Nevinnost

Na nase pomery dosti netradicni film. A v tom je jeho sila. Zvlastnim zpusobem vypraveny pribeh zvlastnich postav, skveli herci - krome Geislerove, Vetcheho i mladicka Anna Linhartova, ktera (prestoze je dcerou Asterky) ma uzasny talent a casem by z ni mohla byt i druha Geislerova. Pribeh se nejprve opravdu tvari nevinne, ale konec nevinnosti prijde mnohem driv nez se zaverecnymi titulky. Ackoli neco malo tusite, stejne vas pointa prekvapi. Na tohle se s chuti podivam vickrat. (15.08.2011)

Hřebejk láká na trochu jinou látku, než jsme od něj zvyklí. A je to jenom dobře, že nejde publiku po srsti. Bez zbytečných postav a situací předkládá dalšího výrazného evropského zástupce, který by se neztratil ani mezi dramaty světového formátu. Povídka, která má takřka básnický rozmach, je postavená na svěžích dialozích (dle mého stále nadprůměrný Jarchovský), režijních nápadech (Hřebejk má pořád co nabídnout), skvělých hercích (vedle kvalitních hereckých stálic stojí nepochybně za zmínku místy odevzdaný, vnitřně neuvěřitelně smutný a v neposlední řadě smolařský detektiv Hynek Čermák) i kameře (Martin Šácha) evropského formátu. Sice se občas až zbytečně moc dovysvětluje a emoce by taky mohly pracovat celistvě na plnější obrátky, ale ty jemné náznaky v kriminální první polovině lákají na odhalení skrytého druhého plánu filmu, který musí těšit. Výborný námět i tvůrčí pokora!! Po Krásce v nesnázích se Hřebejk opět provrtal do mých správných míst.. (04.05.2012)

SPOJLERISSIMUM! O původním pracovním názvu "S pravdou ven" i stávajícím podtitulu "Lásky se nikdy nezbavíš" jsem chtěl původně napsat, že jsou pěkně debilní, ale než jsem tu větu dopsal, došlo mi, že jen přiblble znějí a vlastně jsou velice vyýstižné. Poněkud se nemohu rozhodnout, jestli jsou J+H tak geniální, nebo tak šmíráčtí. Posuďte sami: Po uběhnutí 73 z celkových 98 minut zjišťujeme, že až dosud jsme sledovali vlastně prolog. Obviněný je vinen a Linhartová je zrcadlově překlopená Aňa, nebo naopak. Obě holčičky to a ho chtěly a chtějí pořád; ta v prologu si vymýšlí a jde s tím ven, ta druhá to žije a drží v sobě a on je právem odsouzen za vraždu. Takto ta konstrukce dává smysl a J+H si ještě přisazují "paralalením" případem spoluvězně Zlatka. Celých těch 73 minut je to banální film, zbytek je monstrózní. Zajímavé je, že ani v jedné z obou částí nesledujeme drama hlavní postavy, tedy křivě obviněného pachatele, nýbrž drama vyšetřovatele (v prologu), resp. oběti (ve zbytku). Hlavní postava neprožívá drama, vlastně neprožívá nic, prožívají ti okolo, s čímž bohužel koresponduje i Vetchého projev: zatímco všichni ostatní hrají výborně, Vetchý hraje úplně dutě. Nebo je to schválně? Pan doktor má vážný problém, nakonec se ukazuje, že to on je jejich problém, nebo možná on je postavou, na niž jsou naloženy jejich problémy, a nic jiného v sobě nemá. Takže co? Je ten film hoden tohoto komentáře? Nevim nevim. Přece jen se mi nezdá, že by sustředěností na vyšetřovatele celých prvních 73 minut autoři cílevědomě sledovali něco smysluplného (třeba odvedení divákovy pozornosti, nebo protipól oběti, jíž patří druhá část, s obviněným jako záměrně prázdným středem). A co to hraní si s různými podobami "nevinnosti", viz retrdovaný synek, který je tam jen tak mimochodem? A co to Anino slovo "pokání"? To přece nelze do příběhu jen tak vyprdnout, pane Jarchovský. (10.08.2020)

Jsem neskonale rád, že se Hřebejk s Jarchovským momentálně zaobírají vážnými látkami a ne bezzubými komediemi pro masy (burany), jak tomu bylo do doby před natočením KAWASAKIHO RŮŽE. Jejich aktuální počin trpí jistou vykonstruovaností (hlavně v závěru), podivnostmi v logice (zatčení a uvalení do vazby na základě nicneřikajícího deníku, mailů a nepodložených výpovědí, no kde to jsme - jestli to takhle v reálu doopravdy chodí, tak potěš) a nepříliš obratně napsanou a podanou (přesněji řečeno: zbytečně dlouhou a strašlivě doslovnou) vysvětlovací scénou v posledním dějství. Z Jarchovského velice ambiciózního scénáře je cítit velká snaha o komplexnost a snad i o jakousi osudovost, postavy a vztahy mezi nimi působí poměrně přesvědčivě, přestože si Jarchovský zkouší hrát na českého Shyamalana a vystavovat nicnetušící diváky překvapivým zvratům, které jinak poměrně tradičně vedený příběh o obvinění ze zneužívání nezletilé dívky neobvykle zkomplikují a pokoušejí se mu tak dát nový rozměr (proto doporučuju o ději před zhlédnutím zjišťovat co nejméně). I tentokrát naštěstí Hřebejk svým umem táhne film kupředu i přes jeho občas hodně zjevné dějové nedostatky (zápletka i s jejím vyústěním má až překvapivý potenciál, ale některé její hrany by potřebovaly ještě značně obrousit). Ovšem jsou zde také pasáže (zejména dialogové), při nichž jsem naprosto přestal vnímat okolní svět a vychutnával si naplno v podstatě dokonalou filmařinu. Když má Hřebejk k dispozici slušně napsanou emočně zabarvenou konverzaci a schopné herce, je to slast bez kompromisů (i když na plátně zrovna nic nevybuchuje, nikdo z ničeho nestřílí nebo neskáče atd.). 70 % (01.02.2011)

Hřebejk se s doposud u něj neprobádaným žánrem popasoval velmi dobře. Vykreslil zde skoro až temnou atmosféru a po Kawasakiho růži opět potvrdil, že umí výborně pracovat s psychologií postav, s čímž mu pomáhá i výborné obsazení, kde překvapují hlavně neokoukané tváře. Hynek Čermák v roli detektiva exceluje a doufám, že ho v budoucnu budeme vídat na plátně častěji stejně jako Annu Linhartovou, po delší době velmi talentovanou mladou herečku. A pochvalu si zaslouží i Jarchovský, který napsal opravdu výborné dialogy, které je radost poslouchat. I přes tuto chválu mi ale po shlédnutí filmu zůstala v puse jakási pachuť a to hlavně kvůli posledním cca 20 minutám, které předešlý výborný film posílají skoro do kopru. Chápu, proč to tam tvůrci dali, ale v tomhle stavu ten twist vypadá jak totálně vycucaný z prstu a je naprosto nefunkční. Jinak jde o další Hřebejkův nadprůměrný film, kterým se už snad nadobro dostal ze všech těch srágor jako Medvídek a Nestyda. (09.11.2011)