Žena v černém

Jako čtenář původní knihy a divák televizní verze z roku 1989 jsem se vznášel v sedmém nebi plném duchů. Atmosféra je tak hustá, že se ani nedá krájet. Parádní lekačky, které jsem naposled prožil u asijských hororů. Jedinou výtkou je Radcliffův mladý vzhled, ale na to jsem si přesto zvykl. BAF! (20.02.2012)

Celkem sympatický pokus o staromódní horor, který sází na poctivou atmosféru a lekačky než na zbytečnou brutalitu. A nutno dodat, že se to většinou režisérovi i docela daří a párkrát jsem se leknul. Radcliffe v hlavní roli sice nijak zvláště neoslňuje a toho otce mu člověk moc nežere, ale srandu rozhodně nezkazí. Jen to celé mohlo trochu větší spád, hlavně ze začátku, protože i přes celkem krátkou stopáž jsem se chvilkami dost nudil. Ale i tak jeden z těch příjemnějších současných hororů. (04.03.2012)

Žena v černém, muž (spíš chlapec) v úleku, dívka s louhem, manželka v bílém... názvů by se našlo hned několik, avšak podstata zůstává stejná. Studený anglický hororek s duchy a blaty, vás bude děsit tak, že si cestou do práce dáte setsakramentskej pozor, abyste neupadli do vřesoviště. Dlouho odkládaný snímek, ze brzy ukázal jako dobrou volbou na studený zimní večer. (15.01.2015)

Filmársky brilantný viktoriánsky horor a jeden z filmov, ktorému som v návale hororovej eufórie schopná odpustiť plytký scenár a nedomyslenú pointu. Toto je priam formálny orgazmus a podobné stiesňujúce pocity ma zaplavili pri nedávnom sledovaní pochmúrnej dickensovskej série Great Expectations. Sugestívna duchárska lahôdka, ktorá si vystačila bez hektolitrov krvi a strohou vynikajúcou kamerou, dobovou ťažkopádnosťou a vizuálnymi perličkami (hmla, bažiny, dážď, strašidelný dom,...) spôsobuje príjemné mrazenie a naplno pohltí svojou tajomnou atmosférou. Žena v čiernom sa síce nemôže zaradiť medzi áčkové horory (Tí druhí, Šiesty zmysel) iba kvôli tomu, že nedisponuje žiadnou šokujúcou pointou, no v tomto prípade si bez výčitiek pridám, pretože toto je kategória hororov, aké zbožňujem. Z Radcliffa sa vykľul výborný charakterný herec a jeho strhaného unaveného Arthura Kippsa som mu verila od začiatku do konca. Jednoducho som nadšená. (29.05.2012)

I've never been so fucking scared like this in my whole life! Nevím, jestli jsem ten večer, kdy jsem se na Ženu v černém dívala, byla v nějakém silném emočním rozpoložení, nebo, co to se mnou bylo, každopádně myslím, že takové stavy jsem snad u žádného hororu ještě nezažila. Byla jsem vyklepaná jak alík a tekly mi slzy "hrůzy", nebo jak to mám nazvat (víte, takový ten stav, kdy se někde oběť schovává před vyšinutým maníkem se sekerou, nebo prožívá šílenou noční můru a strachy začne brečet:) Hned úvodní půlhodinka mi nabídla zhruba šest šokujících lekaček, které mě totálně odrovnaly, a měla jsem dojem, že jestli to tak půjde dál, ve zdraví to nepřežiju. A kdybych se poté zbytek filmu nedodívala s ovladačem před očima, kdykoliv "to" přicházelo, zřejmě by k tomu možná i došlo:) Ačkoliv Žena v černém přináší ten nejklasičtější "Ghost Story," který není v podstatě nikterak originální, ani nijak složitě propracovaný, hustá a značně ponurá atmosféra viktoriánské Anglie a především samotná dokonale děsivá Dáma v černém vše bohatě vynahrazují. Takže v podstatě ta nejtradičněji zpracovaná duchařina, v níž opět figuruje starý, chátrající, "Scary House" s pohnutou minulostí a jeden zlostný duch, mi přivodila pravděpodobně ten nejděsivější status, jakého jsem zatím při sledování hororů dosáhla. A při pohledu na Daniela Radcliffa jsem měla dojem, jako bych se dívala na Richarda Armitage ve studentských letech:) (01.11.2013)