Chléb, láska a .....

Závěrečná část trilogie se přesouvá z italské vsi do přímořského městečka. Režii přejímá za Luigiho Comenciniho Dino Risi, černobílý obraz nahrazuje barevný, Gina je nahrazena Sophií. Jen hospodyně Caramella cestuje se svým pánem a ten opětovně v podání Victtoria De Sicy jako milovník vlastně "hýbe" tímto příběhem. Hudba do třetice Alessandro Cocognini. (20.08.2011)

Na to, aby vznikl film, ve kterém se bude střetávat Sophia a Vittorio na malebném ostrově a bude to celé v CinemaScopu, opravdu nebylo potřebovat nastavovat sérii Chláb, láska a... o metrolopotní zápletky. První dva díly jsou ještě tolerovatelná exkurze do určitých končin kinematografie, ale tohle byla moje smrt. (14.03.2014)

Svého času možná zajímavé, dnes podobně jako televizí při sobotních obědech reprízovaná prvorepubliková melodramata stěží přijatelný archaismus. Pouze charisma Sophie Loren a Vittoria de Sicy přetrvalo, ale to samo o sobě na dobrý film stačit nemůže. Nepříliš dobrý pocit mám také při srovnání podobných snímků se Sophií (kvůli které jsem se díval) v hlavní roli, ať už italských (s Mastroiannim) nebo amerických (It Started In Naples). 20% (27.01.2011)

Tentoraz tu máme vskutku i niekoľko [nezaujímavých] noviniek: [1.] Comenciniho vystriedal Risi! [2.] Prostredie fiktívneho m[i]esta Saglieny, sa vymenilo za naprosto reálne Sorrento. [3.] Namiesto čiernobieleho formátu, tu máme farebné odtiene. [4.] Výtržníčku v podaní Giny L., vystriedala Sofia Cocozzaová v podaní Sophie Lorenovej; ...mimochodom reč je už o tretej časti trilógie: Chlieb, láska a ....., ktorú jednoznačne považujem za nielen úplne zbytočný diel, ale zároveň i za ten najslabší, aký si snáď vôbec kedy dokážem predstaviť; skrátka, bez priamej účasti "lollobrigidky", to už určite nebolo to »pravé orechové«, i keď povedzme, že "lorenka", sa i napriek tomu hodne snažila; no v podstate samotný scenár bol až natoľko plytkým a k tomu i mimoriadne zúfalým, že si dokonca pomerne často i vypomáhal samotnou štylizáciou v podobe postavy Nicolinoa, ktorý mal očividne evokovať vari nikoho iného, než zrovna Marcella Mastroianniho, čo už bol podľa mňa zo strany scenáristov absolútny vrchol drzosti v priamom spojení s totálnou trápnosťou. • V tejto konkrétnej veci mi napokon nezapasovalo zrejme ešte oveľa viacej faktorov, než práve tie, ktoré rozoberám na samom začiatku, t.j. body jeden až štyri. • Predovšetkým už sám protagonista Antonio Carotenuto v podaní Vittoria De Sicu, jednak pôsobil akosi neistým dojmom, a jednak občas ani poriadne nevedel, kým že to vlastne mal byť, čiže z môjho uhla pohľadu zväčša prevládal akýsi, bližšie nešpecifikovaný pocit: nekonečných, zmätočných situácií, ktoré nie a nie skončiť, čo bolo ďalším utrpením, kedy som sa asi ani nevedel dočkať konca kraja, keď už budem mať konečne túto «filmovú tortúru», aspoňže za sebou! Neuveriteľne bolestné utrpenie! • Z tohto titulu sálala naprostá bezmocnosť, ktorú má na svedomí ranný príspevok Dina Risiho, pritom nebyť jednej scény v podobe vsuvky: tanečného mamba medzi Sophiou a Vittoriom [ale De Sica sa pri tom ksichtil dosť zvláštne, lebo ho pozorovali druhí... (z mestskej radnice) ], tak titul by s vysokou pravdepodobnosťou atakoval tú najspodnejšiu hranicu [odpadu?!], pretože disponoval tak otrasnou štruktúrou, že tomu normálne ani nechápem. A o to smutnejšie, že režisér, herečka a herec/režisér, patria medzi top talianskych, filmových osobností, teda najmä Lorenová a De Sica. (10.10.2023)

Celá tato série má šťávu.. i když. Musím přiznat, že roztomilá Výtržnice s rarachem v těle - Gina Lollobrigida mě bavila mnohem víc. Jen Vittorio De Sica si stále drží svůj standard prošedivělého svůdníka - smolaře, jak jinak nazvat jeho neustálé námluvy, které většinou končí neúspěchem - ke krásce se přitočí mnohem mladší frajer a velitel karabiníků ostrouhá. Ale stejně - černobílá klasika má něco do sebe. Caramella by mohla vyprávět. (21.11.2021)