K zázraku

Malickova volná režie potápí Lubezkiho dokonalou kameru. Na improvizaci není nic špatného, ale neměla by nikdy přetéct přes pomyslný pohár a rozmělnit tak příběh i herecké výkony. Olga Kurylenko patří mezi herečky, které se mi nikdy pod kůži nedostanou a její pominuté vílí křepčení mě dost vytáčelo. Affleck posloužil jako dobrá kulisa, o nějakém hereckém výkonu ale taky hovořit nemůžeme, Malick tam mohl postavit kohokoliv. Suma sumárum, velká škoda pro Bardema a rozkošnou McAdams, kteří jsou vždycky skvělí i v takovémhle vizuálním rozbředlém bahně. (31.01.2015)

Další Terrence Malick, který mě neoslovil. Je sice hezké, že věhlasný režisér zase jednou otevřel své nitro a podělil se s námi o svoje rádoby hluboké myšlenky. Jenže natočit o tom film, v němž se pro mluvené slovo musíte modlit a ve kterém se většina záběrů skládá z toho, že někdo někam jde a čumí kamsi do prázdna? To vážně není můj šálek kávy. Herci navíc nejsou tak dobří, aby to uhráli pouhými gesty či očima. Snad jen ta Rachel McAdams zde ve svých 10 minutách zaujala. Pár světlých momentů se zde ale přeci jen najde a některé záběry jsou opravdu úchvatné. Jinak se ale obávám, že k Malickovým filmům už cestu nikdy nenajdu. 50% (12.05.2013)

Na tento film - modlitbu se nesmí jít hlavou, jinak uvidíte jenom lidi, co pořád někam chodí a sem tam něco řeknou. Je potřeba otevřít duši a naladit se na Malickovu brutálně duchovní agitku, která sice není tak podmanivá a v závěru emotivně strhující, jako STROM ŽIVOTA, přesto rovněž dokáže osvěžit egoismem strhané srdce, a proto je zatraceně potřebná a smysluplná. (12.07.2013)

Upřímně mě to nebavilo jako třeba Strom života a ani do výběru herců se mi Malick tentokrát netrefil, hlavně Affleckem to dodělal ale pár dnů po zhlédnutí filmu si pouštím některé pasáže znovu a znovu o už si nevychutnávám jen krásné záběry Lubezkiho famózní kamery ale více se vžívám do děje a objevuji momenty, které provází například i můj život. Najedenkrát je to hrozně těžké zhlédnout a nedá se na vše pořádně soustředit a hlavně to nejde plně ocenit. Chápu všechna hodnocení ale toto dílo v sobě skrývá něco více. (18.06.2013)

Obrazový materiál tu slouží jen jako ilustrativní podtext komentování vlastních bezradných pocitů na téma lásky a opuštěnosti pasivních hrdinů, kteří se nesnaží si porozumět, sobě, ani sobě navzájem, scházejí se a rozcházejí, zmítaní pouhou emotivitou, zranitelní a bezbranní láčkovci. Vzájemně zajatí rukojmí, držící se pouze na citové rovině bytí, v šachu bludných kruhů bezvýchodnosti, neboť jejich pocity je nevedou k tříbení intuice, porozumění, k prohlubování zkušenosti a empatie, nabývání moudrosti, jen se jimi nechávají stravovat, utápějí se v pouhé sebelítosti a strachu z prázdnoty, kterou nechtějí vidět, ani sami zaplnit. Jenže to není působivá podívaná, protože to není film, střídající se vnitřní hlasy se dají klidně poslouchat jako sladkobolný soundtrack, aniž byste o něco přišli, vizuální složka jen ilustruje pocity postav, a celkově to připomíná deníček zastydlých puberťáků plný sluníček, úsměvů, srdíček, hopsání po loukách s barevnými šátky, objetí, ucuknutí a vodopádů slz. Malick tentokrát tu napínavou hranici filmovosti notně přeťápl. (24.09.2014)