Režie:
Vittorio De SicaScénář:
Cesare ZavattiniKamera:
Gábor PogányHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Sophia Loren, Jean-Paul Belmondo, Eleonora Brown, Pupella Maggio, Raf Vallone, Vincenzo Musolino, Renato Salvatori, Carlo Ninchi, Emma Baron (více)Obsahy(2)
Mladá vdova Cesira (Sophia Lorenová) se rozhodne opustit i s dvanáctiletou dcerou Rosettou (Eleonora Brownová) bombardovaný Řím a ukrýt se v rodné vesnici v horách. Tady se připojí k vesničanům i uprchlíkům – vesměs obyčejným lidem, které válka nezbavila humoru a chuti do života, ale ani chamtivosti a pokrytectví. Z obyvatel vesnice se vyděluje intelektuál a idealista Michele (netypická role Jean-Paula Belmonda), který se s oběma ženami sblíží. Cesira jej přitahuje jako muže, ale duchovně založené Rosettě je útěchou a inspirací, učitelem, který jí ukazuje dosud nepoznané hodnoty. Temperamentní, hubatá Cesira se řídí selským rozumem a útrapami války prochází se vztyčenou hlavou. Má jen jedinou Achillovu patu: svou dceru. A ironií osudu v době naděje a osvobození zasadí válka Cesiře poslední ránu právě do tohoto nejcitlivějšího místa…
De Sica natočil Horalku podle stejnojmenného románu Alberta Moravii. Na rozdíl od naturalistické předlohy však De Sica projevuje větší empatii vůči obyčejným lidem a jejich jednoduché touze: přežít. Sophia Lorenová se své role zhostila s vášní a vehemencí a byla za ni celkem dvaadvacetkrát oceněna – mimo jiné se stala první herečkou, která dostala Oscara za roli mluvenou jinak než anglicky.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (140)
To, co v tomto filmu predvedla Sophia Loren je zazitek na cely zivot a dlouho bych musel uvazovat, zda vim o lepe zahrane zenske roli ( snad Ingrid Bergman v Podzimni sonate ), ani Fiat, makarony nebo Gianni Versace dohromady nejsou vice italsti nez tato herecka. Pokud ale budu hodnotit cely film, nemuzu dat pet hvezdicek, protoze dej nepusobi prilis kompaktne, jak krasne vystihnul Vitex a pak Zlodeji kol, Zazrak v Milane a jine De Sicovy filmy jsou si myslim o dost lepsi. ()
Zřejmě nejznámější dílo italského neorealismu se u mne minulo účinkem. Obyvatelé vesničky (včetně opěvované Sophie Loren) neustále něco hulákají a vy jenom čekáte, kdy válečné hrůzy nějakým způsobem zasáhnou i Cesiru a její dceru. Scéna v kostele je skutečně dechberoucí, dějová linie přicházející po ní ale mohla být více rozpracovaná. Hodně slabé 3*. ()
Film mě příliš nenadchl, což je dost v kontrastu s hodnocením většiny uživatelů. Samotný děj je až do proslulé scény v kostele naprosto nezajímavý, takže jsem se chvílemi nudil. Druhým negativem je pro mě fakt, že většina postav děsně křičí a to i v situacích, kdy to zcela postrádá smysl, včetně Sophie Loren. Ta předvedla velmi dobrý výkon, ale občas mi její bezdůvodné pořvávání trochu vadilo. Jean-Paul Belmondo na mě v roli osvíceného pacifistického „rebela“ působil spíše rozpačitým dojmem. Bohužel klíčové scény ve mně nevzbudily takové emoce, jaké by byly na místě. Kde se v Itálii vzal ruský dezertér a další nelogičnosti v ději i jednání postav raději neřeším. Pro mě je to na hraně dvou a tří hvězdiček, za herecké představení Sophie Loren zvyšuji na tři hvězdy. Zub času má podle mě právě tady výrazný podpis, téma je sice nadčasové, ale forma zpracování u současného mainstreamového publika neobstojí. Vysoké hodnocení připisuji na vrub nízkému počtu diváků a jejich specifickému zaměření. ()
Role Itálie ve 2. světové válce byla hodně rozpačitá, režim nepopulární, armáda neakceschopná a celková situace na domácím poli neradostná. Italské válečné filmy proto obvykle svou pozornost nesoustředí na armádní svazky a velkolepé bitvy, všímají si spíš osudů civilistů v zázemí a Horalka se z téhle tradice nevymyká. Příběh Římanky, která se z obav před bombardováním vydá se svou dcerou na venkov za příbuznými, navazuje na tradici neorealistických filmů 50. let a představuje pro Sophii Lorenovou skvělou příležitost předvést svoje herecké umění. Paradoxně je to ale právě ona, kdo mi zabraňuje nadělit nejvyšší hodnocení. Nezpohybňuji ani v nejmenším její herecké nadání, ale nějak jsem si k ní jako herečce nenašel cestu. Totéž ostatně platí i pro další slavná jména světové kinematografie oné éry, počínaje Brigitte Bardotovou. Celkový dojem: 85 %. ()
Film je vojnovým príbehom z rokov 1942 až 43. Je to film, ktorý nám mapuje, čo ženy prežívajú vo vojne a ako tieto zážitky môžu ovplyvniť ich ďalší život. Prezentuje vzťah matky a dcéry v dobe úteku z Ríma cez vojnou zničenú krajne nebezpečnú krajinu. Príbeh je pomerne jednoduchý ale emotívne strhujúci. Po príchode na miesto určenia ich vojna čoskoro dobieha a tak nasleduje ďalší útek do severotalianskych hôr. Keď ich zastihne správa o zatknutí Mussoliniho a vylodení Spojencov nasleduje ich cesta späť do Ríma. Vojna ešte neskončila, zatiaľ čo Nemci sa stali novým nepriateľom a tu je obrovská neistota v tom, komu vlastne môžu veriť, vlastným vojakom, Nemcom, spojeneckým vojakov respektíve marockým vojakom? ()
Galerie (27)
Zajímavosti (12)
- Sophia Loren nebyla příliš mezi hereckými kolegy oblíbená, ale s J. P. Belmondem si údajně velice rozuměla. (Arnost.Dadak)
- Poprvé dostala italská herečka Oscara jako představitelka role v italském filmu. (Také Anna Magnani jej měla, ale jako protagonistka amerického filmu.) (wewerička)
- Ve filmu jsou vidět americké tanky M103, které se začaly vyrábět až po válce... (Winster)
Reklama