou melancholii si říct "dneska je ale krásně". 90% (16.01.2011)

Sophia Lorenová dostala úžasnou hereckou příležitost a beze zbytku ji využila, celý film si ukradla pro sebe, vedle ní nejde vnímat nikoho, ani mladého Jeana-Paula Belmonda.. Její milující matka i zoufalá žena je lehce uvěřitelná a dokonale odzbrojující.. Viděla jsem tento snímek dnes večer podruhé a obávám se, že už se k němu nevrátím, to válečné běsnění a fatální následky jsou zdrcující.. (18.09.2021)