Horalka

Tento film nestárne. Zásluhu na tom má silná předloha Alberta Moravii, lidská režie Vitorria De Siccy, ale hlavně přesvědčivý výkon Sophie Loren. Ta se role hubaté, ale citlivé italky a zároveň milující a obětavé matky zhostila s takovou vehemencí, že má divák možnost prožívat její příběh s ní. Netuším jestli ji role padla jako ulitá, či zda to s takovým životným nasazením zahrála, každopádně je její Horalka nezapomenutelná. Příběhu nechybí lidskost a jakási smutná ironie toho, že to nejhorší některé potkalo až v závěru války. De Sicca už ve Zlodějích kol ukázal své sociální cítění a jeho empative vůči obyčejným "malým" lidem je vdechnuta i do tohoto snímku a dělá ho tolik reálným. Ona klíčová závěrečná scéna je natočena bez jakýchkoliv skandálních záběrů a přesto působí tak brutálně, že se člověku otvírá kudla v kapse. (21.05.2009)

Je možné, že můj dojem z filmu je asi zapříčiněn neznalostí literární předlohy, nicméně můj vztah ke knihám... no, opakování nemusí být vždy příbuzné s moudrostí, tudíž pomineme tuhle kapitolu. Osobně si myslím, že není o nic méně přínosné podívat se na zde zobrazené ve filmově-historickém kontextu, než z pohledu idejí či komparací (Tím nechci ale říci, že by se mi kolegův komentář nelíbil, částečně mě inspiroval i k mé trošce do mlýna). Oproti jiným neo-realistickým filmům jsem překvapen v prvé řadě civilním hereckým podáním, které současného diváka rozhodně více osloví než zbytečné vyzdvihování italského naturelu v negativním slova smyslu, jaké nacházím u De Sicových kolegů (včetně mého oblíbence FF). Toto ale vidím z pohledu cizince, který se s tímto setkává jen výjimečně, možná, že kdyby mě čáp přenesl o pár set kilometrů na jih, vnímal bych celou tuto generaci jinak. Účinkujícím zde kraluje po zásluze oscarová Sophia Loren, její rezervovanější nasazení mě nutilo s ní prožívat všechny životní vzestupy a především pády (ačkoli mi jako zapřísáhlému odpůrci spoilerování byla jedna často citovaná scéna vyzrazena předem, zasáhla mě stejně krutě, jako podobná sekvence v kontroverzním životopise "Caligula" - v komentáři k němu se o tom, proč mě tento jev zaujal, zmiňuji podrobněji - tudíž kolego, pokud toto čteš, nemusíš se vůbec omlouvat), přece jen, jsme ve válce, zajímavá je s odstupem času i intelektuálně zbarvená role Jean-Paul Belmonda, ovšem před půlstoletím tento part nebyl ničím překvapivým, jelikož se podobně jako pod patronátem Godarda teprve hledal. Do výše zmíněného pojetí díla zapadají i neherci, nejen proto tedy palec nahoru, v šuplíku signora De Sicy tvorbě kvalitativně srovnatelné s jeho vlastní sebeparodií. Jak totiž již přede mnou napsal Amarcord_1, dílo je jedním z těch, které nás nutí po projekci vyjít ven a přes případnou melancholii si říct "dneska je ale krásně". 90% (16.01.2011)

To, co v tomto filmu predvedla Sophia Loren je zazitek na cely zivot a dlouho bych musel uvazovat, zda vim o lepe zahrane zenske roli ( snad Ingrid Bergman v Podzimni sonate ), ani Fiat, makarony nebo Gianni Versace dohromady nejsou vice italsti nez tato herecka. Pokud ale budu hodnotit cely film, nemuzu dat pet hvezdicek, protoze dej nepusobi prilis kompaktne, jak krasne vystihnul Vitex a pak Zlodeji kol, Zazrak v Milane a jine De Sicovy filmy jsou si myslim o dost lepsi. (25.12.2007)

Horalku jsem viděl ve stejný den jako Nesnesitelnou lehkost bytí a tím se mi nabídlo úžasné srovnání, když je natočen slavný italský román Italy a slavný český román Američany. Suverénně vítězí Itálie. Četl jsem předlohu od Moravii a mohu s čistým svědomím prohlásit, že se jedná o věrohodné a přesné filmové zpracování, byť v poměrně zhuštěné formě, jenže jinak to u filmu ani nejde a navíc Moravia si ve své knize značně hraje s popisy. Sophia Loren sice hodně křičí, ale bodrou prodavačku, prostou ženu, která bojuje jako lvice a chrání svoji dceru zahrála přesvědčivě. U Belmonda je věčná škoda, že z umělecky ambiciozních a kvalitních snímků "utekl" k Muži z Ria apod. (13.07.2008)

Je dobré vidieť pre zmenu druhú svetovú vojnu čisto očami civilistov (čiže nie vojakov na bojovom poli) a predovšetkým očami tých, ktorí trpeli najviac a to ženami a deťmi. Tí sa nemali ako brániť a navyše museli čeliť nielen hrozbe smrti, ale aj pre ženy a dievčatá ešte väčším ponížením. Na druhú stranu je film Horalka menej výpravný, ako som čakal a jeho dej nie je nijako zvlášť strhujúci a emocionálne silný aj napriek tomu, čo sa v ňom deje. Dilema medzi tromi a štyrmi hviezdami. (27.08.2012)