Konkurenti

V tom filmu se vůbec nic nestalo. Sto minut se dívám na tlachající karierní krysy z realitky a stejně to uběhlo tak rychle, až mi bylo líto,že už je konec. Myslím, že nebýt těch herců, musel bych to po prvních třiceti minutách stopnout a jít spat. Škoda toho konce, čekal bych lepší rozuzlení. Ale pod 5* jít nemůžu, to by se Jack Lemmon otáčel v hrobě jak větrák. (11.05.2013)

Z toho divadelnost přímo čiší a to není pochvala. Glengarry Glen Ross má jen minimum lokací a skoro žádný děj. Všechno podstatné se odehrává v jedné místnosti během nekonečných dialogů mezi sedmi muži pod tlakem. Jednotvárných dialogů, nutno podotknout a navíc vzájemně zaměnitelných. Každá postava vše co řekne, dřív nebo později zopakuje skoro stejnými slovy. A když ne ona, tak se recyklace frází chopí někdo další. Jediné pozitivum je, že se u toho všichni zúčastnění trumfují v brilantním herectví. Kdyby to nebylo mrhání hvězdnými jmény, tak bych řekl, že by ze scénáře šlo natočit výborný středometrážní film s ukázkovou psychologickou rozborkou. Na hodinu a čtyřicet minut se toho ale stane příliš málo. (15.11.2013)

Klasický případ filmu, který "udělali" herci. Scénář je jen hřištěm, na kterém se herci naplno vyřádí jako děti za klidného dozoru režiséra. Častou může být divadelní předloha vadou na kráse filmu, ovšem tentokrát je to přesně to, co je potřeba. FIlm se drží divadelní struktury, což vyúsťuje v dlouhé scény, které ač ne vždy jsou pro příběh důležité, mají díky famózním hercům pokaždé nádech osudovosti. Zkrátka radost pohledět na dost možná nejlepší herecký koncert, co jsem zatím měl možnost vidět. (12.09.2011)

Spojení excelentní dvojice Pacino-Spacey v jednom filmu se pro mě rovnalo nesplnitelnému snu. Když jsem se potom náhodou dostal ke Glengarry, moje nadšení neznalo mezí. Jedná se totiž o nenapodobitelný herecký koncert, kde oba jmenovaní předvádějí vyčerpávající výkony po boku dalších nezapomenutelných jmen Lemmona a Harrise. Vypjaté situace na plátně zbožňuji a když se navíc nit vyprávění ani na chvíli nepohne nežádoucím směrem, mohu se jen vznášet blahem. (10.07.2007)

Konkurence v hereckém obsazení je obrovská. Jack Lemmon a Jonathan Pryce, jako herci odcházející generace, vedle vždy úžasných Al Pacina, Alana Arkina, Kevina Spaceyiho a Eda Harrise. Herecký koncert se koná každou vteřinu a jedno kdo je právě na plátně, protože všichni své postavy prožívají a úchvatně hrají. To je částečně hlavní problém. Scénář je založený čistě na rozhovorech, které mají hodně společného s prodáváním realit, lhaním a přemlouváním. Tyto rozhovory neslezou z obrazovky stejně jako všechny postavy a film tak působí velmi ukecaně a prázdně. Je to škoda, protože z divadelní hry, kde mimochodem hra musí fungovat skvěle, je vytvořen pomalý, úžasně obsazený a ukecaný snímek, z kterého si divák neodnese nic než úctu k hercům. (20.03.2008)