Nevinnost

Asi nejlepší Hřebejkův film (co jsem zatím viděl). I když bych si dokázal představit, že by to mohlo být ještě o dost lepší. Obvyklá schematičnost a příběhová povrchnost dua Hřebejk-Jarchovský zde byla příjemným způsobem problematizovaná. Typický patos snadné společenské empatie byl sražen na minimum. (12.02.2013)

Na nase pomery dosti netradicni film. A v tom je jeho sila. Zvlastnim zpusobem vypraveny pribeh zvlastnich postav, skveli herci - krome Geislerove, Vetcheho i mladicka Anna Linhartova, ktera (prestoze je dcerou Asterky) ma uzasny talent a casem by z ni mohla byt i druha Geislerova. Pribeh se nejprve opravdu tvari nevinne, ale konec nevinnosti prijde mnohem driv nez se zaverecnymi titulky. Ackoli neco malo tusite, stejne vas pointa prekvapi. Na tohle se s chuti podivam vickrat. (15.08.2011)

Veliká převeliká škoda té umanuté snahy tvůrců vše doříci a všechna vysvětlení podat divákovi až polopaticky, kdyby Petr Jarchovský ve svém scénáři nechal alespoň nějaké dějové linie otevřené a především v sobě utlumil touhu po překvapivé pointě a originálním finále za každou cenu a nechal svůj příběh někde v blízkém okolí chatové oblasti u Máchova jezera vyznít do ztracena, asi bych neváhal s maximálním hodnocením, tak moc se mi jeho psychologické drama zamlouvalo. Námět je skutečně silný, Jarchovský dobře zná své silné stránky a hlavně triumfuje s dialogy, o Hřebejkově bravurně zvládaném řemesle také netřeba spekulovat, navíc umí vést herce a v silných momentech je znát kvalitní casting (osobně děkuji za Luďka Munzara), nádherná je kamera, která častým snímáním scény v protisvětle navozuje zvláštní atmosféru, zajímavá je mizanscéna tvořící mix městského urbanismu a sterility nemocničního prostředí a výslechových místností policie, což dohromady dobře ilustruje motivy vyhoření a osobní i rodinné krize. Hřebejk s Jarchovským natočili (opět) silný film, škoda, že (zase) funguje spíše lokálně, než že by měl šanci oslovit širší evropské, potažmo světové publikum... (15.11.2011)

Pro mne asi nejlepší Hřebejk, technicky se mi film líbil neskutečně, obraz a hudba se doplňovaly tak jak sem už dlouho neviděl, v domácím filmu obzvlášť. Samotný děj mě pak uhranul, ponejvíc v kriminální fázi, na nic si totiž nehraje, všechno je v ní líčeno krásně přirozeně, snad jediná postava mi v ní nepřipadla umělá. Skvělá hudba, kamera, herci, scénář, režie, co víc chtít? (a k tomu ještě skvělej plakát, obzvlášť po skončení filmu se mi líbí ještě mnohem víc). PS: Verbal je dement, měl by vědět, že Jedličkárna je pro lidi s fyzickým postižením (04.11.2012)

SPOJLERISSIMUM! O původním pracovním názvu "S pravdou ven" i stávajícím podtitulu "Lásky se nikdy nezbavíš" jsem chtěl původně napsat, že jsou pěkně debilní, ale než jsem tu větu dopsal, došlo mi, že jen přiblble znějí a vlastně jsou velice vyýstižné. Poněkud se nemohu rozhodnout, jestli jsou J+H tak geniální, nebo tak šmíráčtí. Posuďte sami: Po uběhnutí 73 z celkových 98 minut zjišťujeme, že až dosud jsme sledovali vlastně prolog. Obviněný je vinen a Linhartová je zrcadlově překlopená Aňa, nebo naopak. Obě holčičky to a ho chtěly a chtějí pořád; ta v prologu si vymýšlí a jde s tím ven, ta druhá to žije a drží v sobě a on je právem odsouzen za vraždu. Takto ta konstrukce dává smysl a J+H si ještě přisazují "paralalením" případem spoluvězně Zlatka. Celých těch 73 minut je to banální film, zbytek je monstrózní. Zajímavé je, že ani v jedné z obou částí nesledujeme drama hlavní postavy, tedy křivě obviněného pachatele, nýbrž drama vyšetřovatele (v prologu), resp. oběti (ve zbytku). Hlavní postava neprožívá drama, vlastně neprožívá nic, prožívají ti okolo, s čímž bohužel koresponduje i Vetchého projev: zatímco všichni ostatní hrají výborně, Vetchý hraje úplně dutě. Nebo je to schválně? Pan doktor má vážný problém, nakonec se ukazuje, že to on je jejich problém, nebo možná on je postavou, na niž jsou naloženy jejich problémy, a nic jiného v sobě nemá. Takže co? Je ten film hoden tohoto komentáře? Nevim nevim. Přece jen se mi nezdá, že by sustředěností na vyšetřovatele celých prvních 73 minut autoři cílevědomě sledovali něco smysluplného (třeba odvedení divákovy pozornosti, nebo protipól oběti, jíž patří druhá část, s obviněným jako záměrně prázdným středem). A co to hraní si s různými podobami "nevinnosti", viz retrdovaný synek, který je tam jen tak mimochodem? A co to Anino slovo "pokání"? To přece nelze do příběhu jen tak vyprdnout, pane Jarchovský. (10.08.2020)