Na nože!

Kuchařská reality soutěž inspirovaná soutěží Master Chef Remcajícího (Fl'aše) Górdna - kterou o pár let později svým pro drahé licence tradičním způsobem zhajpovala a do směšnosti zrajtovala TV Nova. TV Prima využila "svého" Zdeňka Pohlreicha, pojala věc relativně skromně ("relativně" je klíčové slovo, a dojde vám díky nedostatku porovnatelného materiálu možná jen při seznámení s nováckou velkoprodukcí), a neomezila výběr soutěžících striktně na amatéry, laiky či chcete-li ne-profesionály. Vznikly tím zajímavé možnosti srovnání děvčete vařícího (a hlavně pečícího) pro zábavu, skutečného borce ze závodní jídelny, gurmánského kuchaře na objednávku, atd. atd. Jelikož nemám nic proti Romanu Vaňkovi a paní Filipová mi nevadila, a hlavně ze všech tří porotců netrčel režií naordinovaný umělohmotný odpor k tomu soutěžícímu póvlu (který by se časem opět režijním zásahem měnil v restek-p), díval jsem se na každý díl, a vždycky se slušně pobavil. Rozhodně to nebylo ideální, ale na sympatických 70% to bohatě stačí. Taky nedejte červené hodnocení pořadu, kde padají zásadní existenciální otázky jako: "Máme tu zelený marcipánový dort s nápisem Jarda Jágr. Proč?":) (24.04.2013)

Při srovnání s "Ano, šéfe!" poměrně nuda. Zdeněk nemá prakticky prostor na to, aby se mohl projevit, a soutěžící jsou z velké části tak nesympatičtí, že bych si i přála, aby ty čistky byly rychlejší. Zbavit se paní Evy Filipové by taky nebylo na škodu; z nějakého důvodu mě svým stylem projevu irituje stejně tak jako ti machři, kteří odmítají připustit, že by je amatér mohl někdy porazit. Ne, druhou řadu tohoto programu už sledovat nebudu. (18.11.2010)

Poněkud tupé nože. Uvítal bych, kdyby se od sebe jednotlivé díly nelišily jenom množstvím nakrájené mrkve, vykostěných kuřat a neúspěšných pokusů soutěžících spáchat harakiri škrabkou na brambory. Ano, šéfe! bylo pokaždé zasazené do odlišného prostředí s odlišnými lidmi a různou vrstvou plísně za sporákem, Na nože mne svou monotónností už po pár týdnech uspává. První málo akční úkol, zisk imunity, druhý málo akční úkol, šlus a nazdar. Hlavní důvod proč sledovat zůstává – Mr. P. Třebaže málo nabroušený, někdy přímo krotký a svým výskytem ne dost frekventovaný, aby mohl být označen za moderátora pořadu. Hlavní důvod proč nesledovat přichází naštěstí vždy až na konci a má podobu dámy, která měla ve vlastním zájmu zůstat u domácího lakování nehtů. Její afektovanost, pro kterou je třebas Pekelná kuchyně velice zábavná, se ke zbytku pořadu hodí stejně jako hromádka kečupu ke steaku z lososa 60% (21.10.2010)

Zatím lepší 3* (protože Pohlreich nemá tolik prostoru jako v ANO, ŠÉFE! a ti dva přicmrndávači mě spíš serou, ten plešatý satan by v klídku utáhl sám jakýkoliv pořad), uvidíme, jestli to bude z hlediska zábavy a kvality spíše stoupat nebo klesat. Možné je v podstatě obojí. __ Po skončení pořadu ponechávám původní hodnocení, jelikož si to od začátku drželo zhruba stejnou úroveň až do finále. 60 - 70 % (17.09.2010)

Ano, je to JINÝ pořad, než Ano, šéfe!. Zřejmě většinu lidí zklamalo, že je především o vaření (i když kvůli abych tak řekl kvůli jisté skandálnosti se sem procpávají jisté realityshow sračky). Oproti toporné Hells Kitchen jsou naštěstí úkoly celkem rozmanité a emoce nakonec show taky vzbudí: Jardu prostě musíte nenávidět. No a Robertův výraz a radost při vítězným Jágrovi na konci je...prostě úžasný. (11.12.2010)