Nevědomí

|| Scenár: Joseph Kosinski, Karl Gajdusek, Michael Arndt | Hudba: Anthony Gonzalez, Joseph Trapanese, M83 | Produkcia: Joseph Kosinski, Peter Chermin, Dylan Clack, Barry Levine, Duncan Henderson | Distribúcia: Universal Pictures | Štúdio: Relativity Media, Chernin Entertainment, Monolith Pictures | Rozpočet: 120 miliónov $ | Tržby: 286,168,572 $ || Nepamätám, kedy bolo spojenie hudby a obrazu tak silné a čarovné. Najsilnejšiou devízou filmu je práve hudba M83, ktorá posilňuje sci-fi nádych filmu, a robí ho skutočnejším a uveriteľnejším. Príbeh nie je nejak vyslovene výnimočný, ale vie prekvapiť. Pasáže v stratenom zelenom údoliu sú pre mňa najlepšími, spolu so snovou bazénovou scénou, ktorú by som ovenčil zvláštnou cenou za najerotickejšiu scénu všetkých čias. Ideológia je zaujímavá, trochu mi však vadilo to, že Jack nebol jediným Jackom, avšak zápletka musela priniesť kvázi šokujúce elementy. Určite to nebolo naposledy, čo som to videl, silné časti filmu v mojej mysli totálne prekrývajú tie slabšie. Yes! 85% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (16.09.2013)

Docela Kosinskiho a Oblivion lituji. Přichází po tolika filmech, které se při sledování plátna divákovi vybaví v mysli (Den nezávislosti, Mad Max, Priest, ...), že o svůj punc originality musí bojovat. Pro mě však má své kouzlo a nehledám v něm zbytečné samoúčelné vykrádání, spíše jen vybírání toho opravdu ikonického, z tohoto žánru. Režisérův cit pro design-architekturu je vidět v každém okamžiku a rozhodně tvorbou obrazů nedokáže zklamat, stejně jako navázáním vizuální stránku (nešlape to, jako v Tron: Legacy, ale spolupráce s m83 funguje, hlavně dominují tři skladby - Starwaves, Temples Of Our Gods a Oblivion, zbytek jen dotváří atmosféru). Oblivion však občas trochu lže. Nejen, že využívá určitě symboly USA pro ten správný "post-apokalyptický" efekt (kolik toho ten Cruise za minutu stihne projet:)), ale také se tváří jako sci-fi z budoucnosti, přitom jde spíše o romantiku a odkrývání pravdy na pozadí zničeného světa. Je zajímavé jemně zahlédnout prvky, které tu v historii byly (důležitost zvědavosti, knihy=vědomí=uvědomění) a budou (komu věřit, vlastní důležitost, láska:)). Nutnost vytvořit film efektní a působivý ve spojení s jednoduchým (a přístupným) příběhem je cítit, ale výtvarná stránka vám nedostatky určitě minimálně na první shlédnutí na velkém plátně zakryje, jako ten nejkvalitnější make-up. A kromě toho, Cruise jede jako za mlada... (spoiler) PS: v které části lodě teda byla ta černá skříňka?;-) Těch několik působivých okamžiků v jinak dobře šlapajícím stroji rozhodně stojí za vidění. PPS: závěrečné FY... čekal jsem tam lepší hlášku, doufám, že na Blurayi bude pár desítek verzí této scény:) (18.04.2013)

Dnes poprvé jsem nadávala na úhlopříčku své televize a i s brýlemi mi přišlo, že je to celé nějaké malé :D Naprosto dokonalý vizuál, který si zaslouží plátno, jenže pak se do toho snaží děj dát dobrou myšlenku a všechno jde do hajzlu. Nemám ráda filmu, který mi nutí přemýšlet, kde jsem nedávala pozor, co mi uniklo, proč to nechápu, proč to celé nedává smysl? Pak se člověk už nesnaží ani pointu pochopit a říká si, ta zrzka má úžasnou barvu vlasů, je přírodní, nebo skvělý kadeřník a Cruisík nám už hezky stárne a ty vrásky mu sluší, ale maskéři neodvedli dobrou práci, když jsou vidět, nebo jakože náznak, že spal 60let? :D Každopádně mě to celkově bavilo a dvě hoďky utekly jak voda :o) (09.09.2013)

