Nevinnost

Na Nevinnost jsem se už dlouhou dobu těšila a byla jsem proto velmi potěšena, když ji vysílali v TV. Nechtěla jsem se příliš těšit, abych nebyla zklamána, ale Nevinnost mě překvapila a zapůsobila na mě ještě více, než jsem možná očekávala. Pro mě se jedná o jeden z těch českých filmů z poslední doby, o nichž si myslím, že by si zasloužily vyšší hodnocení. Nevinnost má silnou a melancholickou atmosféru snímků chladných severských zemí a rukopis Jana Hřebejka bych v něm nehledala ani náhodou. Hřebejk zcela změnil směr a přinesl snímek zcela odlišný od svých předchozích. Skvělé herecké obsazení ve všech rolích. Nejlepší Ondřej Vetchý, nový objev Anna Linhartová v roli "nevinné" malé mrchy a také Hynek Čermák. Scéna, kdy se do něj bez servítek pouští bývalá žena, je opravdu hodně "drsná." Aňa Geislerová opět v jedné ze svých rolí citově nevyrovnaných žen, těžce zkoušených osudem i tížené nenaplněným vztahem, kdy vše zkrátka jednou musí dospět do bodu, kdy už to takto déle nedokáží snášet. Aňa má zkrátka svůj osobitý herecký styl, který nemusí sednout každému. Scéna s Ondřejem Vetchým u jezera patří mezi nejsilnější momenty celého snímku. Na české poměry velmi působivá, odvážná, upřímná, nestrojená a bolestná, stejně jako krásná scéna, která fascinujícím způsobem ukazuje, jak skutečně silné Lídiny city pro Tomáše jsou. Toto dokázal Hřebejk? Kde se to v něm vzalo?:) Pro mě je Nevinnost rozhodně jedním z nejlepších českých filmů poslední doby. (04.11.2012)

Nejsilnější český film roku 2011! Stačil jeden jediný třepot motýlých křídel, který spustil nečekanou lavinnu mající za následek ztrátu nevinnosti a prozření všech zúčastněných. Žádná milá, líbivá fasáda, jen krutě mrazivá hra, ale s kým vlastně? A dostal každý to, co si skutečně zasloužil? Vytrženo zpoza řádky - Vladivojna La Chia je kouzelnice! (18.10.2011)

SPOJLERISSIMUM! O původním pracovním názvu "S pravdou ven" i stávajícím podtitulu "Lásky se nikdy nezbavíš" jsem chtěl původně napsat, že jsou pěkně debilní, ale než jsem tu větu dopsal, došlo mi, že jen přiblble znějí a vlastně jsou velice vyýstižné. Poněkud se nemohu rozhodnout, jestli jsou J+H tak geniální, nebo tak šmíráčtí. Posuďte sami: Po uběhnutí 73 z celkových 98 minut zjišťujeme, že až dosud jsme sledovali vlastně prolog. Obviněný je vinen a Linhartová je zrcadlově překlopená Aňa, nebo naopak. Obě holčičky to a ho chtěly a chtějí pořád; ta v prologu si vymýšlí a jde s tím ven, ta druhá to žije a drží v sobě a on je právem odsouzen za vraždu. Takto ta konstrukce dává smysl a J+H si ještě přisazují "paralalením" případem spoluvězně Zlatka. Celých těch 73 minut je to banální film, zbytek je monstrózní. Zajímavé je, že ani v jedné z obou částí nesledujeme drama hlavní postavy, tedy křivě obviněného pachatele, nýbrž drama vyšetřovatele (v prologu), resp. oběti (ve zbytku). Hlavní postava neprožívá drama, vlastně neprožívá nic, prožívají ti okolo, s čímž bohužel koresponduje i Vetchého projev: zatímco všichni ostatní hrají výborně, Vetchý hraje úplně dutě. Nebo je to schválně? Pan doktor má vážný problém, nakonec se ukazuje, že to on je jejich problém, nebo možná on je postavou, na niž jsou naloženy jejich problémy, a nic jiného v sobě nemá. Takže co? Je ten film hoden tohoto komentáře? Nevim nevim. Přece jen se mi nezdá, že by sustředěností na vyšetřovatele celých prvních 73 minut autoři cílevědomě sledovali něco smysluplného (třeba odvedení divákovy pozornosti, nebo protipól oběti, jíž patří druhá část, s obviněným jako záměrně prázdným středem). A co to hraní si s různými podobami "nevinnosti", viz retrdovaný synek, který je tam jen tak mimochodem? A co to Anino slovo "pokání"? To přece nelze do příběhu jen tak vyprdnout, pane Jarchovský. (10.08.2020)

Tak jako voda Máchova jezera, která se na konec nad Lídou zavře*, uteče i drama puntíkovaného závěsu, vytažené z růžové knihovny vily Věry Chytilové. (*omlouvám se, ale původní název fimu měl být S pravdou ven) Za co? (04.03.2012)

Slušné psychologické drama, kdy první polovina snímku mi připadala hutnější a lepší než druhá. Velmi se líbila postava detektiva v podání Hynka Čermáka. Netušil jsem, že má tento rozměr hraní. Zdá se mi že, Hřebejk - Jarchovský zkusili zase trochu něco jiného. Avšak co u mne dokonale fungovalo v Kawasakiho růži tak zde už jen částečně. Nevím jak to popsat, všechny postavy typově seděly. Zahráno to bylo také skvěle. I Linhartové jsem věřil každé slovo, čehož důkezam je , že jsem ji v první části snímku nenáviděl. Nikdo nepřehrával, přesto .... Souhlasím s řadou komentujících zde - ten konec nemusel být tak polopatický. Mohl se dát divákovi a jeho myšlenkám větší prostor. Každopádně jsem rád, že autor filmu sklouzl od komedií k dramatickému žánru a drží se tam. Budu se těšit příště. Dávám tři poctivé hvězdy * * * (30.10.2011)