Vizuálně moc pěkný film. Hlavně tedy scény v tom nebeském bytě a správně zvolená hudba tomu dodává punc velkoleposti. Škoda ale, že to má jen cool poletující, robotické, střílející koule a ne pořádný varlata naplněný nějakou originální vizí. Je to prostě jen takový hezký mix různých sci-fi dohromady. V jednom momentě jsem fakt málem vyprskl smíchy, protože mi to připomělo Depressing 70's Sci-Fi scénku z Family Guye. Ono to totiž svou komorností působí až takovým retro dojmem. Většinu času jsou tam jen tři herci a jediná ační scéna, která za něco stojí je honička s robosondami. Bohužel konec je fakt lacinej a ta finální likvidace nepřátelský základny je vyloženě debilní a odfláknutá. Prostě to nemá svůj ksicht a rozhodně si neřeknete, že něco takového jste teda ještě neviděli. (19.04.2013)

Joseph Kosinski. Jméno, které mi v hlavě bude znít ještě hodně dlouhou dobu. Taky ale člověk, který mě už po druhý dokázal neuvěřitelně potěšit naprosto skvělým a neotřelým filmovým prostředím spojeným s naprosto boží muzikou, která do jeho světů prostě sedí. Tron a Nevědomí má hodně společného. Minimálně samotná hudba spojuje atmosféru dvou filmů, ale i design některých vesmírných lodí nebo minimálně motorky dokáže připomenout posledního Trona. Každopádně to nic nemění na tom, že Nevědomí je pořád dost originální film. Když pominu příběh, který mně osobně vůbec nevadil a dokonce mě ještě potěšil tím, jak se v druhé půlce filmu zajímavě proměnil, musím říct, že mě absolutně sejmul svět, se kterým Kosinski přišel k samotnému divákovi. Pokaždý, když je na scéně nějaký sci-fi, nemůžu se dočkat toho, až uvidím, jak se tvůrci poprali s věrným popsáním dané doby. Tady se s tím poprali naprosto parádně a celý ten post-apokalyptický svět vypadá fakt neuvěřitelně krásně. Krásně na pohled, pravda, že postava Toma Cruise by mi za tohle asi dala facku. Každopádně prostředí, který si Kosinski přichystal je prostě boží. A nejúžasnější na tom všem je fakt, že já na něm hrozně málo vnímal digitál. Přišlo mi to všecko děsně přirozené. A to vůbec nemluvím o Tomovi Cruisovi, který se zase upsal naprosto boží postavě, která mi odteď pořád bude připomínat právě jeho. Nebude to ale jenom on, kdo mě zaujal. Třeba taková pro mě zatím neznámá Andrea Riseborough mi udělala obrovskou radost nebo i Olga Kurylenko překvapila. Oni herečky celkově pod Kosinskiho kamerou vypadají tak nějak...dokonale. No a samotný příběh? Nezlobte se na mě, ale mně přijde originální. Líbí se mi, že se film nesnaží vysloveně tlačit na typickou hollywoodskou linku a jede si svoje. Tom prostě při své první scéně ve filmu hned neskončí v područí nepřítele, ale tak nějak udělá svojí rutinní práci a jede si na základnu odpočinout. Až divákovi musí přijít, že nekouká na film, ale na realitu někoho v alternativní budoucnosti. No, musím říct, že Oblivion byl pro mě v kině obrovský zážitek. A nutno dodat, že za to hodně mohla i samotná hudba, která byla tak dobrá, jako hodně dlouho ne. (13.05.2013)